Na chlapa je i kladivem do hlavy málo - prý
Myslela jsem si, že odesláním povídky vlastně předávám štafetu. Že jsem tím plně projevila co k bráchům cítím, a teď už je jen na nich, jak s tím naloží. Jenže... dnes jsem si náhodou psala s jedním klukem, a požádala jsem ho o názor na povídku z chlapskýho úhlu pohledu. A on mi řekl, že být těma bráchama, myslel by si, že mám zájem o toho druhýho, než ve skutečnosti mám. (COŽE?!) A že z té povídky by to prostě nepochopil. Achjo, grrr. Měla jsem chuť něco rozbít. To snad neni možný, aby to nepochopili. Nebo jo? Mám se jich snad ještě zeptat, jak to pochopili oni? To už by asi byla docela haluz, chtít po nich vyjádření, a čekat že budou upřímní. Jaký jsou další možnosti? Počkat. Nesnášim čekání, ale nic jinýho teď nezbývá. A pak? Až zas budou kousek odemě? Chci ho zas vidět. Alespoň toho jednoho. Ale nechci být lovec. Lovit má chlap, a je fuk jestli je starší nebo mladší. Věk je jen číslo. O víkendu jsem byla na zábavě, dva kluky jsem požádala o tanec, oba šli. Jeden, co si mě k so