Příspěvky

Orgasmus

 Zajímavý, že skoro všeci moji chlapi dávali přednost tomu, abych měla orgasmus já, než tomu, aby se sami udělali. Všude se píše, jak se chlapi udělají a na orgasmus partnerky kašlou, že to chcou furt a ženy se do toho nutí... já mam zkušenosti opačný.  Nicméně, s D. si zatím docela sedíme. Už jsem se dostala do fáze, kde si pomáhám při sexu představama, ale v těch představách je vždy on. Nebo on tím hlavním, a ostatní "neznámí." Miluju líbání s ním. S nikym jiným to nebylo tak intenzivní a rozmanitý. Na začátku jsem se bála, jestli se s ním vůbec budu moct líbat, a vadily mi ty vousy. Teď už jsem si asi trochu zvykla, a to líbání je... neskutečný. Pokaždé trochu jiný, je to milování samo o sobě. Buď si to užívám se zavřenýma očima, nebo se dívám do těch jeho a utápím se v nich. Má takový hezký "pohledy." Vypadá to, jako by se mračil, nebo jako by mě za něco káral - to se mračí a usmívá naráz. Na jednom horním víčku se mu pak dělá taková sexy vráska :) a já cítím ty

Mohl by to být ten pravej

 Furt jsem zamilovaná. Asi bych si už i troufla říct, že je to láska. Je zajímavý, že jsme se potkali přesně v ten správnej čas. Ani brzo, ani pozdě. Přes všechny zkoušky jsem vydržela, a vím, že s ním chci být i když bude mít dlouhý vlasy a vousy, chodit do kostela, vstávat ve 4 ráno...  Je mi s ním dobře. Od začátku, i když jsem ještě nebyla zamilovaná, tak mi s ním bylo prostě moc dobře. A to se nezměnilo. Můžeme spolu jen být... mlčet, dívat se na sebe, usmívat se. Můžeme spolu pracovat u něj nebo u mě, můžeme se objímat... u čehokoliv mi bude prostě dobře. Mohl by to být ten pravej. V květnu se mnou pojede do Irska na závody. To je taky zajímavá shoda náhod. Můj trenér (Bývalej) mi už dřív slíbil, že se mnou pojede na dvoje ze tří závodů, který letos budou. ME masters jsem tak nějak napůl počítala, že vynechám, protože sama bych nejela. Jenže pak mi D. řekl, že Irsko je země, kam se chce určitě někdy podívat. Neví proč, ale zrovna Irsko ho láká. A to ještě nevěděl, že tam mám ty z

Začínam se zamilovávat

 Tak je to pravda. Když si člověk není jistej, erotika ukáže, jestli to půjde, nebo ne. Začínam se zamilovávat. Posouvání hranic nechávám na něm. Přesto, že nebyl zvyklej na ženy šahat drsněji, zdá se, že mu to nejen nevadí, ale že se s tím docela rychle sžil. Snad to vydrží :) Když teď jsem s ním, nemůžu si pomoct, abych se ho nedotýkala. Dívam se na něj s touhou a když mě obejme, často to cítím i tam dole. Takovou vlnu vzrušení, která jen projde mojim tělem a rozplyne se. Někdy projde opakovaně.  Zatím je mi furt dobře i ve chvíli, kdy s ním nejsem. Nemám potřebu s ním být nonstop, ale těším se, až dá vědět, až se zase uvidíme. Hlídám si, abych měla čas, a když napíše zprávu, usmívam se už před jejím otevřením. Moc si nepíšeme, není to ono. Takže zpráva většinou znamená, že se brzo uvidíme. Minulé úterý (7.2.) jsem po cestě do práce měla nehodu. Mohla jsem i umřít. Neviděla jsem auto, ani ve chvíli, kdy jsme se srazili. Když jsem po bouračce otevřela oči a pustila si dunící hlavu, vi

Udělám si dalšího dominanta?

Obrázek
 Se Starou láskou se dál scházíme. Asi mu tu budu říkat prostě D. Je to jiný, než se všema předchozíma. Vlastně jsem to ještě ani nenazvala vztahem. Doba, kdy první polibek znamenal začátek vztahu, je asi definitivně za mnou. Teď může polibek znamenat cokoliv. Nicméně, dá se od polibku počítat, jak rychle se to někam posouvá. Sex ještě nebyl.  Když jsem s ním, je mi dobře a nechci, aby odcházel, nebo se mi nechce odcházet. Když s ním ale nejsem, až tak mi to nevadí. Nechávám posouvání čistě na něm. Furt se mi vlastně ani moc nelíbí, ale vzhled není něco, co by pro mě bylo až tak důležitý. Kdybych ho neznala před dvaceti lety, asi by mě ničím nezaujal a ani bych s ním nešla na rande a k ničemu by nedošlo. Ale znala jsem ho, a byla do něj zamilovaná. Hodně. Jak ho poznávám, vracím se částečně zpátky, a na druhou stranu zjišťuju, kam se za tu dobu posunul. Vždycky byl "chlap". Rozumnej, velkej, klidnej. Ochranitel. Cítila a cítím se vedle něj jako žena. Chtěla jsem napsat jako m

Staří známí

 Když byl "StaráLáska" u mě, říkal mi, že dva z našich tehdejších kamarádů jsou u něj skoro každej den, a chlastají tam. Byla to zvláštní představa. Ale o týden později mě pozval, ať se na ně přijdu podívat, že je požádá, aby vydrželi střízliví, než přijedu. U jednoho se mu to nepovedlo, prý se opil už v práci. Holt vesnice... chlastali už před dvaceti lety, a už tehdy se dalo poznat, komu to zůstane, a kdo má trochu rozum. U jednoho je to teda trochu škoda. Byl to fakt moc hezkej kluk, měl si najít ženskou, která by ho z toho vytáhla. Teď už je plešatej s pivním pupkem. I tak má svý kouzlo, ale po tolika leteh s chlastem, už ho asi žádná žena nepřekoná. Alkohol ničí lidi.  Druhej tam byl a chlastal. Pak tam byl ještě jeden, kterýho jsme před těmi lety potkávaly se sestrou jen občas. Spíš jsme kamarádily s jeho bývalou ženou, které udělal dítě a vykašlal se na ni. A pak tam byl starší bratr StaréLásky. Ani jsem nevěděla, že má sourozence. No a chlastají v domě, co stojí kouse

Stará láska nerezaví

Za těch pár dní se toho stalo docela dost. Na tréninky dětí mi chodí vzpírat dcera kluka, do kterýho jsem byla v 18 letech zamilovaná. Je to hrozně sympatická holka, oblíbila jsem si ji už když u nás byla poprvé, když jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. To až z přihlášky,   s jeho podpisem... dost mě to překvapilo tehdy. Chtěla jsem ho vidět. Stejně jako všechny ostatní kluky, se kterýma jsem se tu dřív se sestrou bavila, když nám bylo náct. Jeho asi o trochu víc, i když jsem si moc neuměla představit, co bysme si říkali. Nikdy dřív jsme se vlastně moc nebavili, a to zamilování bylo takový platonický, zábavový, ploužákový. Když jsme spolu někde byli, tak jsme tam sice byli spolu, ale nemluvili, nebo ne moc. Nebo jen tak obecně. Jednou po tréninku ta dcera říkala, že ji táta vyzvedává, tak jsem vyhrkla, že ji doprovodím, ať na mě počká. Že ho chci vidět. Vystoupil z auta, překvapenej. Koukala jsem, že vypadá furt stejně (a hned to řekla nahlas), i když měl vousy a dlouhý vlasy. Něco

Jsem silnější

Reálně se nic moc neděje, a ty maličký "naděje" nebo zápaly mi ani nestály za otevření deníčku. Teď už si to vše samozřejmě uplně nevybavím, jak to bylo. Což je škoda. Měla jsem takový blbý období, kdy jsem nemohla najít motivaci k tréninku Juda, a ani na vzpírání mi to moc nešlo. Osekávala jsem trénink na to "nejnutnější," tedy jen technika a silovka. Stejně jsem i s kreatinem začala být přetrénovaná. Všechno mě bolelo, výkon šel dolů, a závody ve vzpírání byly blízko (9.10.). Na Českým poháru v Brně (10.9.) jsem v Judu vše prohrála. Nebyl tam můj trenér, měla jsem pochybnosti o jeho rozhodnutí, že mám opět závodit kategorii do 78 kg. Ve chvíli, kdy jsem se ho na to ptala, a chtěla aby rozhodl, jsem čekala, že mi potvrdí 70tku. No, možná to nakonec k něčemu bylo, to ukáže až čas, proč to tak mělo být. Ale závody byly moc dlouhý, já se prala úplně na konci, přitom od rozcvičení jsem netušila, kdy přijdu na řadu. Takže jsem byla asi 5 hodin nervózní, připravená