Deníček jedné slušné úchylačky

Ve středu jsem byla na jednu noc na soustředění v Nymburce. Na obědě mě tam zaujal jeden kluk, kterej šel o berlích. Jednu nohu pod kolenem neměl vůbec, na druhé měl protézu. Líbil se mi, tak jsem po něm občas pokukovala. No a kolem večeře jsem ho potkala když šel proti mě. Usmála jsem se na něj a on se usmál na mě. A to bohatě stačilo... zjistila jsem jak se jmenuje, i to, že má problém s nohama od miminka a asi mu je ještě budou muset zkracovat. Žádná nehoda. Musí to být zajímavej kluk. Prožil si hodně bolesti a problémů, přesto je teď v reprezentaci sledge hokeje a jezdí na soustředění. Budu si ho pamatovat. (A asi se tomu už nebude nikdo divit, včetně mě - je mu 16) Ze soboty na neděli jsem spala na tatami v Praze ve Vršovické sokolovně. V neděli tam byly závody. Miluju tu sokolovnu. Už dřív, když jsem tam někdy v 16 letech chodila na tréninky, mě fascinovalo, jak je velká a kolik má temných zákoutí.  Párkrát se mi povedlo tam být v době, kdy byla téměř prázdná. A teď jsem ji měla

Před koncem října jsme slavili úspěchy našeho oddílu na MČR v Judu. Když tam přišel jeden judista, kterýho jsem ani neznala jménem, ale už jsem s ním dřív párkrát trénovala, napadlo mě, že je to docela hezkej kluk. A když pak trenér řekl, že tam bude on, a ještě dva další taky přespávat jak já, hned mi to spustilo zajímavý představy -   jak budu usínat mezi ním a jedním z těch dvou... a pak jsem zjistila, že je mu 16. Vypadá tak na 20, i jeden z dalších trenérů mi potvrdil, že kdyby nevěděl kolik mu je, hádal by tak 20-21. Nakonec tam ale nespal a stejně jsem měla místnost sama pro sebe, takže realita zase byla pomalá a slušná. 29.10. jsem závodila na MS Juda neslyšících ve Francii a vyhrála to. Když jsme dojeli na místo, už probíhalo zahájení, tak jsme bohužel nemohli jít s vlajkou, ale jen jsme se šli do hlediště dívat na konec. Otevřeli jsme dveře a hned za nima u zábradlí stáli tři kluci. Ten nejbližší (s rouškou) se mi podíval do očí a já se asi okamžitě zakoukala. Hrozně se