Staří známí

 Když byl "StaráLáska" u mě, říkal mi, že dva z našich tehdejších kamarádů jsou u něj skoro každej den, a chlastají tam. Byla to zvláštní představa. Ale o týden později mě pozval, ať se na ně přijdu podívat, že je požádá, aby vydrželi střízliví, než přijedu. U jednoho se mu to nepovedlo, prý se opil už v práci. Holt vesnice... chlastali už před dvaceti lety, a už tehdy se dalo poznat, komu to zůstane, a kdo má trochu rozum. U jednoho je to teda trochu škoda. Byl to fakt moc hezkej kluk, měl si najít ženskou, která by ho z toho vytáhla. Teď už je plešatej s pivním pupkem. I tak má svý kouzlo, ale po tolika leteh s chlastem, už ho asi žádná žena nepřekoná. Alkohol ničí lidi. 

Druhej tam byl a chlastal. Pak tam byl ještě jeden, kterýho jsme před těmi lety potkávaly se sestrou jen občas. Spíš jsme kamarádily s jeho bývalou ženou, které udělal dítě a vykašlal se na ni. A pak tam byl starší bratr StaréLásky. Ani jsem nevěděla, že má sourozence. No a chlastají v domě, co stojí kousek vedle toho, kde doopravdy bydlí. Takže ne u něj v obýváku, jak jsem se obávala (kvůli jeho dceři), prostě mají takovej svůj prostor na chlastání, kde neni ani moc co rozbít. 

Donesla jsem jim ukázat album s fotkama, tak se smáli, všeci se docela změnili. Dost díky tomu chlastu. Ale povahově zůstali stejní. Bylo to asi jako na srazu základky tehdy, první mi všeci přijdou staří a nepoznala bych je, ale po nějaké chvíli to je jako by to bylo "včera." Lidi vyzařují furt totéž, chováním, mluvením, stejná chůze, stejný sezení, stejný výrazy ve tváři...

A u StaréLásky stejnej způsob mluvení. Až zpětně jsem si uvědomila, jak byl u mě a mluvil na mě, že má svůj vlastní styl. Je to jako by šeptal a přitom asi tím, jak se dívá, se mi to hrozně hlasitě zarývá do hlavy. 

Po chvíli s klukama jsme šli k němu domů, kde mi udělal čaj. Pak tam přišla i jeho dcera. Ukázali mi to tam, sedli jsme si ke stolu, ona uklízela nádobi po pečení perníčků, a my si povídali. Prý mu i vaři a peče. Je to zvláštní, takhle malá slečna, a vpodstatě je ženskou částí rodiny. Žijou spolu už jen sami dva, po většinu času prý. Cítila jsem se tam s nima až moc dobře. Skoro se mi ani nechtělo zpět za klukama, ale pak jsme se tam vrátili, i s ní. 

Když jsem odcházela, tak ten, co byl před lety hezkej, a pro mě důležitej kamarád, mě objal. Čekala jsem to. Je prostě takovej, vždycky byl, a on byl tím, kdo mi vždy pomohl, když jsem třeba brečela pro StarouLásku :) kdo tam byl vždy pro mě. Dřív mi bylo líto, že k němu nic necítím. Přesto se nevzdával a nakonec jsem se s ním tehdy i líbala několikrát. Víc ne. To už ale StaráLáska chodil se svojí ženou. 

SL mě doprovodil k autu, a když jsme se rozloučili, taky mě objal. Jenjednou rukou, tak trochu zdrženlivě.
Kdyby vůbec nepil, myslím, že by mi jen řekl ahoj. Každopádně, já ho teda taky objala, a na zádech má docela slušný svaly. Tvrdí, že má pivní břicho, ale pod mikinou to moc vidět není.

Včera mi psal, co dělám v pátek odpoledne. Pak navhl, jestli nechci s ním a jeho dcerou jet do Olomouce, jen tak, projít se...  měla mi přijet kamarádka na víkend, ale nakonec jsme to přesunuly, tak jsem měla volno. S nikym jiným bych asi nešla, s nima ráda. I když jsem se trochu bála toho, že bude tma a nebudu slyšet co říkají.  Jenže chvíli na to, co jsem mu ráno odpověděla, že mám jen trénink od 3 do 5, jsem dostala záchvat. Ten co už dřív... měla jsem to asi popáté v životě. Naposled jsem se nechala i odvízt do nemocnice, aby moji zjistit, co to je. Bohužel tehdy na nic nepřišli. 

Napsala jsem mu pak tedy, že s něma jet nemůžu. Že mi není dobře. Snad to nebral jako nějakou výmluvu. Je to docela náhoda, že to přišlo zrovna dnes. Naposled to bylo před několika lety.