Ne-rozchod

Když po táboře přijel Muj ke mě, opět jsem se plánovala rozejít. Proto mě samotnou překvapilo, jak jsem se k němu chovala. Když prijel, dala jsem mu pusu, a po vystoupení z auta ho objala. Byla jsem ráda, že ho vidim.

V kavárně jsem dlouho váhala, jestli ho mam nechat za mě platit (chtěl a stál si za tim), nakonec jsem to přijala. Byl pak přes noc u mě, tak jsem mu to alespoň trochu vrátila jídlem :)

Šel se mnou i do vzpirárny, a já si uvědomila, když jsme si tam povídali s ostatníma, že mluvim, jako bych s ním dál počítala ve svým životě. (Třeba že by měl přibrat, aby mě unesl) Dotýkala jsem se ho, sedala mu na klín, nebo mu alespoň dávala svoje nohy do klína... 

Když jsme pak byli u mě, chvíli to vypadalo, že to směřuje k sexu a já to tak necítila. Nechtěla jsem to. Potřebovala jsem mluvit o tom, co mě trápilo, a on mlčel. Zastavila jsem to, mluvila, a on nic. Po nějaké době jsem si uvědomila, že mu tečou slzy.

Šli jsme do sprchy a před spaním se to nějak prolomilo. Začala jsem ten sex chtít. Milovali jsme se, vedl to, a chvíle, kdy jsem měla hlavu spuštěnou z postele, jeho penis v krku a on mi to dělal rukou, mi asi dlouho zůstane v představách. Nemohla jsem dýchat, pokud bych ho neodstrčila rukama, ale možná právě to bylo neskutečně vzrušující. Přitahovala jsem si ho za stehna ještě víc k sobě, a měla úžasnej orgasmus. Přestal mi to dělat rukou sice trochu brzo, ale to vzrušení bylo spíš v hlavě, takže se to nezastavilo a bomba explodovala. Vytáhl ho, posadil se na postel a vzal mi hlavu do klína. Schoulila jsem se k němu ještě ovládaná orgasmickými stahy. Ptal se, jestli jsem v pořádku. Chtěla jsem se tomu začít smát. Když jsem toho byla schopná, odpověděla jsem, že až moc :)

Usnuli jsme, a ráno se znovu milovali. Přes den to s nim bylo hezký, tak jsem rozchod zase nechala být, a doufala, že už to bude opravdu lepší.

V pondělí mi psal, že je první den v práci. Došlo mi, že tam teda asi bude celý týden a začala jsem se obávat... oprávněně. Někdy v týdnu mi pak psal, že v sobotu odjíždí na dovolenou, jestli se uvidíme hned po ní. To mě naštvalo, a můj pohár trpělivosti přetekl. Potřetí jsem se chtěla rozejít, a tentokrát už definitivně. Nebudu zase čekat 14 dní, než si na mě udělá čas. Jako by neměl fantazii.

Napsala jsem mu dopis na rozloučenou. Je vtipný, že z tábora mi jednou psal ve smutné náladě, že tam poslouchá písničku od Ledeckýho -Proklínám, a složil mi k ní básničku, kterou chtěl vyjádřit co ze mě cítí (vpodostatě to, že mě ztrácí zase). No a v té písničce se zpívá "potisící čtu tvůj dopis na rozloučenou". Snad si ten můj taky přečtě několikrát, a vezme si z něj ponaučení.

Napsala jsem mu svoje nápady, jak bych se já plánovala vidět s nim ještě před tou dovolenou. On přiznal, že ho ta možnost vubec nenapadla, projednal ji s rodiči, a pak mě přemlouval, abych mu ještě dala šanci a přijela k němu přes noc.

Nechtěla jsem tam spát, ani poznávat jeho tatu, když jsem se jen chtěla přijet rozejít osobně (nejsem srab abych to dělala jen přes internet) ale přemluvil mě. Jela jsem tam opět s otazníkem. Odjižděla jsem s tím, že mu dam čtvrtou šanci. Vpodstatě ho obdivuju, že to nevzdává. Kdysi jsem to měla jako velký přání, mít kluka, kterej mě bude chtít tak moc, že NE (odmítnutí, rozchod...) nebude brát jako odpověď.