Příspěvky

100

Nikdy jsem si nevydržela psát normální deníček. Vždycky jen "milostný" deníček. Asi mi přijde zbytečný, psát o normálních věcech, a city, emoce, se většinou týkají chlapů. Od posledního zápisku se toho stalo docela dost. O něčem psát nechci, něco mi přijde pro deníček nezajímavý, až dnes mám chuť zase něco napsat, i když se nic tak zvláštního nestalo :)

Dnes se cítím úžasně, a to jen proto, že jsem si zajela na Judo trénink. Bylo tam několik lidí z letního soustředění. Nakonec i ten ženatý trenér, do kterého jsem se zakoukala. První psal že je nemocný, tak jsem váhala, jestli tam vůbec jet, když on tam nebude. Pak ale vznikla na FB událost- trénink, přidalo se pár lidí a on to tam začal komentovat. Nějak mě napadlo, že třeba nakonec přijde, i kdyby netrénoval. A opravdu přišel (a netrénoval) :)  Zas musím napsat, že má dokonalej profil. Kdyby vážil tak o 20 kg víc, je přesně můj typ :D Hrozně ráda se na něj dívám a jsem poblíž něj.
No, ale líbilo by se mi tam asi i kdyby nep…

Žena na několik nocí

Obrázek
Nešlo to. Zkusila jsem si povolit fantazie o tom zadaným krotiteli, ale vždy jsem končila na tom, že se mi ukázal jeho strach. Má v sobě strach.Možná jednou bude sebevědomej, ale zatím na tom teprve pracuje. Zrovna tak ten druhý, co je mu podobný. Taky jsem z něj cítila nějaký strach. Tehdy jsem měla pocit, že by možná k něčemu mohlo dojít, ale nechávala jsem to volně. Nechtěla jsem být tou aktivní. Potřebuju silnýho chlapa, jehož zdravý sebevědomí ten strach nepustí ke slovu.

Zkusila jsem si tam dosadit jinýho, jehož "detaily" mě nějka zaujaly. Ten je takovej hravej, zářej mu oči, je dost otevřenej (asi teda, zatim jsem s nim moc nemluvila, jen ho tak vnímám). Zároveň mi ale přijde nevinnej a nezkaženej. Možná bych ho zkazila, ale to už bych musela zase já... do fantazie se to moc nehodí.

Kdo dál? Nakonec jsem fantazie vzdala a prostě usnula.

...

O den později jsem dala svojemu sparingovi přečíst sen, co se mi o něm kdysi zdál. Dala jsem mu papír, dívala se jak to čte, a pa…

Chtíč přichází nečekaně

Obrázek
Měsíc pryč, místo na lásku furt prázdné. Je těžký cítit chtíč, a nemít ani tu fantazii kam nasměrovat. Touha je najednou takový dar nedar. Jako luxusní čokoláda, kterou člověk stojící nahý v poli obdrží v tekuté formě vodopádu přímo z nebe. Snaží se ji zoufale chytat v dlaních, a sleduje, jak mu protéká mezi prsty. Končí na zemi. Vsakujíc se do hlíny mezi stébly trávy, mizí navždy. Tolik čokolády přijde nazmar... když dopadne poslední kapka, zbyde jen ta troška na prstech, k ochutnání. Krátkou slast brzy nahradí smutek z toho, že té dobroty nešlo zachránit víc.
Přitom by stačilo mít poblíž nějakou nádobu. Potřebuji nádobu. Třeba jen na půjčení :) kluka na fantazie, kterej mi z toho chtíče udělá lepší zážitek.

Jsou to detaily, co mě probouzí k životu. Co mi rozproudí krev tak, že o ní vím. Jednou zpocený ramena ze sportu, tmavý chlupy v podpaží, jindy obrys mužského pohlaví v dresu či jemu podobné spodní části oděvu, velký široký dlaně, ale třeba i různý situace. Zrovna dnes mě překvap…

Prázdné místo

Je zajímavý, jak se moje hlava snaží zaplnit to prázdný místo, a stůj co stůj se chce zamilovat. Mohla bych toho nějak využít, vybrat si, do koho bych se zamilovat chtěla, a pak to hlavě dovolit. Když už do toho znova spadnu, mělo by z toho něco být. Alespoň povídka. Takže bych toho kluka měla alespoň občas potkávat, aby byla inspirace, a ideálně by měl mít povahu na provokování, aby se dalo trošku flirtovat, ať už by to dopadlo jakkoliv.
Takže... koho si vybrat? :)

Je vtipné, jak v obchodě prodávají žvýkačky se jmény a já si nemůžu žádný koupit. Nechci v kapse nosit žádný z těch jmen, co tam jsou. Přitom si je vždy prohlížím, a hledám to "svoje". Tedy ne svoje jméno, ale jméno kluka, do kterýho (ne)jsem zakoukaná. A to tam logicky není.

V pátek jsem šla na poštu, a ve dveřích jsem se minula s mladým chlapem, co vedle sebe měl malé dítě. První jsem se podívala jemu do očí, když jsem mu uvolňovala prostor ve dveřích, pak jsem se automaticky dýl dívala na to dítě a usmívala se…

Ty jezdíš rychle?

Obrázek
Přestala jsem jezdit rychle a začala dodržovat předpisy. Konečně jsem dostala pádný argument, proč bych měla jezdit pomaleji. Že je to nebezpečný - není argument. Že porušuju předpisy - není argument. Že mi můžou sebrat řidičák - není argument. Ale... bývalej mi řekl:

"Není špatný jezdit rychle, špatný je, mít to jako normu."

Zamyslela jsem se nad tím, a uznala, že je to hluboká pravda. Když jsem se učila jezidt autem, byla jsem opatrná, neustále ve střehu a jezdila pomalu. Na 80 mi přišlo, že jedu rychle. Pak jsem si zvykla, začala jezdit po známých cestách 100, pak 110, někdy i 130. Neviděla bych to jako problém, znám to tam, vím co mě kde může čekat, kde je zatáčka... ale zvyknu si na tu rychlost, a pak už mi nepřijde nijak vysoká. Když jedu teď 80, zdá se mi to hrozně pomalu. Posunula se mi hranice vnímání. A to dobře není. Ne, v tomto případě. V BDSM je to třeba naopak fajn :D

A proč o tom píšu? Jela jsem pomalu z tréninku, a přemýšlela nad tou rychou jízdou. Jednou to …

Z měsíce na měsíc

Obrázek
Potvrzeno. Po pěti dnech napětí. Další pokus o otěhotnění nevyšel. Nevadí mi to. Piju červený víno, za 14 dní půjdu na trénink Juda mezi ty ze soustředění, a začnu se připravovat na MČR ve vzpírání. Kdybych byla těhotná, plány by byly jiný. Je to zvláštní, vpodstatě žiju plánováním z měsíce na měsíc, když nevím, kdy TO vyjde. Netuším, jestli za měsíc budu ještě moct dělat tohle či tamto.

Předevčírem se mi zdál sen. Byla jsem tam intimně s nějakým klukem. Velkým, hezkým, ale nebyly v tom city. Něco jsem s ním dělala, když najednou se tam objevil Býk, a díval se na nás. Myslím, že v tom snu byla jeho přítomnost spíš symbolická, než že bych na něj nějak myslela, protože v té chvíli kdy se objevil mě napadlo - "co když si tím zavírám dveře?" Jako v té povídce, co jsem o něm psala. Když jsem se probudila, vyložila jsem si to jako varování, abych zvážila, jestli si chci ještě s někým jen tak užít, nebo jestli chcí aby mě ostatní měli za slušnou, a tím k sobě přilákat i chlapa na v…

Klid

Uběhl měsíc od polibku. Ani jsem si neuvědomila, že je to tak dlouho, než jsem se podívala, kdy jsem měla poslední zápisek do blogu. Přesto, že jsem od té doby s ním, ani nikým jiným novým nic neměla, přišel jakýsi klid. Necítím už potřebu vyhledávat neustále příležitosti, jak potkat novýho chlapa, kde se seznámit, kde by mohl být "ten pravý". Nepřišlo to hned, ale teď, v této chvíli cítím, že už to pro mě není tak důležitý.
Dítě zatím taky nepřišlo,  a taky to nehrotím.
Možná konečně přišla ta doba, kdy můžu vše "pustit z hlavy", nechat to osudu, a snad se tím začnou přání plnit.

Na Bdsmlife mi někdo psal, takovým tim stylem jedna věta na zprávu, nic zajímavýho. Když jsem poněkolikáté odmítla pozvání na kafe od anonyma, zmínil, že už jsme si psali na mailu a facebooku. Později jsem dokonce podle něčeho ty zprávy v mailu dohledala, ale bylo to skoro totéž. Nicneříkající krátký věty. Nic, podle čeho bych si ho zapamatovala. Přitom to zkoušel už rok. Takových jako on…