Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z květen, 2019

Uvidíme

V neděli dopoledne jsem se podruhé viděla s Dohazovaným a jeho dcerkou. Začalo i končilo to pusou na tvář, za což jsem byla ráda. Cítila jsem se s nima dobře, uteklo to. Platil za mě, tak jsem říkala, že příště jídlo platím já. A tím jsem vlastně potvrdila, že nějaké příště bude. V tom jsem pochybnosti neměla. Je to zajímavej člověk. Přesto se dalšího setkání zase obávám. Už poněkolikáté zkoušel náznaky zjistit, jak se mi líbí vousy, jestli si je má nechat delší, nebo oholit. Jednou mi psal, že se mu zdálo, jak se s někým líbá, a pamatuje si jen rty. Tak jsem nejistá z toho, že furt nevím, jestli to chci někam posunout. Pokud se uvidíme během tohoto týdne, tak... Vlastně na to ani radši nemyslím, a doufám, že se to nějak samo ukáže, až k tomu dojde. Věřím, že k němu můžu být upřímná, a pokud bych něco nechtěla, tak to neudělá. Přemýšlím i nad radou sestry, co mi dávala kdysi dávno. Rozhodnout se po polibku. V úterý jsem byla jako obvykle v bufetu na bazéně, a paní, nebo možná ješt

Dohazovanej

Dva týdny se nic nedělo, pak se ozval "Dohazovanej". Po té době jsem trošku otupila. V úterý večer jsem šla na zábavu s tím, že se tam třeba může objevit někdo jiný, zajímavější. Moje fantazie mi nabízela spoustu varinat, co by se mohlo stát. To, že mi těsně před zábavou odešlo auto, což znamenalo, že nebdu řídit a můžu i pít alkohol, tomu jen nahrávalo. Realita nakonec samozřejmě zklamala. Někdy je bohatá fantazie trošku na škodu :) Ale jak jsem psala dřív, že nevím, jestli na zábavy chodit, nebo ne, tak -  když nepůjdu, nestane se určitě nic. Když půjdu, je malá šance, že se něco stane. Čím častěji někam půjdu, tím je ta šance vyšší. Nejzajímavější z mojich představ o průběhu asi byla ta, že se tam nakonec kolem půlnoci (v době ploužáků) objeví Dohazovanej, já budu s někým jiným tancovat tělo na tělo, nebo se možná i líbat, on mu mě rozzuřenej sebere a už nepustí. Takže vlastně, i když jsem ho pustila za těch 14 dní z hlavy, a přestala jsem něco chtít, někde v pozadí tam

Dva a přitom nikdo

Už je to rok, od mého posledního zamilování se, 8 měsíců od posledního polibku. Byl první máj, bez polibku pod třešní. Před dvouma týdnama byla u nás zábava, o které jsem se s kamarádkou dozvěděla a až na poslední chvíli. Šly jsme. A nelitovaly. Asi to bylo i tím, že tam přišlo málo lidí, tedy i málo holek, ale přetahovali se tam o mě dva kluci. Nebo spíš jeden kluk, a kamarád jinýho kluka. Výjimečně jsem tam mohla pít, protože to bylo u nás, tak jsem se v náladě nechala unášet tím pocitem - být chtěná. Celý večer jsem se smála, sledovala tu situaci jako odněkud shora, a bavila se. Líbil se mi tam ještě jeden kluk, asi zvukař. Občas jsem ho sledovala, a hledala chvilky, kdy si ho budu moct pořádně prohlídnout. Víc jsem se asi zaměřila na něj, než na ty dva, co se o mě přetahovali. Zase padla řeč na věk. Tentokrát už ho ale neříkám. Zjišťovala jsem od toho prvního, proč se mě na to ptá. K čemu mu je, vědět věk? Ptal se, jestli by pro mě nebyl problém, uvažovat o chlapovi jako partnero