Uvidíme

V neděli dopoledne jsem se podruhé viděla s Dohazovaným a jeho dcerkou. Začalo i končilo to pusou na tvář, za což jsem byla ráda.
Cítila jsem se s nima dobře, uteklo to. Platil za mě, tak jsem říkala, že příště jídlo platím já. A tím jsem vlastně potvrdila, že nějaké příště bude. V tom jsem pochybnosti neměla. Je to zajímavej člověk. Přesto se dalšího setkání zase obávám. Už poněkolikáté zkoušel náznaky zjistit, jak se mi líbí vousy, jestli si je má nechat delší, nebo oholit. Jednou mi psal, že se mu zdálo, jak se s někým líbá, a pamatuje si jen rty. Tak jsem nejistá z toho, že furt nevím, jestli to chci někam posunout.
Pokud se uvidíme během tohoto týdne, tak... Vlastně na to ani radši nemyslím, a doufám, že se to nějak samo ukáže, až k tomu dojde. Věřím, že k němu můžu být upřímná, a pokud bych něco nechtěla, tak to neudělá.
Přemýšlím i nad radou sestry, co mi dávala kdysi dávno. Rozhodnout se po polibku.

V úterý jsem byla jako obvykle v bufetu na bazéně, a paní, nebo možná ještě slečna, co tam dělá mi říkala, že jsem se tam minule hrozně líbila nějakýmu vojákovi. Potěšilo mě to, a zároveň jsem se musela tak trošku ironicky pousmát nad tím, jak je dnešní svět divnej. Pokud jsem se mu tak líbila, proč mě neoslovil? Když už mě pravděpodobně nikdy znovu neuvidí?

Na té zábavě, jak se o mě přetahovali dva, to taky nebylo jejich odvahou. Ten první mi přiznal, že mě oslovil jen díky společné kamarádce, která nás měla představit. Jinak by se neodvážil. No a Dohazovanej na to měl kamaráda, kterej nic neriskoval, tak to mohl v klidu zkusit. Kdo ví, jestli mě vůbec poznat chtěl, nebo mě vybral ten dohazovač.

Kdysi (před pár lety) se mi zdál sen, a doteď si ho pamatuju. O "tom pravým". Už se mi o něm zdálo víckrát, ale v tom posledním snu to byl jen okamžik - on stál kousek od radnice, já šla od chodníku k ostrůvku na náměstí, jeho směrem. Když jsem zvedla hlavu a uviděla ho, naše oči se setkaly. Ty jeho zeleně zářily a dávaly mu obrovskou sílu, jakousi auru, která mě donutila pootevřít rty, na chvíli se zastavit a přijmout ten fakt, že už navždy to bude jen on.
Ani mě nemusel oslovit :)