Deníček jedné slušné úchylačky

Jela jsem za mým na tábor s tím, že přes net se přece rozcházet nebudu. Nebylo mi uplně dobř e, cesta byla náročná - dvě hodiny za volantem, milion zatáček v kopcích, téměř žádná rovinka na vydechnutí. Ale občas jsem se bála abych nenabourala spíš proto, že přiroda kolem, a hlavně obloha, byla nádherná. Nepamatuju si, že by někdy dřív byly tak zvláštní mraky. Divný počasí jo, ale ty mraky v posledních dnech jsou jak z jinýho světa. Kdybych to chtěla popsat, tak to je minimálně na stránku. No, přijela jsem do tábora. Už z první pusy jsem odmítla udělat polibek, protože jsem z něj cítila pivo. Ne uplně jistě, ale když jsem se zeptala, tak mi potvrdil, že po snídani pili. Nesnášim ten pach co pivo na lidech nechává. Vpodstatě jsem si tim jen potvrdila, že to chci udělat - rozejít se. Když pak byla vhodná příležitost, váhala jsem jak začít. Dívala jsem se na něj a přemýšlela. Pak jsem mu to řekla možná až moc přímo - že od té doby, co mě nechal měsíc a půl samotnou kvůli Covid bláznovství,

Dnes se mi pro změnu zdálo o "Ženatým judistovi." O tom jsem taky nesnila dlouho, ani jsem o něm neměla fantazie, i když vyprovokovat to mohlo to, že když jsme u něj naposledy byli na Judu, tak na začátku nepřišel, a já byla zklamaná. Těšila jsem se na něj. Naštěstí se pak objevil :) Takže vim, že to do něj nebylo jen zakoukání, na který by se dalo zapomenout, ale že jsem opravdu byla zamilovaná. Je to úchyl, je zadanej, ale přesto, že je divokej, má v očích i něco hlubokýho, svazujícího, krásnýho. Chtěla bych se s nim třeba líbat a poznat to blíž, cítit to z něj. Ale to se nestane. Jeho manželka mi zatim moc sympatická nebyla, takže v tomto případě asi k trojce nedojde, a další možnosti jsou vysoce nepravděpodobný :) V tom snu jsem to právě cítila. Odehrávalo se to v budově podobné koleji, kde jsem dlouho bydlela. Nechal mi někde na počítači video, kde byl sestřih situací se mnou - různý dny, různý příležitosti, ale v těch situacích jsem buď trpěla (třeba se drápala do kopce

Dnes je slunovrat, magický čas :) zapálila jsem si svíčky a nalila červený víno. Měla bych pracovat, ale dnes i včera jsem půl dne uklízela, tak už na to nemam moc chuť ani energii. Muj odjíždí zítra na tábor, můžu za nim přijet, domlouvali jsme se tak. Ale dnes je to týden, co jsme se neviděli, a vlastně mi ani nechybí. I když, na ten tábor se docela těšim, a plánujem, že možná uděláme přepadovku se vzpěračkama. Snad se mi povede jich pár přemluvit. Mohla by to být sranda. Chtěla jsem se mýho zeptat, jestli mě vubec chce vidět... nějak nevyvinul žádnou snahu, abysme se potkali. Fakt nechápu, že mu stačí se vídat tak málo. Už mi o tom ale říkal, tak jsem se ho neptala. Prostě to dál budu brat jako "bližší" přátelství a on jako vztah asi. Jeslti se něco nestane. Tygr je teď na Moravě, tedy blíž. Ale už jsme si taky dlouho nepsali. Váhala jsem, jestli mu přiznat, že mi to psaní s nim chybí. Díky jeho bráchovi jsem ho viděla na fotce alespoň, a měl tam vousy, takže nic moc. Ale

Sice mam plnou hlavu práce, ale to je jen jedna stránka života. Tento deníček je spíš o té citové. A tam zažívam klid. Takovej ten lehce napjatej klid před bouří. Nic se neděje, ale já cítím, že se brzo něco stane. V sobotu je třináctého. Celej týden se mi moc často stalo, že jsem se někam podívala, a tam byly jen trojky a jedničky (kombinace trojek a jedniček jsou moje šťastný čísla). Na hodinách, stopkách, stránka knížky... Měli jsme s Mým jít na zábavu, a já už měla představy, jak se tam objeví Tygr. A přemýšlela, jak bych se asi zachovala, kdybych to první střetnutí s ním měla v takové situaci. Co by se stalo? Co kdyby přišel třeba i na trénink v době, kdy by tam byl i Muj? Co by udělal? Co bych udělala já? Byla jsem z těch představ tak nesvá, že to možná změnilo plán... nakonec s mým jdeme na zábavu o den dřív, dvanáctýho. Přitom impuls přišel od Mýho, ne ode mě.  Nakonec to bylo dobře. V sobotu se u nás doma stala nepříjemná událost, díky které bysme stejně nikam nešli. Zajímalo

Asi týden jsem teď myslela skoro jen na focení kalendáře. Čas utikal hrozně rychle, tak jsem si ani nestíhala uvědomit, že s tim Mým jsme se už docela dlouho neviděli. Ostatně, měli jsme se potkat při tom focení. A to jsem byla ráda, že tam bude. Jeho tata se nakonec neukázal. S Tygrem jsme si psali málo. Vždy mi to ale udělalo radost. Nechci ten oheň nechat zhasnout. Je to zajímavej kluk, už proto, že vyrůstal jinak, než většina ostatních. Před focením jsem doufala, že budem s Mým mít na sebe chvíli času, abysme si popovídali. Tak trošku jsem plánovala, že s nim proberu jak to vlastně máme.  Jeslti to brát vážně, nebo nevážně. To se nedá řešit přes messenger. Přistihla jsem se, že ho chci vždy vidět co nejdřív to půjde, tak nějak proto, že to může brzo končit (Třeba pokud by se ukázal Tygr, a ty moje pocity by byly tak silný, jako před dvouma rokama). Focení jsem kvůli tomu chtěla dřív, na závody, kam se mnou chce jet, jsem ho taky pozvala na dřív, než měl původně v úmyslu. I když, na