Deníček jedné slušné úchylačky

Když po táboře přijel Muj ke mě, opět jsem se plánovala rozejít. Proto mě samotnou překvapilo, jak jsem se k němu chovala. Když prijel, dala jsem mu pusu, a po vystoupení z auta ho objala. Byla jsem ráda, že ho vidim. V kavárně jsem dlouho váhala, jestli ho mam nechat za mě platit (chtěl a stál si za tim), nakonec jsem to přijala. Byl pak přes noc u mě, tak jsem mu to alespoň trochu vrátila jídlem :) Šel se mnou i do vzpirárny, a já si uvědomila, když jsme si tam povídali s ostatníma, že mluvim, jako bych s ním dál počítala ve svým životě. (Třeba že by měl přibrat, aby mě unesl) Dotýkala jsem se ho, sedala mu na klín, nebo mu alespoň dávala svoje nohy do klína...  Když jsme pak byli u mě, chvíli to vypadalo, že to směřuje k sexu a já to tak necítila. Nechtěla jsem to. Potřebovala jsem mluvit o tom, co mě trápilo, a on mlčel. Zastavila jsem to, mluvila, a on nic. Po nějaké době jsem si uvědomila, že mu tečou slzy. Šli jsme do sprchy a před spaním se to nějak prolomilo. Začala jsem ten s

Poslední dobou myslím hodně často na Judo. Při vzpírání dělam to, co by mohlo pomoct při Judu, trénuju si s gumama tak, jak si myslím, že by se mělo, dívam se na videa zápasů... Proč vždy toužím po něčem, co sama moc nemam jak ovlivnit? Chtěla bych dělat Judo a být v tom dobrá. Chtěla jsem to už kdysi dávno, když jsem s tím přestala, ale aby se mi můj sen splnil, musela bych mít dobrýho trenéra co by se mi věnoval, a dobrýho sparinga, se kterým bych trénovala. To už je podmínka dvou lidí - nebo dvou v jednom. Je to reálný? Moje ideální představa - taková ta naivní, snová, kde vše je mnohem rychlejší, intenzivnější a snadnější, než to pak bývá v realitě, je - mít hezkýho, mladýho, dobrýho trenéra, co je furt i dobrým judistou, kterej bude nezadanej, hodně dominantní, lehce sadistickej, bude mě moc přitahovat a já jeho :D kterej si mě sám vyhlídne, osloví, a dá nabídku, co se nedá odmítnout, pokud se mu budu dívat do očí, což budu muset... Vychová ze mě výbornou judistku, trošku netradič

Pivo byl můj zápisek do blogu číslo 131. Trojky a jedničky mě stále potkávají. Blíží se něco významnýho. Muj mi psal, jestli bych nepřijela na konci tábora za nim, že by tam zustal o den dýl, abysme tam spolu mohli strávit chvíli a přespat. Jak už mu moc nevěřim, (je to za 17dní! do té doby se prostě neuvidíme. Kdo ví, co se mezitim stane) tak mě napalo, jestli třeba nepotřebuje spíš odvízt dom :D než mi ukazovat východ a západ slunce, koupat se se mnou při svitu měsíce v rybníku, spát v chatkovým stanu a tak, co psal. No a tim, že mu nevěřim, tak se mi tam ani moc nechce. Když jsem ještě byla zamilovaná, plánovala jsem za nim jezdit v průběhu tábora. Prostě bych si ho odchytila někdy před spaním, a třeba bysme spolu přespali někde hloubš v lese pod celtou, aniž by se to musel někdo dozvědět. Ale on to dřív považoval za nemožný, a teď, když bych mu snadno dokázala, že možný je vše, mě to už neláká. Trochu mi to je líto. Chtěla jsem mít vztah, kde si  dva lidi ukazují, že neexistuje &qu