Stará láska nerezaví

Za těch pár dní se toho stalo docela dost. Na tréninky dětí mi chodí vzpírat dcera kluka, do kterýho jsem byla v 18 letech zamilovaná. Je to hrozně sympatická holka, oblíbila jsem si ji už když u nás byla poprvé, když jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. To až z přihlášky,  s jeho podpisem... dost mě to překvapilo tehdy. Chtěla jsem ho vidět. Stejně jako všechny ostatní kluky, se kterýma jsem se tu dřív se sestrou bavila, když nám bylo náct. Jeho asi o trochu víc, i když jsem si moc neuměla představit, co bysme si říkali. Nikdy dřív jsme se vlastně moc nebavili, a to zamilování bylo takový platonický, zábavový, ploužákový. Když jsme spolu někde byli, tak jsme tam sice byli spolu, ale nemluvili, nebo ne moc. Nebo jen tak obecně.

Jednou po tréninku ta dcera říkala, že ji táta vyzvedává, tak jsem vyhrkla, že ji doprovodím, ať na mě počká. Že ho chci vidět. Vystoupil z auta, překvapenej. Koukala jsem, že vypadá furt stejně (a hned to řekla nahlas), i když měl vousy a dlouhý vlasy. Něco říkal a já mu nerozuměla, tak mi to jeho dcera překládala :) Byla tma, a po chvíli jsme se rozloučili. Mě stačilo, že jsem ho viděla naživo, že je reálnej :D

No a pak mi napsal a konečně se zdálo, že věří tomu, že ho chci potkat. Domluvili jsme se a přijel ke mě na návštěvu. Pak nechtěl ani nic na pití, ani si nevzal nic, co jsem nachystala na stůl. Nakonec teda jedno naše sušený rajče, asi aby se neřeklo :D snad ne zrovna to spálenější. Kupodivu jsme mluvili asi dvě hodiny, a bylo o čem. A rozuměla jsem mu.

Jednu chvíli se díval na moji poličku s parfémama, tak jsem mu ukázala svoje litrový flašky Guerlaina, na který jsem hrdá. Když jsem šla pro nějakou další, otočila jsem se a najednou stál těsně vedle mě. Nečekala jsem to. V ruce měl taštičku, a řikal, že mi něco dovezl. Sedli jsme si, a já se podívala dovnitř. Ale ta chvíle, kdy stál vedle mě, mi řekla, že mi asi neni uplně lhostejnej.

V taštičce byla voňavka. Sice napodobenina, ale chlapi z vesnice se v tom nevyznají. Voněla docela hezky, pak jsem si našla, že je to napodobenina Chloe, celkem populární vůně. Vzala jsem si ji do auta a navoněla si tím kufr alespoň. Je to takovej paradox... sice nemam ráda napodobeniny, ale tahle je od něj! Takže je pro mě důležitá. Nechci ji schovat. Vzpomněla jsem si, jak kdysi dostala sestra od svýho kluka nějakou napodobeninu, nějakou dobu ji používala, a pak jsme sháněly co to mělo být, kde sehnat originál, protože jí to připomínalo ty hezký chvíle a začalo jí to vonět.

Je zvláštní, že i když má vousy a dlouhý vlasy, což se mi na chlapech nelíbí, tak mi to na něm nijak nevadí. Jo a ještě má brýle. Zatím ho ale beru prostě jako znovunalezenýho kamaráda. Jen ta minulost se tam prostě plete. Je to skok, 20 let jsme se neviděli, a když jsme se viděli naposled, byla jsem do něj zamilovaná.

Ještě se vrátím... ten víkend, co u mě byl na návštěvě, se mi zrovna uprostřed čela udělal obří pupínek co nešel zamaskovat :D to bylo jak za trest. Navíc se mi pak ozval jeden chlap ze seznamovací skupiny, co mě chtěl poznat, že si přijede vyzvednout kalendář. Ten mě naštěstí moc nezaujal. A v neděli jsem se mohla vidět na závodech Juda se Spisovatelem... ten nakonec nemohl přijít. Stejně myslím, že to prostě vzdal, když jsem mu napsala, že se s ním sejdu přátelsky a že nemá v nic doufat. Když jsem mu psala, že tam budu na závodech,jestli nechce pokecat, že na tu Moravu už asi nepojede (jak sliboval), tak psal, že je rád, že píšu, a že se sám neozval protože mu to bylo blbý, když to přehnal s lichotkama, tak abych si nemyslela, že mě chce sbalit. Jenže já si to myslím právě proto, že se potom odmlčel :D i proto, že se nakonec omluvil a neukázal v té Praze. Prostě, chlapi se bojí odmítnutí.