Příspěvky

Jak to funguje

Dnes jsem si uvědomila zajímavou věc - jak se mi někdo začne líbit. Jo, někdo další mě včera zaujal.
Začnu od začátku.
Kdysi dřív, na zábavě, jak se mě snažil balit jeden starší chlap z fitka, "představoval" mi tam jednoho mladšího kluka, kterýho jsem znala od vidění - taky z fitka. Když jsem pak tomu staršimu utekla, a on mě pak sledoval z povzdálí, občas stál vedle něj ten mladší.
To ve mě ještě nic neudělalo, ale vnímám to jako takový první vryp do mé hlavy. Zapamatovala jsem si ho, protože v porovnání s tím starším byl samozřejmě přitažlivější :)
Pak jsem ho náhodou potkala u něj v práci (nebo na brigádě) kde mi měnil kola od auta. Překvapilo mě, že ho tam potkávám. Prohodili jsme pár slov o fitku, vzpírání, a chvíli jsem ho i sledovala při práci. V té chvíli jsem si říkala, že je docela hezkej. Líbilo se mi, jak pracoval. Bylo tam pár dalších chlapů, ale ty jsem neznala, tak jsem je skoro nevnímala. Takže když jsem se dostala do situace, že mam špatný gumy na kola, a mu…

Ďolíček v bradě

V sobotu jsem šla na zábavu se svěřenkyněma, který ještě ani nemohly pít alkohol (naštěstí ani nechtěly). Byla to zajímavá změna. Venku krásně teplo, spousta místa na tancování, a 3 jsou ideální počet. Mohly jsme všude chodit spolu, a necítit se ani svázaný (vždy se mohla jedna vzdálit) ani osamělý. Mohla jsem se dívat na pódium, kde hráli moji oblíbenci, i se otočit na holky a sdílet s nima svoji radost z hudby a pohybu.
Překvapilo mě, kolik tam přišlo známých tváří od nás, protože tentokrát to bylo docela daleko (cca 18 - 20 km). Dokonce i Špinavej s přítelkyní tam byl, ale protože mi sice odpověděl na pozdrav, ale pak mě ignoroval, usoudila jsem, že se mi furt chce vyhýbat a respektovala jsem to.
Už někdy na začátku mě zaujal jeden kluk, kterej se tam pohyboval mezi známými tvářemi. Připomínal mi něčím toho ukrajince z grilovačky u Žabí princezny. Tak jsem ho sledovala, a tím jsem vlastně měla vybráno, s kým chci tancovat pomalý.
Když začaly ploužáky, povedlo se mi přesvědčit holky…

Judisti

Minulý týden jsem měla možnost si zajet na trénink Judistickýho soustředění mládeže, stejně jako loni. Tehdy jsem si stěžovala na rozdělení muži/ženy, letos jsem s tím počítala, tak mi to až tak nevadilo.

Vtipný bylo, že v momentě, kdy se ze dvou skupin staly tři, a ženy se měly prát úplně zvlášť, zůstala jsem lichá. Tak jsem se šla trenéra zeptat, co má dělat lichá žena, když se chce prát? Odpověděl mi, že odpočívat. To se mi moc nelíbilo, a začala jsem se zoufale rozhlížet kolem. Ne moc dlouho. Během pár vteřin předemnou byl ten "Prokletých 16", co jsem si ho tam loni všimla :) (letos už 17) a nabídl mi, že se můžu prát s ním. Hodně za ten rok zhubl. Nevím, jestli úmyslně do váhové kategorie, nebo jestli se něco stalo. Dívala jsem se pak projistotu na net, a z kategorie do 81 kg se dostal na kategorii do 66 :-o to je hroznej rozdíl.
Když jsem se s ním prala (hodně mě teda nechával :) ), dostali jsme se ke kraji tatami, kde na zemi seděl Judista - ten, se kterým si občas pí…

Každá hranice stojí za to

Obrázek

Tak se to mohlo zvrnout

Nedávno jsem tu psala o masáži, kterou jsem vnímala tak, že se to mohlo posunout někam dál. Stačilo k tomu málo. A teď vím, že jsem to tak nevnímala jen já.
Kdyby tehdy k něčemu došlo, bylo by to asi mnohem jednodušší. Teď do toho už leze rozum, city, zábrany, strach... Špinavej se mě ptal, jestli bych s nima šla do trojky. I když už předtím měl zvědavější otázky, než je běžný, a to i před svojí přítelkyní, stejně mě překvapilo, že se takhle přímo zeptal. Z očí do očí. Tušit se to dalo, právě podle těch dotazů. Takže otázka samotná mě nepřekvapila tolik, jako její vyslovení. Má odvahu :) Odpovědět se nedalo přímo. Nešla bych do trojky po nějaké domluvě, kde bysme se sešli v ložnici, a "na povel" by se mělo začít. Muselo by to přijít spontánně, jako třeba při té masáži. Když na to všichni jsou naladění, připravení a chcou to. Takže jsem řekla, že by záleželo na situaci. Večer mi pak psal další otázky, jestli se mi líbí, jestli mi voní... šokoval mě otevřeností i upřímno…

Born to be wild

Heslo, který je na mojem oblíbeným trčiku (náhodou) a taky bylo na jednom z mojich oblíbených plakátů s vlkama (náhodou): "Born to be wild".  Cítím to tak. Chci a potřebuju být divoká. Zároveň  ale cítím, jako by mě život držel na vodítku, a neuvědomoval si, že nejsem pes, ale vlk. Že mě nemůže zkrotit, a pokud se ta divokost ve mě neprojeví, nebudu  uplně spokojená. Něco mi bude chybět.
Na fesťáku Obscene Extreme jsem přišla o dvě nejzajímavější představení. Byl to zajímavej festival, hlavně co se týče účastníků. Nikde jinde už asi nepotkám pankáče vedle růžových jednorožců, nudistů, monster a ženochlapů. Asi to mohlo být tak divný i proto, že tam byli většinou cizinci. Já tam byla "v civilu", kraťásky s laclem a tílko. Nenormálně normální :)
Když mě někdo oslovil, většinou se ptal jestli sportuju - zřejmě kvůli nohám. Zakecal se se mnou i jeden z aktérů těch krvavých představení. Dva dny ze tří  jsem ale byla ve společnosti jednoho Itala. Když mě oslovil, tak ne…

Mohlo se to zvrhnout