Deníček jedné slušné úchylačky

 Po sobotě jsem si říkala, že to byl fakt vydařenej den. Po obědě jsem měla naplánovaný dvě návštěvy - u skorobratrance na stavbě, a pak u kamarádů, kam jsem se už skoro rok chtěla zajít podívat na jejich syna, a nenašla se příležitost, nebo spíš jsme to nikdy nědomluvili dost konkrétně, aby se návštěva uskutečnila.  Oba bydlej kousek ode mě. Takže 13:30 jeden, 16:00 druhej. V 18:30 jsem měla předávat kalendáře do tomboly pořadateli rockovýho plesu u nás, kam jsem furt váhala, jestli vůbec půjdu. Měla jsem totiž jít sama. V pátek se mi náhodou povedlo koupit vhodný šaty. (Ty svoje dlouhý plesový jsem si brát nechtěla, protože škrábou, a abych si je nezničila. Přecijen, rockový ples je zábava, jen ve společenským.) Takže první návštěva fajn, podívala jsem se kde budou bydlet, prohodili jsme pár slov, a škrábala jsem omítku. (Pak jsem ji měla uplně všude. Je to dobrý tužidlo a zahušťovadlo vlasů :D ) Hodina a půl uběhla jako nic. Je zajímavý, že s některýma lidma bych se setkáva...

Už je to tři měsíce, co jsem nic nenapsala. Deníček si píšu hlavně o chlapech, citech, emocích, a to se mi poslední dobou vyhýbalo. Nikdo novej mě neokouzlil, a u těch starších... no, prostě fantazie odešly, touhy odešly, tak co s bývalýma. Už ani po tom výprasku tak netoužím. A cítím se v tom stavu pěkně divně. Blbě. V sobotu byly závody ve vzpírání, a bylo tam strašně moc chlapů, který vubec neznám. To se dřív nestávalo. Asi má letos vzpírání nějakej rozmach. Začíná to být populární? Bude i třetí liga muset mít výkonnostní limity, aby se závody daly realizovat v jednom dni? Každopádně, někteří ti kluci vypadaj docela dobře. Jeden mi tak moc připomínal jednoho judistu, že jsem se na něj asi moc často dívala, a nevím, jak si to vyložil. Asi se mi svým způsobem i líbil, ale spíš to bylo tou podobou. Zajímavý, že to není poprvé, kdy se mi někdo koho znám nelíbí, ale mam ho nějakým způsobem zapsanýho v paměti (třeba je mi sympatickej) a pak poznam někoho dalšího, kdo je mu hrozně podobnej...

 Poslední dobou mí píše nějak moc dominantních kluků. Tedy oni se už představí jako dominantní, a další konverzaci se mě snaží přesvědčit, že jsou to ti praví pro mě. Nebo spíš, že já jsem ta pravá pro ně a nemam jinou možnost, než to přijmout. Docela by mě zajímalo, jestli je to furt jen jeden kluk, co to po "zvorání" zkouší znova s jinou fotkou, nebo jestli jich je fakt víc. Minimálně 4 byli. Ze začátku to vždy bylo docela zajímavý, až jsem si říkala, že by z toho třeba fakt mohlo něco být. Ale po nějaké době se tam vždy vkradla nedůvěra a nechala jsem to vyšumět. Jednoho jsem dokonce málem hodila do ignoru, když se asi opil, vylezlo z něj, že mě chce jen na sex, a když jsem to odmítla tak mi začal nadávat. Další den zkoušel psat normálně, ale už jsem neměla důvod mu odpovídat. Pak se ozval zase jinej... Nicméně, kromě těchto případů jsem si přes seznamku začala trochu psát s klukem, kterej je hrozně podobnej jednomu klukovi, co dřív vzpíral v Praze. Ten se mi tehdy sice lí...

Ve středu jsem byla na jednu noc na soustředění v Nymburce. Na obědě mě tam zaujal jeden kluk, kterej šel o berlích. Jednu nohu pod kolenem neměl vůbec, na druhé měl protézu. Líbil se mi, tak jsem po něm občas pokukovala. No a kolem večeře jsem ho potkala když šel proti mě. Usmála jsem se na něj a on se usmál na mě. A to bohatě stačilo... zjistila jsem jak se jmenuje, i to, že má problém s nohama od miminka a asi mu je ještě budou muset zkracovat. Žádná nehoda. Musí to být zajímavej kluk. Prožil si hodně bolesti a problémů, přesto je teď v reprezentaci sledge hokeje a jezdí na soustředění. Budu si ho pamatovat. (A asi se tomu už nebude nikdo divit, včetně mě - je mu 16) Ze soboty na neděli jsem spala na tatami v Praze ve Vršovické sokolovně. V neděli tam byly závody. Miluju tu sokolovnu. Už dřív, když jsem tam někdy v 16 letech chodila na tréninky, mě fascinovalo, jak je velká a kolik má temných zákoutí.  Párkrát se mi povedlo tam být v době, kdy byla téměř prázdná. A teď jsem ji m...

Před koncem října jsme slavili úspěchy našeho oddílu na MČR v Judu. Když tam přišel jeden judista, kterýho jsem ani neznala jménem, ale už jsem s ním dřív párkrát trénovala, napadlo mě, že je to docela hezkej kluk. A když pak trenér řekl, že tam bude on, a ještě dva další taky přespávat jak já, hned mi to spustilo zajímavý představy -   jak budu usínat mezi ním a jedním z těch dvou... a pak jsem zjistila, že je mu 16. Vypadá tak na 20, i jeden z dalších trenérů mi potvrdil, že kdyby nevěděl kolik mu je, hádal by tak 20-21. Nakonec tam ale nespal a stejně jsem měla místnost sama pro sebe, takže realita zase byla pomalá a slušná. 29.10. jsem závodila na MS Juda neslyšících ve Francii a vyhrála to. Když jsme dojeli na místo, už probíhalo zahájení, tak jsme bohužel nemohli jít s vlajkou, ale jen jsme se šli do hlediště dívat na konec. Otevřeli jsme dveře a hned za nima u zábradlí stáli tři kluci. Ten nejbližší (s rouškou) se mi podíval do očí a já se asi okamžitě zakoukala. Hrozně...

 Posledích pár dní, možná týdnů, mam fantazie a vlastně spíš touhu, o které přemýšlím, jestli se s ní nesvěřit a nešla by realizovat. Sice jsem submisivní v tom smyslu, že potřebuju aby iniciativa přišla z druhé strany a já se trochu mohla bránit, ale když už po tom toužim tolik, že se ani bránit moc nechci, tak by to šlo taky. Chtěla bych aby si mě kluk přehnul přes kolena nebo přes stůl, a dal mi hezkých pětadvacet. (Přes kalhotky, i kdyby tanga třeba.) Buď rukou, nebo koženým páskem, nebo tak nějak na střídačku. Samozřejmě by nesměl dovolit, pokud bych začala vážně protestovat, že to nevydržím, aby to skončilo. Po poslední ráně bych se svezla na kolena, a udělala ho pusou a rukama až do konce. Ideálně ještě kdyby si mě občas přidržel za vlasy,   a hrál si u toho s mýma bradavkama. Motorkář mě taky docela navnadil tím plácáním páskem přes bradavky a břicho. Vzpomněla jsem si navíc, jak mi kdysi v autě dal ránu přes vnitřní stranu stehna takovou, ...

 Ve čtvrtek přišlo překvápko. Motorkář mi napsal. "Tak jak bylo, celou dobu beze mě?" Sice mu furt nerozumim, ale už to alespoň vím, a zvažuju rúzný alternativy jak to či ono asi mohl myslet. Takže když mi po chvíli psaní s vysmátýma smajlíkama napsal že ho "se*u", první jsem se tomu usmála. Pak zaváhala, ale pak jsem se vrátila zpět k původní představě, jak to asi myslel. A byla správná. Chvíli na to už psal, že se chce tulit. Dnes jsem vyhrála MČR žen v Judu. Byl to zajímavej den. Ráno jsem měla závody se svěřencema, a hned po nich jsem se přesouvala na to MČR a doufala, že stihnu první zápas. Bylo to těsný. Když jsem Motorkářovi psala o přihlášení do vyšší váhové kategorie, smál se že dostanu. Tak jsem si dělala srandu, že jedině od něho pak, protože na závodech všechny vyházim. Tak říkal, že od něj rozhodně dostanu. Nečekala jsem, že to vážně tak skoro dopadne, obojí. Ale když už, tak alespoň byl důvod... Psala jsem mu po závodech, jestli se tam nechce sta...