Příspěvky

Uvidíme

V neděli dopoledne jsem se podruhé viděla s Dohazovaným a jeho dcerkou. Začalo i končilo to pusou na tvář, za což jsem byla ráda.
Cítila jsem se s nima dobře, uteklo to. Platil za mě, tak jsem říkala, že příště jídlo platím já. A tím jsem vlastně potvrdila, že nějaké příště bude. V tom jsem pochybnosti neměla. Je to zajímavej člověk. Přesto se dalšího setkání zase obávám. Už poněkolikáté zkoušel náznaky zjistit, jak se mi líbí vousy, jestli si je má nechat delší, nebo oholit. Jednou mi psal, že se mu zdálo, jak se s někým líbá, a pamatuje si jen rty. Tak jsem nejistá z toho, že furt nevím, jestli to chci někam posunout.
Pokud se uvidíme během tohoto týdne, tak... Vlastně na to ani radši nemyslím, a doufám, že se to nějak samo ukáže, až k tomu dojde. Věřím, že k němu můžu být upřímná, a pokud bych něco nechtěla, tak to neudělá.
Přemýšlím i nad radou sestry, co mi dávala kdysi dávno. Rozhodnout se po polibku.

V úterý jsem byla jako obvykle v bufetu na bazéně, a paní, nebo možná ještě sl…

Dohazovanej

Dva týdny se nic nedělo, pak se ozval "Dohazovanej". Po té době jsem trošku otupila. V úterý večer jsem šla na zábavu s tím, že se tam třeba může objevit někdo jiný, zajímavější. Moje fantazie mi nabízela spoustu varinat, co by se mohlo stát. To, že mi těsně před zábavou odešlo auto, což znamenalo, že nebdu řídit a můžu i pít alkohol, tomu jen nahrávalo. Realita nakonec samozřejmě zklamala. Někdy je bohatá fantazie trošku na škodu :)
Ale jak jsem psala dřív, že nevím, jestli na zábavy chodit, nebo ne, tak -  když nepůjdu, nestane se určitě nic. Když půjdu, je malá šance, že se něco stane. Čím častěji někam půjdu, tím je ta šance vyšší.
Nejzajímavější z mojich představ o průběhu asi byla ta, že se tam nakonec kolem půlnoci (v době ploužáků) objeví Dohazovanej, já budu s někým jiným tancovat tělo na tělo, nebo se možná i líbat, on mu mě rozzuřenej sebere a už nepustí. Takže vlastně, i když jsem ho pustila za těch 14 dní z hlavy, a přestala jsem něco chtít, někde v pozadí tam j…

Dva a přitom nikdo

Už je to rok, od mého posledního zamilování se, 8 měsíců od posledního polibku. Byl první máj, bez polibku pod třešní.
Před dvouma týdnama byla u nás zábava, o které jsem se s kamarádkou dozvěděla a až na poslední chvíli. Šly jsme. A nelitovaly. Asi to bylo i tím, že tam přišlo málo lidí, tedy i málo holek, ale přetahovali se tam o mě dva kluci. Nebo spíš jeden kluk, a kamarád jinýho kluka. Výjimečně jsem tam mohla pít, protože to bylo u nás, tak jsem se v náladě nechala unášet tím pocitem - být chtěná. Celý večer jsem se smála, sledovala tu situaci jako odněkud shora, a bavila se. Líbil se mi tam ještě jeden kluk, asi zvukař. Občas jsem ho sledovala, a hledala chvilky, kdy si ho budu moct pořádně prohlídnout. Víc jsem se asi zaměřila na něj, než na ty dva, co se o mě přetahovali.
Zase padla řeč na věk. Tentokrát už ho ale neříkám. Zjišťovala jsem od toho prvního, proč se mě na to ptá. K čemu mu je, vědět věk? Ptal se, jestli by pro mě nebyl problém, uvažovat o chlapovi jako partnerov…

Otevřená zázrakům

Váhala jsem, jestli to sem vůbec psát, ale když už jsem to dřív nakousla, dokončím to.
Prošla jsem si pokusem o umělé oplodnění - IVF. Rozhodla jsem se pro to už v květnu, a pro všechny ty nutný postupy a vyšetření kolem, začal samotný cyklus až v lednu.
Nejhorší bylo, že jsem se s tím vlastně nikdy uplně nesmířila. Pokaždé, když jsem zjistila, že to nebude tak hned, jsem si to rozmýšlela. Vždy to bylo 50/50 jestli couvnu, nebo vydržím. Nelíbilo se mi to podstupovat, ale viděla jsem to jako poslední možnost.

Čím víc jsem toho o IVF zjišťovala, tím míň se mi do toho chtělo. Bála jsem se hormonů, celkové anestezie, bála jsem se doby bez cvičení. Čím blíž to bylo, tím víc jsem se bála. Nesnáším léky, hormony ještě víc. Když mi píchli první injekci, začala jsem přemýšlet nad závětí, kdyby náhodou. Asi se to zdá přehnané, ale mám v životě takový okolnosti, že jsem se opravdu smiřovala s tím, že bych mohla během toho pokusu umřít.
Vzhledem k termínu IVF jsem se musela smířit s tím, že letos…

Nechci

Proč přitahuju chlapy, kteří mi furt cpou jak jsem úžasná, dokonalá, jak mě strašně chcou, zamilovali se do mě, a někteří si dokonce troufají tvrdit jak jsou oni pro mě "ten pravej" a proto bych za něma měla okamžitě vyjet (přes celou republiku klidně), nastěhovat se k nim, vzít si je...
... ale, nedokážou napsat nic jinýho, normálního? Ano, napsat. Naštěstí v reálu se to týká za poslední rok jen dvou lidí, na který jsem musela být hnusná osobně (stejně to jeden zkouší dál).
To si fakt někdo myslí, že když mě utopí v lichotkách, že mu padnu k nohám? Už jsem z toho tak otupěla, že lichotky buď uplně ignoruju (pokud za nimi něco následuje, reaguju jen na to) nebo odpovídám jednoslovně - "hm". Když to někdo moc přehání, tak mu je začnu vyvracet logikou.
Čím si za to můžu? Možná tím, že na internetu o sobě mám tolik informací, že oni si obrázek a úsudek udělají, a automaticky počítají s tím, že já si udělám stejný úsudek z toho, že mi napíšou jak s tím, tím a tím napro…

100

Nikdy jsem si nevydržela psát normální deníček. Vždycky jen "milostný" deníček. Asi mi přijde zbytečný, psát o normálních věcech, a city, emoce, se většinou týkají chlapů. Od posledního zápisku se toho stalo docela dost. O něčem psát nechci, něco mi přijde pro deníček nezajímavý, až dnes mám chuť zase něco napsat, i když se nic tak zvláštního nestalo :)

Dnes se cítím úžasně, a to jen proto, že jsem si zajela na Judo trénink. Bylo tam několik lidí z letního soustředění. Nakonec i ten ženatý trenér, do kterého jsem se zakoukala. První psal že je nemocný, tak jsem váhala, jestli tam vůbec jet, když on tam nebude. Pak ale vznikla na FB událost- trénink, přidalo se pár lidí a on to tam začal komentovat. Nějak mě napadlo, že třeba nakonec přijde, i kdyby netrénoval. A opravdu přišel (a netrénoval) :)  Zas musím napsat, že má dokonalej profil. Kdyby vážil tak o 20 kg víc, je přesně můj typ :D Hrozně ráda se na něj dívám a jsem poblíž něj.
No, ale líbilo by se mi tam asi i kdyby nep…

Žena na několik nocí

Obrázek
Nešlo to. Zkusila jsem si povolit fantazie o tom zadaným krotiteli, ale vždy jsem končila na tom, že se mi ukázal jeho strach. Má v sobě strach.Možná jednou bude sebevědomej, ale zatím na tom teprve pracuje. Zrovna tak ten druhý, co je mu podobný. Taky jsem z něj cítila nějaký strach. Tehdy jsem měla pocit, že by možná k něčemu mohlo dojít, ale nechávala jsem to volně. Nechtěla jsem být tou aktivní. Potřebuju silnýho chlapa, jehož zdravý sebevědomí ten strach nepustí ke slovu.

Zkusila jsem si tam dosadit jinýho, jehož "detaily" mě nějka zaujaly. Ten je takovej hravej, zářej mu oči, je dost otevřenej (asi teda, zatim jsem s nim moc nemluvila, jen ho tak vnímám). Zároveň mi ale přijde nevinnej a nezkaženej. Možná bych ho zkazila, ale to už bych musela zase já... do fantazie se to moc nehodí.

Kdo dál? Nakonec jsem fantazie vzdala a prostě usnula.

...

O den později jsem dala svojemu sparingovi přečíst sen, co se mi o něm kdysi zdál. Dala jsem mu papír, dívala se jak to čte, a pa…