Zásady a erotika v hlavě

Je to pár dní, a už jsem byla vystavena zkoušce, jestli vydržím nepít alkohol. Kamarádka měla velkou sešlost před křtinami, kam mě pozvala. Všichni pili víno i tvrdý, a taky si pamatovali (což mě potěšilo) jakej alkohol mám ráda, a všechno mi postupně nabízeli :D Tak jsem musela s pravdou ven, že jsem se rozhodla nepít žádnej alkohol, dokud bych z něj byla akorát smutná. Druhý den se připíjelo, odmítla jsem i lehkej drink, a jsem na to hrdá. Když už nepiju, tak prostě nepiju.

Ve středu jsem bráchům poslala povídku, kterou jsem o nich napsala. Prvotní reakce obdržena, jsou to slušní a hodní kluci no. Dokud je ale znova neuvidím osobně, stejně nebudu vědět, jestli se tím něco změnilo, nebo ne. To bude kdo ví kdy. Třeba na to mezitím uplně zapomenou. I když, nemyslím si, že by byli zvyklí na to, že jim ženská pošle svoji erotickou představu o nich.
Reakce na povídku mi potvrdily, že jejich osobnosti vnímám docela správně. Uvědomila jsem si taky, že mám tendence si nejdřív vyfantazírovat ideální reakci (pro mě), a pak teprve přihlížet k tomu, jak by to mohlo vypadat v realitě. (Samozřejmě jsem si představovala, jak by mohli na tu povídku reagovat - osobně.) V realitě všechno trvá dýl, a je to hrozně zeslušněný.
Možná jsem divná, možná o tom jen druzí tolik nemluví, ale skoro ve všem vidím erotiku, resp. erotickou verzi. Sobeckou. V momentě, kdy se mě nějaká situace s konkrétním člověkem víc emočně dotýká, je jedno co se děje kolem, kde a s kým jsem. Podle mé hlavy by to mělo pokračovat erotikou. Dá se to přirovnat k Italské domácnosti. Přiklady:
S někým se "hádám". Vím, že neexistuje jedna objektivní pravda, a chci si prosadit svoji. (Docela častej případ v mojem životě.) Buď se mi to povede, nebo nepovede a já se nevzdávám. Ten co si prosadil svoji pravdu mě pak většinou ignoruje, protože nemá argumenty k další výměně názorů. A co na to moje hlava? Když prohraju, místo ignorace čeká důraznou ukázku autority - "Bude to tak, protože chci." ...moje argumenty... "Chceš abych ti nasekal?" ... zarazím se, trošku zvolním, ale ještě se snažím lehce argumentovat... Ohne si mě přes koleno a vážně mi naseká. Bráním se. Když skončí, mám v očích oheň, chci se rvát a netroufám si. Postaví se, shlédne na mě ze své výšky, plamen v mých očích zkrotne. Působí na mě svojí mužnou silou. Udělám krok zpět, on krok vpřed, a podle okolností si mě buď někam odnese, nebo na místě strhá oblečení a divoce se pomilujem.
Někdy mi představa končí u výprasku, jindy u vnímání autority, která mě donutí fyzicky ustoupit. Někdy místo sexu přijde "jen" to, že mě donutí něčím prohru uznat, udělat něco, co sama nechci. Pro mě je erotikou ale už jen to, že ve mě probudí respekt vůči jeho osobě. Nefunguje to jen tehdy, když někdo rozhodne, že se něco NEbude dít. Pokud jsou dvě alternativy, a z toho jedna je NIC, druhá něco, pak vyhrát může jen to něco. Pokud jsou dvě alternativní něco, pak funguje ta autorita.
To, že se něco nebude dít, když to ten druhý prosadí, beru jako slabost - jeho strach.

p.s. příště si možná troufnu předat klukovi povídku, nebo otevřený popis toho jak ho vnímám, osobně. Abych viděla jeho přímou reakci. Vždy můžu maximálně ztratit toho jednoho člověka. A někdy to za ten risk může stát. Alespoň vidět tu reakci, jestli to dočte...

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kluk z instagramu

Konec seznamek, realita je lepší