Velké přání

Poslední dobou myslím hodně často na Judo. Při vzpírání dělam to, co by mohlo pomoct při Judu, trénuju si s gumama tak, jak si myslím, že by se mělo, dívam se na videa zápasů...

Proč vždy toužím po něčem, co sama moc nemam jak ovlivnit? Chtěla bych dělat Judo a být v tom dobrá. Chtěla jsem to už kdysi dávno, když jsem s tím přestala, ale aby se mi můj sen splnil, musela bych mít dobrýho trenéra co by se mi věnoval, a dobrýho sparinga, se kterým bych trénovala. To už je podmínka dvou lidí - nebo dvou v jednom. Je to reálný?

Moje ideální představa - taková ta naivní, snová, kde vše je mnohem rychlejší, intenzivnější a snadnější, než to pak bývá v realitě, je - mít hezkýho, mladýho, dobrýho trenéra, co je furt i dobrým judistou, kterej bude nezadanej, hodně dominantní, lehce sadistickej, bude mě moc přitahovat a já jeho :D kterej si mě sám vyhlídne, osloví, a dá nabídku, co se nedá odmítnout, pokud se mu budu dívat do očí, což budu muset... Vychová ze mě výbornou judistku, trošku netradičními metodami... I když, kdo ví. Možná jsou mezi judistama "tradiční," úchylů je tam dost :D

No a já bych tak k němu mohla nejen vzhlížet, učit se od něj, cítít jeho sílu a svoji "slabost," ale i vděčnost za to, že mě posouvá dál. Za hranice.

Občas je vtipný, jak některý slova mají víc významů :) (to je jen taková poznámka pro mě)

"Ženatej Judista" mě v těch představách  (asi nevědomky) podporuje.

Dnes jsme byli na Judu a řešilo se letní soustředění. Už se tam těšim hrozně dlouho, a furt v sobě mam trošku strach, že by to nemuselo vyjít. To tak bývá, když něco člověk moc chce. A to si od toho tentokrát ani neslibuju nějakej úlet jako před dvěma lety. Vážně se jen těšim na ty celodenní tréninky, na blbnutí s těma lidma, mezi kterýma se cítím tak dobře, i když si třeba normálně moc nepokecáme. Ale třeba právě po večerech, ať už s flaškou něčeho, nebo bez, se bude mluvit víc a poznam je trochu líp.

Asi kvůli účasti na tom soustředění, mi bylo navrženo závodit za ně ženskou ligu. Zrovna v den, kdy mam čas. Že by další ze splněných malých snů? Nebo velkých? :) Uvidíme.

Letošní rok mě nepřestává překvapovat. Jak v dobrým, tak špatným, ale vlastně se furt něco děje. Citově jsem teď na mrtvým bodě. Pracovně se mi to hodně rozjíždí, bez nějakýho mýho přičinění. No a pár deadline se mi taky blíží, takže bude zas trochu stres, a možná tím i přijdou nějaký fantazie... Většinou to mám spojený. O kom asi budou? O někom novým, nebo o někom, koho už znám? Kdo už mě přitahoval, přitahuje, nebo teprve začne?