Ďolíček v bradě

V sobotu jsem šla na zábavu se svěřenkyněma, který ještě ani nemohly pít alkohol (naštěstí ani nechtěly). Byla to zajímavá změna. Venku krásně teplo, spousta místa na tancování, a 3 jsou ideální počet. Mohly jsme všude chodit spolu, a necítit se ani svázaný (vždy se mohla jedna vzdálit) ani osamělý. Mohla jsem se dívat na pódium, kde hráli moji oblíbenci, i se otočit na holky a sdílet s nima svoji radost z hudby a pohybu.
Překvapilo mě, kolik tam přišlo známých tváří od nás, protože tentokrát to bylo docela daleko (cca 18 - 20 km). Dokonce i Špinavej s přítelkyní tam byl, ale protože mi sice odpověděl na pozdrav, ale pak mě ignoroval, usoudila jsem, že se mi furt chce vyhýbat a respektovala jsem to.
Už někdy na začátku mě zaujal jeden kluk, kterej se tam pohyboval mezi známými tvářemi. Připomínal mi něčím toho ukrajince z grilovačky u Žabí princezny. Tak jsem ho sledovala, a tím jsem vlastně měla vybráno, s kým chci tancovat pomalý.
Když začaly ploužáky, povedlo se mi přesvědčit holky abysme někde neseděly, a šly tancovat klidně samy. No a pak jsem hledala očima jeho, nebo někoho jinýho zajímavýho. A našla jsem ho. Byl na uplně opačné straně "parketu", v obležení několika kluků. Dívala jsem se na něj, jestli se někam nechystá, nebo jestli poblíž není nějaká holka, se kterou by šel tancovat. Když jedna, co se tam vyskytovala odešla, vykročila jsem rázně směrem k němu. Najednou se začali ztrácet i kluci, někam do pozadí, a zůstal tam jen on. Nechápu to, ale asi to bylo dobře. Vyzvala jsem ho k tanci, a on šel. Zapadli jsme do klasickýho ploužákovýho objetí, až po chvíli jsem si uvědomila, že mam palec na jeho holým krku, což mi přišlo už trošku intimní, nebo jak to říct. Opřela jsem si bradu o jeho rameno, a snažila se tanec trošku výst. Rozhýbat se v rytmu hudby nejen krokama na jednu a na druhou nohu. Zkoušela jsem se přitisknout stehnem na jeho, abysme se sladili. Chvílema se podával, chvílema bránil. Chtělo by to tak tři písničky, a bylo by to ideální. Jenže... skončila první, on mě opatrně pustil, a pak prostě utekl. Pobavilo mě to, ale zároveň trošku mrzelo.
Vrátila jsem se za holkama, a očima hledala další možnej cíl, než ploužáky skončej.
Ještě mě tam trochu zaujal jeden kluk u bufetu dřív, a zrovna se mihl kolem, tak jsem svůj záměr sdělila holkám, a šly jsme ho hledat. Bohužel, když jsme ho našly, hráli už poslední písničku, tak nemělo smysl za ním chodit. Nikdo další mě tam nezaujal.
No, jenže jsem si uvědomila, že až moc často myslím na toho z grilovačky. Na ten ďolíček v bradě, otevřenej zářivej pohled očí, zaujal mě tehdy už na první pohled, když jsme se jen tak minuli na chodbě. Chci ho ještě vidět. Nejen vidět. Chci se s ním líbat, objímat ho, dívat se mu do očí. I kdybych měla jet k němu domů, a jen tak zazvonit, risknout to... ale... je ještě vůbec v ČR?

Edit: tak prý už v ČR není, a bude až v zimě.