Prokletých šestnáct
Už jsem se začínala radovat. Asi brzo. Dnes jsem byla zatrénovat na mega soustředění, kde měla být spousta dobrých Judistů, včetně těch ze soustředění z minulýho týdne. No, byli od tama jen dva, Sice tam trénovalo dost jiných zajímavých tváří, takže bylo koho sledovat, ale vrátilo mě to v čase do doby, kdy jsem se na Judo vykašlala. Když byly dvojice, zbyl na mě někdo menší a lehčí než já. Když bylo randori (zápas) rozdělili nás na dvě skupiny - muže, a ženy s lehčíma klukama. To neni žádná motivace, prát se s holkou o 15 kg lehčí než jsem já. Co z toho mam mít? Nezlepším se, když ji hodím, nevím jestli to bylo mojí váhou nebo technikou. Když ona hodí mě, akorát to demotivuje. A hlavně mě to s holkama nebaví. Ani závodit se mi kvůli tomu moc nechtělo. Ještě že jsem vzpěračka. Na činku si vždy dám tolik, co chci. Zas aby to nebylo jen negativní... dívala jsem se samozřejmě po chlapech. Po trenérech a těch očividně větších, mužnějších, silnějších. Poznala jsem tam i jednoho, na jehož p