Mam kluka
Sice proběhlo jen jedno rande, ale už můžu říct, že mám kluka. Kupodivu ze seznamky :D ale těch náhod bylo tolik, že to tak prostě zřejmě mělo být. Vše, co se stalo, mělo nějaký důvod. Všichni, do kterých jsem byla (byť jednostranně) zamilovaná, mi ukázali možnosti, se kterýma jsem se musela vyrovnávat sama v sobě. Přijímala jsem to, co mi na nich až tak nesedělo, a přestala to vnímat jako překážku.
Když jsem se vyrovnala s tolika věcma (že je kluk docela malej, mladej, chlupatej :D, kouří, pije pivo...), potkala jsem někoho úžasnýho, a už jsem to nepovažovala za tak podstatný.
Důležitý pro mě bylo, je a vždy bude, to, jak je dotyčnej silnou osobností. Musí být upřímnej, otevřenej, měla bych mít důvod k němu vzhlížet, musí mě chtít a umět mě sbalit. A on to dokázal. Dokonce přes internet... i když jistota, že to je opravdu ono, samozřejmě přišla až při osobním setkání.
Je skoro stejně vysokej a těžkej jako já. Má uplně stejně velkou dlaň jako já, včetně délek prstů, což je dost divný :D máme spoustu společných názorů i životních zkušeností. Bydlí v podobných podmínkách jako já, občas řekne něco, co jsem nikdy neslyšela od nikoho jinýho, než sama od sebe, a co mi ostatní třeba i vyvrací. (např. děti jako smysl života, orál radši postupně než v 69 :D a tak) Tohle mě trošku i děsí, jak moc jsme si podobní.
Ve tváři mi připomíná kluka - Bobistu, do kterýho jsem byla kdysi dávno zamilovaná, a kterej to asi ani nevěděl. Má krásnej úsměv, trošku na stranu, a hlavně ho má i v očích. V šeru se zdálo, že je má čistě světle modrý, ale na sluníčku bylo vidět, že kolem panenek má trošku hnědo zelené.
No, a je hrozně chlupatej :D Nikdy se mi nelíbili chlupatí chlapi a asi ani nezačnou, ale u něj mi to nevadilo. Když jsem ho poprvé pohladila po krku a sjela trošku níž, začala jsem se smát, že má chlupatý i záda. Ale byl to takovej hravej smích, uvolněnej. Přijímala jsem to tak, jak to je, a spíš jsem to chtěla zkoumat - kam až je chlupatej, jaký to je na dotek, jak to vypadá...
Je fakt zvláštní, jak ta fyzická část může být nedůležitá. Ti, co se mi líbí fyzicky, si na mě prostě netroufli. Pokud mě chtěli, tak ne dost na to, aby se trochu snažili.
No, a jak to teda dokázal? Nejdřív mi (po pár dnech plynulé konverzace, končící po druhé ráno) napsal, že by mě chtěl poznat, a že bychom měli domluvit výhledově schůzku. Souhlasila jsem. Navrhnul ples, kde byl spolupořadatelem. Bohužel jsem ten víkend musela do Prahy (a prožila si to s tim Zlým ze sna), tak jsem mu to napsala, ale dodala jsem, že o týden později jsem v Brně, že by to šlo. To zase nemohl on, že má oslavu, ale o týden později, že bude ještě slavit s kamarádama na chatě, a tam by to mohlo klapnout. Jen se obával, že bych se s nima moc nebavila. Představila jsem si partu kamarádů (vzpomněla si na Silvestr) a přišlo mi to jako dobrej nápad :) tak jsme se domluvili.
Bylo to víc než tři týdny daleko, a vystřídalo se ve mě množství různých emočních stavů. Žárlivost, obavy, naděje, očekávání, odevzdání, beznaděj, vzdor... chtěla jsem ho vidět dřív. Psala jsem si ještě s dalšíma klukama a říkala si, že třeba do té doby už nebudu volná. Kdyby mě někdo pozval na zajímavý rande, šla bych. ... Pak proběhlo to se Zlým ze sna, přišel mi skoro jako ideální. Zase jsem chtěla nějakýho štíra a toho mýho jsem skoro pustila z hlavy. Jenže Zlej ze sna se odmlčel, chtíč odešel s tím... a zas jsem myslela na toho svýho. Psali jsme si dál. Přesto, až do posledního dne, do poslední zprávy - 5min před setkáním, jsem v hlavě měla myšlenku, že to třeba odvolá, a já pojedu za někým jiným, kdo zrovna bude moct - jako záložní plán. Fakt se mi nechtělo věřit, že jsme se dočkali. Je divný i to, že jsem ho opravdu tolik chtěla vidět. To přes internet dokáže málokdo :)
Šel mi naproti k autu. Už když jsem ho viděla pricházet, s úsměvem na rtech, věděla jsem, že TO tam je. Chtěla jsem ho poznávat. Vlastně jsem měla pocit, jako bych ho už znala. Oslava začala v 8 večer Odjižděla jsem v 11 ráno. Nejdelší rande v mým životě - 15 hodin čistýho času, beze spánku (to nešlo) Byl milý, pozorný, aktivní.
Rande bylo na jeho zahradní chatě - dvě malý místnůstky, umyvadlo s vodou z barelu venku, a kadibudka :D Bylo tam zhruba 10 lidí, nepamatuju si všechny. Kromě mě jen jedna holka - přítelkyně jednoho z kluků, ale ti pak odešli dřív.
Přivedl mě, představil, a na chvíli si mě odvedl ven na lavičku (na kterou dal svoji bundu), aby jsme se trošku poznali. Mluví dobře, brzo mu budu rozumět všechno :) Pak mi stejně začala být zima, tak jsme se přesunuli dovnitř, do té volnější místnůstky. Byly tam dvě dvoupatrový postele podél celé zdi :D a dvě židle. Víc tam toho nevešlo. Seděli jsme naproti sobě, docela blízko. Ruce oba v klíně. Povídali jsme si nebo i mlčeli a jen se usmívali a dívali se navzájem do očí. Vedle jsme viděli jak se ostatní baví, on je i slyšel a občas se něčemu zasmál. Viděla jsem, že je trošku nervózní, mnul si ruce. Tak jsem se ho zlehka dotkla. Překvapilo mě, jak je má horký, když já je ještě měla zmrzlý z venku. Využila jsem toho, a poprosila ho, aby mi je zahřál. Za chvíli už jsem mu seděla na klíně...
Byli jsme střídavě venku, uvnitř nebo v "kuchyňce" s ostatnma kamarádama. Jeden mi byl hodně sympatickej. Nebál se očního kontaktu, zkoušel na mě mluvit :D dokonce mi i psal na telefon, když jsem mu nerozuměla, ale hlavně byl takovej "svobodnej". Otevřenej, ulítlej. Tancoval, zpíval... toho si určitě pamatovat budu. Když ten můj někam odešel, poslal ke mě svého bráchu, aby mě zabavil. Nebylo to nutný, ale bylo to od něj hezký.
První pusu ani nevím, jak jsem dostala, ale zpozorněla jsem, a další dvě letmý už jsem stihla lehce opětovat. Pak už se protahovaly přes kousání na líbání. Mohla jsem pozorovat jak se ostatní baví, a třeba si jen tak hrát s jeho rukou. Jak bylo málo místa, často jsem mu seděla na klíně, a všem to přišlo naprosto normální.
Když mě postavil, že půjdem na chvíli ven (i s dvouma kamarádama), musela jsem si odskočit, protože jsem se bála, že jsem to dostala (měla jsem to dostat další den) naštěstí jsem zjistila, že na mě prostě jen hodně působí... až tak, že to šlo přes rifle. A to bylo jen z líbání a pohledů do očí.
Nějak po třetí ráno, když už většina lidí, alkoholem zmožená, šla spát, začal Můj rozdělávat spaní v kuchyňce. Přidělil mi hrozně úzkou postel - byly to dvě sedačky v rohu. Na té druhé spal jeden z kamarádů a mezi hlavama jsme měli jen polštář. Tak jsem se zeptala, jestli bude spát u mě, jestli se tam teda vejdeme. Moc se mi nechtělo věřit, že by to šlo jinak, než že budem ležet na sobě :D Ale vešli jsme se. Jeden ležel na boku, druhej na zádech. Spát nešlo. Byli jsme uplně oblečení, i když bylo hrozný horko. My si ho ještě přidělávali. Normálně se moc nepotim, ale tam ze mě lilo. Furt jsme se líbali. Bohužel měl strniště, tak to hrozně škrábalo do brady, ale v té chvíli mi to bylo jedno (dnes už tolik ne, protože brada to dost odnesla a vypadám hrozně). Snažil se to pomalu posouvat dál a dál. Já kvůli tomu furt tošku bojovala se svýma zásadama, a postupně jsem mu dovolila stále víc. Nakonec jsme byli oba nahoře bez (alespoň to horko nebylo tak nesnesitelný), ale do riflí jsem ho nepustila. Byla jsem ráda, že jsem si je před spaním nesundala. S kalhotkama by takovej problém asi neměl, a ubránila bych je těžko. Oba jsme to hrozně chtěli, ale na druhou stranu, bylo to moc brzo, moc rychle. Chci ho poznávat, postupně. Objevovat co se mu líbí, nechat ho najít co se líbí mě.
Nechtěla jsem, ale když mi položil ruku na svůj rozkrok a přidržel ji tam, zvědavost byla silnější. Chvíli jsem tam ruku nechala, a zkoumala obrysy... pak jsem ji dala pryč. Nechtěla jsem ho vzrušovat. Za nějakou dobu mi tam tu ruku dal znovu, ale už jen na spodní prádlo (rozeplej poklopec) a nakonec i pod něj. Jen jsem ho objala dlaní a lehce mačkala. Bušilo mi srdce, jako bych na TO ještě nikdy nesahala :D Sice jsem ho neviděla, jen trochu cítila, ale myslím, že se mi bude líbit. Velikostně je slušnej a pevnej. Nečekala jsem to.
Líbilo se mi, že i když ani netuší co je to BDSM, chová se přirozeně dominantně. Žádný vyloženě násilí, když jsem mu chytla ruku před páskem gatí, měl rozhodně větší sílu než já, a mohl to udělat, ale nechal mě vynaložit moji skoro maximální sílu na to, abych mu ji odtáhla. Poznal, že to myslím vážně.
Ráno jsme vyprovodili jeho kamarády na autobus, a pak se se mnou rozloučil u auta.
Píšeme si dál. Je dost otevřenej a upřímnej. Myslím, že mu můžu věřit. Vyznal se, že mě má víc než jen rád. Už poněkolikáté řekl větu, co asi nezapomenu a budu ji mít s ním spojenou :D "Dost jsem si tě oblíbil." Zní to trošku, jako bych byla jeho hračka...
Když jsem se vyrovnala s tolika věcma (že je kluk docela malej, mladej, chlupatej :D, kouří, pije pivo...), potkala jsem někoho úžasnýho, a už jsem to nepovažovala za tak podstatný.
Důležitý pro mě bylo, je a vždy bude, to, jak je dotyčnej silnou osobností. Musí být upřímnej, otevřenej, měla bych mít důvod k němu vzhlížet, musí mě chtít a umět mě sbalit. A on to dokázal. Dokonce přes internet... i když jistota, že to je opravdu ono, samozřejmě přišla až při osobním setkání.
Je skoro stejně vysokej a těžkej jako já. Má uplně stejně velkou dlaň jako já, včetně délek prstů, což je dost divný :D máme spoustu společných názorů i životních zkušeností. Bydlí v podobných podmínkách jako já, občas řekne něco, co jsem nikdy neslyšela od nikoho jinýho, než sama od sebe, a co mi ostatní třeba i vyvrací. (např. děti jako smysl života, orál radši postupně než v 69 :D a tak) Tohle mě trošku i děsí, jak moc jsme si podobní.
Ve tváři mi připomíná kluka - Bobistu, do kterýho jsem byla kdysi dávno zamilovaná, a kterej to asi ani nevěděl. Má krásnej úsměv, trošku na stranu, a hlavně ho má i v očích. V šeru se zdálo, že je má čistě světle modrý, ale na sluníčku bylo vidět, že kolem panenek má trošku hnědo zelené.
No, a je hrozně chlupatej :D Nikdy se mi nelíbili chlupatí chlapi a asi ani nezačnou, ale u něj mi to nevadilo. Když jsem ho poprvé pohladila po krku a sjela trošku níž, začala jsem se smát, že má chlupatý i záda. Ale byl to takovej hravej smích, uvolněnej. Přijímala jsem to tak, jak to je, a spíš jsem to chtěla zkoumat - kam až je chlupatej, jaký to je na dotek, jak to vypadá...
Je fakt zvláštní, jak ta fyzická část může být nedůležitá. Ti, co se mi líbí fyzicky, si na mě prostě netroufli. Pokud mě chtěli, tak ne dost na to, aby se trochu snažili.
No, a jak to teda dokázal? Nejdřív mi (po pár dnech plynulé konverzace, končící po druhé ráno) napsal, že by mě chtěl poznat, a že bychom měli domluvit výhledově schůzku. Souhlasila jsem. Navrhnul ples, kde byl spolupořadatelem. Bohužel jsem ten víkend musela do Prahy (a prožila si to s tim Zlým ze sna), tak jsem mu to napsala, ale dodala jsem, že o týden později jsem v Brně, že by to šlo. To zase nemohl on, že má oslavu, ale o týden později, že bude ještě slavit s kamarádama na chatě, a tam by to mohlo klapnout. Jen se obával, že bych se s nima moc nebavila. Představila jsem si partu kamarádů (vzpomněla si na Silvestr) a přišlo mi to jako dobrej nápad :) tak jsme se domluvili.
Bylo to víc než tři týdny daleko, a vystřídalo se ve mě množství různých emočních stavů. Žárlivost, obavy, naděje, očekávání, odevzdání, beznaděj, vzdor... chtěla jsem ho vidět dřív. Psala jsem si ještě s dalšíma klukama a říkala si, že třeba do té doby už nebudu volná. Kdyby mě někdo pozval na zajímavý rande, šla bych. ... Pak proběhlo to se Zlým ze sna, přišel mi skoro jako ideální. Zase jsem chtěla nějakýho štíra a toho mýho jsem skoro pustila z hlavy. Jenže Zlej ze sna se odmlčel, chtíč odešel s tím... a zas jsem myslela na toho svýho. Psali jsme si dál. Přesto, až do posledního dne, do poslední zprávy - 5min před setkáním, jsem v hlavě měla myšlenku, že to třeba odvolá, a já pojedu za někým jiným, kdo zrovna bude moct - jako záložní plán. Fakt se mi nechtělo věřit, že jsme se dočkali. Je divný i to, že jsem ho opravdu tolik chtěla vidět. To přes internet dokáže málokdo :)
Šel mi naproti k autu. Už když jsem ho viděla pricházet, s úsměvem na rtech, věděla jsem, že TO tam je. Chtěla jsem ho poznávat. Vlastně jsem měla pocit, jako bych ho už znala. Oslava začala v 8 večer Odjižděla jsem v 11 ráno. Nejdelší rande v mým životě - 15 hodin čistýho času, beze spánku (to nešlo) Byl milý, pozorný, aktivní.
Rande bylo na jeho zahradní chatě - dvě malý místnůstky, umyvadlo s vodou z barelu venku, a kadibudka :D Bylo tam zhruba 10 lidí, nepamatuju si všechny. Kromě mě jen jedna holka - přítelkyně jednoho z kluků, ale ti pak odešli dřív.
Přivedl mě, představil, a na chvíli si mě odvedl ven na lavičku (na kterou dal svoji bundu), aby jsme se trošku poznali. Mluví dobře, brzo mu budu rozumět všechno :) Pak mi stejně začala být zima, tak jsme se přesunuli dovnitř, do té volnější místnůstky. Byly tam dvě dvoupatrový postele podél celé zdi :D a dvě židle. Víc tam toho nevešlo. Seděli jsme naproti sobě, docela blízko. Ruce oba v klíně. Povídali jsme si nebo i mlčeli a jen se usmívali a dívali se navzájem do očí. Vedle jsme viděli jak se ostatní baví, on je i slyšel a občas se něčemu zasmál. Viděla jsem, že je trošku nervózní, mnul si ruce. Tak jsem se ho zlehka dotkla. Překvapilo mě, jak je má horký, když já je ještě měla zmrzlý z venku. Využila jsem toho, a poprosila ho, aby mi je zahřál. Za chvíli už jsem mu seděla na klíně...
Byli jsme střídavě venku, uvnitř nebo v "kuchyňce" s ostatnma kamarádama. Jeden mi byl hodně sympatickej. Nebál se očního kontaktu, zkoušel na mě mluvit :D dokonce mi i psal na telefon, když jsem mu nerozuměla, ale hlavně byl takovej "svobodnej". Otevřenej, ulítlej. Tancoval, zpíval... toho si určitě pamatovat budu. Když ten můj někam odešel, poslal ke mě svého bráchu, aby mě zabavil. Nebylo to nutný, ale bylo to od něj hezký.
První pusu ani nevím, jak jsem dostala, ale zpozorněla jsem, a další dvě letmý už jsem stihla lehce opětovat. Pak už se protahovaly přes kousání na líbání. Mohla jsem pozorovat jak se ostatní baví, a třeba si jen tak hrát s jeho rukou. Jak bylo málo místa, často jsem mu seděla na klíně, a všem to přišlo naprosto normální.
Když mě postavil, že půjdem na chvíli ven (i s dvouma kamarádama), musela jsem si odskočit, protože jsem se bála, že jsem to dostala (měla jsem to dostat další den) naštěstí jsem zjistila, že na mě prostě jen hodně působí... až tak, že to šlo přes rifle. A to bylo jen z líbání a pohledů do očí.
Nějak po třetí ráno, když už většina lidí, alkoholem zmožená, šla spát, začal Můj rozdělávat spaní v kuchyňce. Přidělil mi hrozně úzkou postel - byly to dvě sedačky v rohu. Na té druhé spal jeden z kamarádů a mezi hlavama jsme měli jen polštář. Tak jsem se zeptala, jestli bude spát u mě, jestli se tam teda vejdeme. Moc se mi nechtělo věřit, že by to šlo jinak, než že budem ležet na sobě :D Ale vešli jsme se. Jeden ležel na boku, druhej na zádech. Spát nešlo. Byli jsme uplně oblečení, i když bylo hrozný horko. My si ho ještě přidělávali. Normálně se moc nepotim, ale tam ze mě lilo. Furt jsme se líbali. Bohužel měl strniště, tak to hrozně škrábalo do brady, ale v té chvíli mi to bylo jedno (dnes už tolik ne, protože brada to dost odnesla a vypadám hrozně). Snažil se to pomalu posouvat dál a dál. Já kvůli tomu furt tošku bojovala se svýma zásadama, a postupně jsem mu dovolila stále víc. Nakonec jsme byli oba nahoře bez (alespoň to horko nebylo tak nesnesitelný), ale do riflí jsem ho nepustila. Byla jsem ráda, že jsem si je před spaním nesundala. S kalhotkama by takovej problém asi neměl, a ubránila bych je těžko. Oba jsme to hrozně chtěli, ale na druhou stranu, bylo to moc brzo, moc rychle. Chci ho poznávat, postupně. Objevovat co se mu líbí, nechat ho najít co se líbí mě.
Nechtěla jsem, ale když mi položil ruku na svůj rozkrok a přidržel ji tam, zvědavost byla silnější. Chvíli jsem tam ruku nechala, a zkoumala obrysy... pak jsem ji dala pryč. Nechtěla jsem ho vzrušovat. Za nějakou dobu mi tam tu ruku dal znovu, ale už jen na spodní prádlo (rozeplej poklopec) a nakonec i pod něj. Jen jsem ho objala dlaní a lehce mačkala. Bušilo mi srdce, jako bych na TO ještě nikdy nesahala :D Sice jsem ho neviděla, jen trochu cítila, ale myslím, že se mi bude líbit. Velikostně je slušnej a pevnej. Nečekala jsem to.
Líbilo se mi, že i když ani netuší co je to BDSM, chová se přirozeně dominantně. Žádný vyloženě násilí, když jsem mu chytla ruku před páskem gatí, měl rozhodně větší sílu než já, a mohl to udělat, ale nechal mě vynaložit moji skoro maximální sílu na to, abych mu ji odtáhla. Poznal, že to myslím vážně.
Ráno jsme vyprovodili jeho kamarády na autobus, a pak se se mnou rozloučil u auta.
Píšeme si dál. Je dost otevřenej a upřímnej. Myslím, že mu můžu věřit. Vyznal se, že mě má víc než jen rád. Už poněkolikáté řekl větu, co asi nezapomenu a budu ji mít s ním spojenou :D "Dost jsem si tě oblíbil." Zní to trošku, jako bych byla jeho hračka...
Komentáře
Okomentovat