Deníček jedné slušné úchylačky

 V neděli po zábavě jsem mu napsala jako první, i když až odpoledne. Ptala jsem se co dělá, a on byl dotčenej, že se směju jeho odpovědi, že nic nedělá a odpočívá. Tak jsem mu připomněla, že mi takhle odpověděl zatím pokaždé, když se na to zeptám. A že jsem prostě jen chtěla vědět, jak tráví volnej čas. No, konverzate tam zamrzla. V pondělí jsem taky začala já. Odpověděl až večer, že neměl čas. A když jsem mu na to hned neodpověděla (měla jsem svěřence na tréninku), ptal se, jestli s nim už nemluvím. Nicméně, když jsem už psát mohla, stejně se rozhovor nikam neposunul. Říkala jsem si, že možná to na něj postupovalo moc pomalu, a když se mi nedostal ani do kalhotek, že ho to třeba už se mnou nebaví a fakt bude konec. Tak jsem se s tím nějak smiřovala.  Vracela jsem se na tinder, dala další 3 srdíčka. S jedním klukem jsem si cvhíli psala, ale bylo z toho jasný, že to mezi nama nemá smysl. S jiným jsem si pak psala dýl. Tam jsem byla až překvapená, kolik toho má společnýho s Křivým. Mluvi

 S Motorkářem jsme se viděli ještě dvakrát. Jednou jsme chtěli jít do čajovny, ale protože jsem potřebovala předtím nakoupit (na babiččinu oslavu) a už bylo pozdě večer, tak mi napsal ať pro něj zajedu a že nakoupíme spolu. Nečekala jsem to. Kluk a dobrovolně jít nakupovat? :D Ale docela  mě to s ním bavilo. Je dobrej provokatér. Tak jsme jezdili s košíkem po Globusu, strikali do sebe, drželi se za pas aby ten druhej nemohl něco udělat, smáli se rouškám, mojí přesnosti když jsem hodila chipsy mimo vozík... takových chvilek bych chtěla víc. Po nákupu jsem ho vezla zpět k němu, zastavili jsme v nějaké uličce a trochu se líbali a tak. Zkoušel víc, ale pod tričko jsem mu šáhnout ještě nedovolila. Asi by to šlo, kdyby to chtěl víc, nebo kdyby byl míň slušnej/ohleduplnej. Takhle byl jen trochu zklamanej. Shodli jsme se, že si nějak moc nerozumíme v komunikaci. Je jedno, jestli mluví nebo píše. Prostě se nerozkecám a on taky moc ne. Přesto jsme se domluvili, že spolu půjdeme v sobotu na zábav

 Celej víkend jsem byla na závodech v Praze. Motorkář byl zklamanej, že se neuvidíme. Myslel si, že tam budu jen v sobotu. Asi proto, i když věděl, že v pondělí nemam moc času, přijel se za mnou podívat na pár minut do vzpírárny. K ničemu se moc neměl, tak jsem se ho zeptala, jestli chce alespoň pusu, když už jel takovou dálku a já nemam čas se mu věnovat. Hodil pohledem po dětech, jestli mi to nevadí - těm už končil trénink a soustředili se na svoje blbnutí. Když jsem ho ujistila, že je to ok, chytil si mě za zadek a políbil. Pak odjel.  Přemýšlela jsem trochu, jestli to už neukončit. Zdálo se, že bych musela začínat já, a moc toho spolu nenakecáme ani naživo ani online. Na úterý jsme si ale domluvili, že pro mě přijede na motorce a půjdeme se koupat do lomu kousek od něj. Ten kousek byl trochu dál... ale po dlouhé době jsem se zas svezla. V některých zatáčkách jsem se trochu bála, že si odřu nohu o silnici. Než jsme dojeli do lomu, slunko skoro zapadlo, tak to byla docela otužovačka.

 Ve středu mi Motorkář přijel pomoct sbírat špendlíky do sudu. Spolu s ním pomáhala ještě jedna kamarádka, takže se to babičce nemuselo zdát nijak divný. Bylo to v krátké době už počtvrté, co jsme se viděli. Měli jsme se setkat ve čtvrtek, ale když jsem souhlasila, že pomůže "za pusu," tak přijel. Na jeho "ale za pořádnou!" jsem mu odpověděla, že dostane pusu, a jakou si ji udělá, takovou ji bude mít. V tu středu odjížděl docela pozdě na to, že vstává každý ráno ve 4 do práce. Když odjížděl, ptala jsem se, jestli chce tu pusu. Rozhodil ruce, zvedl bradu, nasadil sebevědomý úsměv a řekl "samozřejmě!" ale bylo vidět jak je nervózní. Pusu dostal, pak si vzal druhou, a když už jsem odcházela že pojede, ještě si mě zavolal aby se zeptal na cestu, a byl z toho další polibek. Líbilo se mi, jak si mě po té první lehké puse přitiskl těsně na sebe, tváří na tvář, a cítila jsem, jak mu buší srdce. Proto jsem ani nijak nespěchala s ochodem a počkala si na tu další. Je

 Jak nepíšu průběžně, něco tu občas chybí. V létě o mě začal projevovat nezvyklej zájem jeden vzpěrač. Že se mu líbím jsem věděla už dřív, netajil se tím. Ale byl zadanej. Moje podezření se potvrdilo, když mi sám řekl, že už zadanej není. Když se kvůli mě ale chtěl učit mluvit na celou pusu, už jsem si s ním musela vyjasnit, že z toho nic nebude. Zahrál to do outu, že ani nic nechtěl, že se fakt jen chce naučit mluvit celou pusou. Později se k tomu ale vrátil. Vyjasnili jsme si to znovu. Nevím proč, ale psal, že si z mojich reakcí myslel, že by měl šanci mít se mnou sex a vztah že teď stejně s nikým nechce. Řekla jsem mu, že jsem přeci začala couvat hned, jak jsem začala mít podezření, že něco chce. A on odpověděl, že couvat nestačí. Že to musím říct hned přímo, že NIC nebude. Ale jak mám přímo odpovídat na nepoloženou otázku? Pokud chce chlap přesně vědět na čem je, měl by se taky konkrétně zeptat. Někdy je možný, že ani jedna strana ještě neví, co vlastně chce. Pak má smysl to nějak

 Tento týden je docela zajímavej. První si se mnou zas chtěl psát jeden kluk z okolí, kterýho jsem už dřív odbyla. Chtěl se se mnou prát. Teď začal znovu, a přidal k tomu komunikaci typu VDD. Chvíli jsem se tomu jen smála, ale když to nepřestávalo, jako by to myslel vážně, napsala jsem mu přímo, že jestli hodlá pokračovat v tomhle duchu, že mu přestanu odpovídat uplně.  Prý to bylo jen aby na mě udělal dojem. A vubec mu nevadilo, že negativní. Nicméně, i když to chvíli vypadalo, že chce přijít na placenej trénink, tak mě tak odradil, že mi ani za ty peníze nestál. Asi byl trochu zklamanej, když jsem mu napsala, ať si najde jinýho trenéra. Včera jsem si psala se Špinavým. Už podruhé (nebo potřetí?) mi nabídl, že mi udělá dítě. Resp. že mi daruje své kvalitní sperma :D Měla bych asi být ráda, že od kamarádů dostávám tuto nabídku, ale bohužel zatím od těch, kde nemohu přijmout. Špinavýho mam ráda, jednu dobu mě i přitahoval, ale ta doba je pryč. Poznala jsem ho, a nevěřím mu dost na to, a