Mohl by to být ten pravej

 Furt jsem zamilovaná. Asi bych si už i troufla říct, že je to láska. Je zajímavý, že jsme se potkali přesně v ten správnej čas. Ani brzo, ani pozdě. Přes všechny zkoušky jsem vydržela, a vím, že s ním chci být i když bude mít dlouhý vlasy a vousy, chodit do kostela, vstávat ve 4 ráno... 

Je mi s ním dobře. Od začátku, i když jsem ještě nebyla zamilovaná, tak mi s ním bylo prostě moc dobře. A to se nezměnilo. Můžeme spolu jen být... mlčet, dívat se na sebe, usmívat se. Můžeme spolu pracovat u něj nebo u mě, můžeme se objímat... u čehokoliv mi bude prostě dobře.

Mohl by to být ten pravej.

V květnu se mnou pojede do Irska na závody. To je taky zajímavá shoda náhod. Můj trenér (Bývalej) mi už dřív slíbil, že se mnou pojede na dvoje ze tří závodů, který letos budou. ME masters jsem tak nějak napůl počítala, že vynechám, protože sama bych nejela. Jenže pak mi D. řekl, že Irsko je země, kam se chce určitě někdy podívat. Neví proč, ale zrovna Irsko ho láká. A to ještě nevěděl, že tam mám ty závody. No a když jsem se ho zeptala, jestli by tam se mnou jel, začalo se plánovat. Sice nevím, jak mě povede na závodech ve vzpírání, když o tom nic neví, ale poletíme určitě spolu. Bude to docela zážitek, protože se ani jeden nedomluvíme, ale pojede s námi jeho kamarád, který bude asi tlumočit :)

No, a těžší časy možná taky přijdou. V dubnu chce zase začít pracovat. Má práci, kde v zimě má "volno" ale přes teplejší období si na tu zimu musí vydělat, aby si pak mohl dovolit nepracovat. Já měla vlastně štěstí, že jsme se začali scházet začátkem zimy. Takže toho času měl relativně dost. Uvidíme, jak si poradíme s tou jeho prací, kdy bude mít času vážně málo, na mě, i na rodinu. Věřím ale, že to zvládneme.

Zrovna mám svý dny. Dostala jsem to asi o dva dny později, což je u mě docela normální. Ale trošku napjatá jsem byla. Sex máme "přerušovaně" v plodný dny a plnohodnotně v neplodný, takže malá šance tu vždy je. O dítěti jsme se bavili. Když řikal že "ne hned" souhlasila jsem. Nechám to na něm. Nebudu dělat žádný intriky k tomu, abych otěhtněla, i když mi samozřejmě divoce bijí biologické hodiny. Nechám to ale osudu. Pokud spolu máme mít jeho čtvrtý (moje první) dítě, tak ho mít budeme. Až se tak on rozhodne, nebo až se to nějak samo, třeba i omylem stane. Třeba to přijde po těch závodech, kam bych taky ráda odjela samozřejmě.