Uvidíme
V neděli dopoledne jsem se podruhé viděla s Dohazovaným a jeho dcerkou. Začalo i končilo to pusou na tvář, za což jsem byla ráda. Cítila jsem se s nima dobře, uteklo to. Platil za mě, tak jsem říkala, že příště jídlo platím já. A tím jsem vlastně potvrdila, že nějaké příště bude. V tom jsem pochybnosti neměla. Je to zajímavej člověk. Přesto se dalšího setkání zase obávám. Už poněkolikáté zkoušel náznaky zjistit, jak se mi líbí vousy, jestli si je má nechat delší, nebo oholit. Jednou mi psal, že se mu zdálo, jak se s někým líbá, a pamatuje si jen rty. Tak jsem nejistá z toho, že furt nevím, jestli to chci někam posunout. Pokud se uvidíme během tohoto týdne, tak... Vlastně na to ani radši nemyslím, a doufám, že se to nějak samo ukáže, až k tomu dojde. Věřím, že k němu můžu být upřímná, a pokud bych něco nechtěla, tak to neudělá. Přemýšlím i nad radou sestry, co mi dávala kdysi dávno. Rozhodnout se po polibku. V úterý jsem byla jako obvykle v bufetu na bazéně, a paní, nebo možná ješt