Čekání
Od soboty uběhlo pár dní, ale s vědomím toho, že se tento týden vůbec neuvidíme, mi to přijde jako věčnost. Učím se být trpělivá, přesto to ve mě už párkrát bouchlo. Strašně bych ho chtěla vidět. I kdybych měla jet za ním jen na pár minut, jela bych kdykoliv. Ale potřebuju, aby to chtěl i on. Bude to těžší, protože v tomhle mi asi je podobný a nebude mě chtít "využívat." Moc rozumnej a ekonomickej nápad to není, ale srdce je silnější. Přesto jsem se rozhodla vydržet, a nechat ho pomalu naplnit svý představy o ideálním průběhu vztahu. Moji první krizi zažehnal tím, že mě oficiálně na FB označil jako svoji přítelkyni. Druhou tím, že o mě mluvil se svojí mámou, a ta nebyla proti nám. V pátek si plánuje promluvit s tátou, víkend bude muset pracovat, ale další týden už se uvidíme. Díky tomu, že o mě rodiče budou vědět, měl by být "svobodnější." A asi se i bude cítit líp. Mít mladýho kluka má svý + i - :) a musim to přijmout tak, jak to je. Bude pro mě těžkou školou..