Right here waiting

Pivo byl můj zápisek do blogu číslo 131. Trojky a jedničky mě stále potkávají. Blíží se něco významnýho.

Muj mi psal, jestli bych nepřijela na konci tábora za nim, že by tam zustal o den dýl, abysme tam spolu mohli strávit chvíli a přespat. Jak už mu moc nevěřim, (je to za 17dní! do té doby se prostě neuvidíme. Kdo ví, co se mezitim stane) tak mě napalo, jestli třeba nepotřebuje spíš odvízt dom :D než mi ukazovat východ a západ slunce, koupat se se mnou při svitu měsíce v rybníku, spát v chatkovým stanu a tak, co psal. No a tim, že mu nevěřim, tak se mi tam ani moc nechce. Když jsem ještě byla zamilovaná, plánovala jsem za nim jezdit v průběhu tábora. Prostě bych si ho odchytila někdy před spaním, a třeba bysme spolu přespali někde hloubš v lese pod celtou, aniž by se to musel někdo dozvědět. Ale on to dřív považoval za nemožný, a teď, když bych mu snadno dokázala, že možný je vše, mě to už neláká. Trochu mi to je líto. Chtěla jsem mít vztah, kde si  dva lidi ukazují, že neexistuje "nemožný." Ale nemůže to chtít jen jeden, navíc ten/ta submisivní.

Zatim jsem mu napsala, že je to daleko a uvidíme. Občas mě napadne, jestli opravdu nezkusit udělat nějakej ten přepad tábora, ale nevim, co bych z toho měla. Když jsme to plánovali, myslela jsem, že tam budu s nim chtít být, a tohle byla jedna z možností. Jeho by to asi nenapadlo.

Přemýšlím, jestli tam za ním jezdit kvuli rozchodu. On čeká hezký chvilky a já bych mu to pokazila, protože bych na něj byla hnusně upřímná.

Co když ale je chyba i ve mě? Teď jsem si odstranila jeho fotku z úvodní obrazovky mobilu. Dala jsem si tam jen krajinu, a cítím se z toho smutně. Možná to sama ještě nechci tak uplně pustit, ale co by se muselo změnit, abych s ním mohla být šťastná? Je na to vůbec ještě čas a prostor? 17 dní se neuvidíme, pokud za ním nepřijedu. Vím, že kdyby on začal jezdit za mnou, a často plánoval na blízkou dobu další setkání, tak by se to změnit mohlo. Ale nejmíň 17 dní se to nestane, a pak? Čekala jsem, že se to změní po schválení rodiči a nezměnilo. Čekala jsem, že se to změní po COVID pauze a nezměnilo. Mam čekat potřetí? Pokud by se to nezměnilo ani pak, asi bych nebyla schopna v tom vztahu pokračovat. Nemam nic proti svbodě, dokonce jsem mu i říkala, že jsem připravena na možnost, že si jednou bude chtít najít další holku ke mě, nebo mě nechat pro mladší, ale nejsem připravena žít sama s tím, že tam někdě on něco zrovna dělá, tak nemůže být se mnou i když strašně chce.

Stejně mě ale asi bude bolet když rozsvítím mobil a nebude tam jeho fotka.

Hm, jako naschvál mi začaly ve winampu hrát "Houby magický"- Tygrova písnička. S mým jsem si spojila svoji už dýl oblíbenou, která tak nějak mluví o nás - Right here waiting. Čekám, furt čekám. Na co vlastně?