Prokletých šestnáct

Už jsem se začínala radovat. Asi brzo. Dnes jsem byla zatrénovat na mega soustředění, kde měla být spousta dobrých Judistů, včetně těch ze soustředění z minulýho týdne. No, byli od tama jen dva, Sice tam trénovalo dost jiných zajímavých tváří, takže bylo koho sledovat, ale vrátilo mě to v čase do doby, kdy jsem se na Judo vykašlala. Když byly dvojice, zbyl na mě někdo menší a lehčí než já. Když bylo randori (zápas) rozdělili nás na dvě skupiny - muže, a ženy s lehčíma klukama. To neni žádná motivace, prát se s holkou o 15 kg lehčí než jsem já. Co z toho mam mít? Nezlepším se, když ji hodím, nevím jestli to bylo mojí váhou nebo technikou. Když ona hodí mě, akorát to demotivuje. A hlavně mě to s holkama nebaví. Ani závodit se mi kvůli tomu moc nechtělo. Ještě že jsem vzpěračka. Na činku si vždy dám tolik, co chci.

Zas aby to nebylo jen negativní... dívala jsem se samozřejmě po chlapech. Po trenérech a těch očividně větších, mužnějších, silnějších. Poznala jsem tam i jednoho, na jehož profil na FB jsem se už dřív dívala a byla na něj zvědavá. V reálu byl o dost hubenější, ale sympaťák. Někteří chlapi by se mi líbit mohli. Škoda, že jsem se s nima neprala, a nemohla si je tak "poznat blíž". U jednoho kluka se mi za celej den až mockrát stalo, že se naše oči setkaly. Nevím, jestli mě vyhledával úmyslně, nebo to byla jen náhoda. Vždy jsem se jen pousmála, on se neusmál ale pohled neodvracel. Když se to stalo asi potřetí, začala jsem z toho být trošku nesvá, a připustila si, že mě začíná přitahovat. I když se mi na první pohled nelíbil. Tím jak se díval přímo ale bez úsměvu působil dominantně. Když trénink končil a měl být nástup, cítila jsem jeho přítomnost za sebou.
Díky závodnímu kimonu jsem si ho pak mohla snadno najít - má na zádech napsáno příjmení. Připadal mi starší, hádala bych mu tak 21 let. Ovšem, teď už se tomu ani nedivím, je mu jen 16. Dnešní doba je prostě divná. Děcka dospívaj moc brzo. Jak může chlap na konci základky mít tak mužný rysy, že poblázní dospělou ženskou? Byl pro mě K3 jen příprava na tohle?
Měla jsem nutkání mu napsat. Kontaktovat ho nějak, ale došla jsem k názoru, že pokud by chtěl, pokud ten pohled do očí nebyl náhodný, tak i přesto, že já na zádech příjmení napsané neměla, si mě dokáže najít, zjistit si kolik mi je, odkud jsem (bydlí na druhé straně ČR), že špatně slyším,  a zvážit, jestli má smysl mě kontaktovat. Asi to tedy ten den začalo i skončilo. A já budu dál hledat příležitosti, kde mě může potkat někdo dominantní. Někdo, kdo mě bude chtít, a dokáže si mě získat. Činama. (I ten pohled do očí je čín)

P.s. dnes v sobotu, jsem na závodech zjistila, že jsem definitivně vysvobozena nejen od nepití alkoholu, ale i od K. Tentokrát už se to nevrátí. Je to mrtvé.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kluk z instagramu

Umělé oplodnění