Deníček jedné slušné úchylačky

Dnes jsem si uvědomila zajímavou věc - jak se mi někdo začne líbit. Jo, někdo další mě včera zaujal. Začnu od začátku. Kdysi dřív, na zábavě, jak se mě snažil balit jeden starší chlap z fitka, "představoval" mi tam jednoho mladšího kluka, kterýho jsem znala od vidění - taky z fitka. Když jsem pak tomu staršimu utekla, a on mě pak sledoval z povzdálí, občas stál vedle něj ten mladší. To ve mě ještě nic neudělalo, ale vnímám to jako takový první vryp do mé hlavy. Zapamatovala jsem si ho, protože v porovnání s tím starším byl samozřejmě přitažlivější :) Pak jsem ho náhodou potkala u něj v práci (nebo na brigádě) kde mi měnil kola od auta. Překvapilo mě, že ho tam potkávám. Prohodili jsme pár slov o fitku, vzpírání, a chvíli jsem ho i sledovala při práci. V té chvíli jsem si říkala, že je docela hezkej. Líbilo se mi, jak pracoval. Bylo tam pár dalších chlapů, ale ty jsem neznala, tak jsem je skoro nevnímala. Takže když jsem se dostala do situace, že mam špatný gumy na kola, a

V sobotu jsem šla na zábavu se svěřenkyněma, který ještě ani nemohly pít alkohol (naštěstí ani nechtěly). Byla to zajímavá změna. Venku krásně teplo, spousta místa na tancování, a 3 jsou ideální počet. Mohly jsme všude chodit spolu, a necítit se ani svázaný (vždy se mohla jedna vzdálit) ani osamělý. Mohla jsem se dívat na pódium, kde hráli moji oblíbenci, i se otočit na holky a sdílet s nima svoji radost z hudby a pohybu. Překvapilo mě, kolik tam přišlo známých tváří od nás, protože tentokrát to bylo docela daleko (cca 18 - 20 km). Dokonce i Špinavej s přítelkyní tam byl, ale protože mi sice odpověděl na pozdrav, ale pak mě ignoroval, usoudila jsem, že se mi furt chce vyhýbat a respektovala jsem to. Už někdy na začátku mě zaujal jeden kluk, kterej se tam pohyboval mezi známými tvářemi. Připomínal mi něčím toho ukrajince z grilovačky u Žabí princezny. Tak jsem ho sledovala, a tím jsem vlastně měla vybráno, s kým chci tancovat pomalý. Když začaly ploužáky, povedlo se mi přesvědčit hol

Minulý týden jsem měla možnost si zajet na trénink Judistickýho soustředění mládeže, stejně jako loni. Tehdy jsem si stěžovala na rozdělení muži/ženy, letos jsem s tím počítala, tak mi to až tak nevadilo. Vtipný bylo, že v momentě, kdy se ze dvou skupin staly tři, a ženy se měly prát úplně zvlášť, zůstala jsem lichá. Tak jsem se šla trenéra zeptat, co má dělat lichá žena, když se chce prát? Odpověděl mi, že odpočívat. To se mi moc nelíbilo, a začala jsem se zoufale rozhlížet kolem. Ne moc dlouho. Během pár vteřin předemnou byl ten (jeden z bráchů) "Prokletých 16",  :) (letos už 17) a nabídl mi, že se můžu prát s ním. Hodně zhubl. Nevím, jestli úmyslně do váhové kategorie, nebo jestli se něco stalo. Dívala jsem se pak projistotu na net, a z kategorie do 81 kg se dostal na kategorii do 66 :-o to je hroznej rozdíl. Když jsem se s ním prala (hodně mě teda nechával :) ), dostali jsme se ke kraji tatami, kde na zemi seděl Judista - ten, se kterým si občas píšu, reprezentant, co

Je to absurdní. Špinavej se mi vyhýbá, protože ho přitahuju a je zadanej. Jako by mu něco hrozilo. Přitom já ho nechci ani s přítelkyní, ani samotnýho.  Kdybych mu nedala přečíst to, co jsem o něm kdysi napsala, mohli jsme dál normálně fungovat jako kamarádi. Kdyby šlo jen o něj, tak budiž. Ale sebral mi Žabí princeznu, která si logicky vybrala stranu. Taky bych spís volila chlapy, takže jí rozumím. No a já budu muset na zábavy chodit asi zas sama. Přemýšlela jsem, co kdybych dala i jí přečíst, co jsem o ní psala? Změnilo by se něco? Začala by se mě bát taky? Kdysi dávno jsem sama měla trochu strach, když jsem zjistila, že jeden kluk, co se mi líbil, už není zadanej. Ani nemusel říkat jestli se mu líbím nebo ne, ale dokud měl přítelkyni, cítila jsem se v jeho přítomnosti vpohodě a asi jsem i trošku popichovala. Jakmile byl volnej, a byla jsem s ním někde sama, začala jsem být nervózní.  Jenže mě se ten pocit líbil. Nevědět, doufat, a zároveň se bát, že s ním zase někde budu n