Deníček jedné slušné úchylačky

18 dní jsme se neviděli. Sice je od pondělka 16.3. nařízená izolace, ale ani jeden z nás neni nemocnej a nejsme v oblasti se zakázaným pohybem. Takže kdybysme chtěli, vidět se můžeme. (Ať už v rouškách, s dezinfekcí na ruce a na chvíli, nebo se rozhodnout strávit izolaci spolu u mě nebo u něj, bez roušek.) Já chtěla, a mohla jsem i přijet. Kdykoliv. On ale tvrdí, že kvůli rodičům se vidět nemůžeme. Už mi přijde, že se na ně jen vymlouvá. Možná má opravdu přísnou výchovu jak říká, a rodiče ho nikam nepouštěj. Nicméně pak mi pošle fotku z tramvaje nebo z lesa, jak jde nakoupit nebo za babičkou... Já v tom vidim příležitosti, že jsme se mohli vidět klidně potají. Kdyby chtěl. Píše mi, jak mě hrozně chce vidět, mít u sebe, jak by bylo fajn kdyby mohl být se mnou... ale pak dodá, že to teď nejde. JDE! Když člověk chce, tak jde všechno! Dokud jsem v sobě měla uložený pevný datum kdy se uvidíme, tak se to dalo vydržet. Prostě jsem se těšila na ten den a "hybernovala". Pak ale i

Už je to 14 dní, co jsme se viděli naposledy. Kvůli tomu blbýmu viru, kterej ale v životě spousty lidí má svůj smysl. Díky němu nemusel do školy. Díky němu bude svět uplně jinej, než jsme byli dosud zvyklí. Díky němu je spousta času, ale... nemůžeme být spolu. Začala jsem psát. Kupodivu víc píšu básničky, protože rychleji vystihnou emoční stav. Ale díky tomu, že si i píšeme a tím se stále víc poznáváme, napsala jsem i jednu povídku a další mám nedokončenou v hlavě. I kyž vím, že co napíšu to už se nestane, rozhodla jsem se psát. Nevím co bude... a nechci o to přijít. Však bude ještě dost dalších zajímavých možností, co spolu prožít :) Zatím sem dám jen básničku, později možná i tu povídku, pokud nebude co psát z reality. V realitě se toho moc neděje teď Možná jen pár zvláštních náhod - třeba že se na BDSMlife objevil kluk ze stejnýho města a ve stejným znamení jako ten můj a má slabost pro spank, jen je o 10 let starší než ten můj (ale furt mladší než já :) ) a působí docela sympat

Tak nám do setkání vstoupil další problém. Když už se zdálo, že koronavirus je tu pro nás, abysme se mohli víc vídat, tak najednou je to opačně. V úterý jsme se měli vidět, ale od pondělka je v ČR zákaz volného pohybu, a dokonce uzavřeli vesnice s kritickým stavem, což je jen pár kilometrů od mé vesnice. Dokonce znám lidi, co bydlí v těsným sousedství, a byla jsem s nima v kontaktu. Hrozně ho chci vidět. Až do poledne jsem na něj trošku tlačila, aby mi napsal kdy přesně se uvidíme. Zdálo se, že to záleží jen na jeho tátovi. Jak jsem ale četla zprávy, rozhodla jsem se, s bolestí u srdce, že to setkání odložíme do dalšího týdne, kdy má končit karanténa. Nechci ohrozit ani jeho (či jeho okolí), ani babičku s dědou, se kterýma bydlím. Asi by to taky neudělalo moc dojem na jeho rodiče, kdybych ho sobecky chtěla vidět i přes ty okolnosti. Věřím, že to čekání bude mít smysl. Pak si to vynahradíme. Kdysi jsem mu psala, že s ním nechci mít sex, pokud nebudu vědět, že se uvidíme často. Že na

Stalo se to. Je sedmým klukem v mým životě, se kterým jsem měla sex. Druhým, za posledních 14 let. Přijela jsem k němu domů, došel si pro mě k autu. Na sobě jen pantofle, tepláky a flanelovou košili, zastrčenou za pasem. Připomělo mi to dobu, kdy jsem se smála chlapům ze vzpírárny co to nosej za hadry. Ale ani mi to nevadilo, jen tu košili jsem mu musela co nejdřív vytáhnout ven :D Udělal mi kafe v konvičce. Ráda se dívám, jak něco dělá. Má svůj typ chůze i pohybu a asi už bych ho podle toho i poznala. Jeho brácha teprve snídal, pak ale odešel a měli jsme celý dům pro sebe. Konečně jsem viděla i jeho pokoj. Na skříni měl na háčcích pověšenou pěknou sbírku pásků, dost jich bylo kožených. Další kožený pásky měl stočený na stole. Vím, že on má slabost spíš pro přezky, a výprask si zatím ani neumí představit, že by dával rukou, natož páskem. Ale času dost... jednou se ta sbírka bude určitě hodit. Na stropě měl dvě očka v hmoždinkách. Sice mi pak ukázal co na nich viselo (hračky) ale má

Tak středa, čtvrtek a pátek jsme se neviděli. V úterý jeho rodiče zjistili, kolik mi je let a schválení se tím pádem trošku vyrušilo. Budou mu to dělat těžký. Škoda, že mě první nepoznali osobně. V neděli jsem jela za ním, šli jsme se projít do lesa. Domluvili jsme se, že si vezme kanady, já glády, a porovnáme. Pak jsme z toho oba měli puchýře, jen já na tom byla líp, protože na ten můj mi nahoře v lese nalepil gelovou náplast  co s sebou měl "kdyby náhodou". Myslím, že jsme ušli pár kilometrů. Usmívala jsem se od chvíle, kdy mě po příjezdu přivítal zakrytím očí rukama, když jsem si do kufru auta odkládala mikinu. Celou cestu jsme po sobě pokukovali, šťouchali se, občas zastavili aby jsme se mohli obejmout nebo si dát pusu. Všechno mi přišlo krásný a vtipný.  Došli jsme  k místu, kde dřív bývala lavička, ale už tam nebyla. Tak jsme si sedli na jeden z pokácených stromů kousek od cesty, s výhledem na malou volnou plochu. Svítilo na nás sluníčko, a po té cestě do kopce bylo

V pátek mi dal svoji obědovou pauzu ve škole. Musela jsem ho vidět. Měl praxe, tak vyšel v montérkách, který měl pokreslený černým fixem veselýma obrázkama. Pod "montérkovou" košilí měl vytahaný bílý tričko, takže mu byly vidět chloupky na hrudníku. Z kapsy košile mu čouhal zubní kartáček :D Tentokrát nevěděl přesně kde parkuju, tak jsem vyšla já k němu. Tedy málem rozběhla, protože půl hodiny je sakra málo na to, abych na něj čekala. Ani nevím, o čem jsme mluvili. Bylo to pár slov mezi polibkama a objímaním. Když začalo poprchávat, přesunuli jsme se do auta. To vytahaný tričko mi přišlo hrozně sexy (a furt jsem mu šahala do výstřihu a hladila ho po hrudi), stejně jako ty monterky :D ty mu někdy vezmu a zkusím si je. Hrozně se mi po tom setkání ulevilo. Pak už mi bylo jedno, jestli se uvidíme až ve středu nebo kdy. Spadl mi balvan ze srdce a bylo mi zase krásně. V pátek po škole o mě mluvil s tátou, a prý jsem schválená :D je to vtipný, ale i já to dokážu brát vážně. Naps