Poslední dvě hodiny života
Dnes jsem opět měla možnost cítit. Měla jsem pocit, že jsem se přes to už dostala. Když jsem viděla všechny K, vyvolalo to ve mě pocity radosti, otevřenosti ale i smíření. Beru je jako svoji minulost, bývalé lásky. Lásky, na které se nezapomíná. Dívala jsem se po ostatních chlapech, spoustu jsem jich neznala. Byli tam i hezcí kluci. Škoda, že závody jsou vždy jen chvíli, a mezi nimi hrozně dlouhá pauza. Snažím se teď dát dohromady sraz BDSM + lidí v Olomouci. Na Velikonoční pondělí. Snad to vyjde. Je velká šance, že by mě tam mohl zaujmout někdo v rozumém věku, volný a dominantní. Posledních pár dní si uvědomuju, že bych se měla trošku věnovat sobě. Myšlenkám, emocím, meditaci, intuici, kreativitě... začala jsem hledat články, co by mi s tím mohly pomoct. Hned druhý článek měl nadpis - co byste dělali, kdyby vám zbývaly dvě hodiny života? Asi bych si to rozmyslela, ale první, co mě v ten moment napadlo bylo, že bych okamžitě jela za K3, a když bych ho viděla, řekla bych mu: &quo