V dobrém i zlém
Tak jsme si prošli prvním komunikačním šumem. Prvním trápením, nejistotou, ale i radostí, že to vše bylo vlastně zbytečný.
V sobotu jsem za Mojim přijela na akci, kde byl jako jeden z organizátorů, tudíž s kamarádama (jednoho novýho mi představil, ty další už jsem znala z oslavy) měli přístup do těch zajímavějších prostorů kulturního domu. Na jednom takovým balkonku mě učil kroky na tři základní druhy tance, ale bylo tam tak málo místa a času, že si to budu muset ještě určitě zopakovat, abych mu na plese v březnu neudělala ostudu :)
Je trochu škoda, že jsem tam byla autem a musela na noc zase odjet, takže jsem nemohla s něma pít. Když jsem přijela, už byl trochu v náladě, přesto mi šel naproti, postaral se abych měla co pít, a vždy, když odcházel na cigáro (bohužel trochu kouří) tak mě někomu dal na starost. Bral si čepici, rukavici, aby mu nesmrděla ruka :D což me dost pobavilo, a než se ke mě vrátil, tak se napil kofoly, aby to z něj nebylo tak cítit. Přišlo mi, že stejně chodí jen kvůli tomu jednomu kamarádovi co kouřil, protože ho nechtěl nechat jít samotnýho. Alespoň jsem si trochu pokecala s jeho bráchou a nejlepším kamarádem, kteří nekouřej.
No, ke konci už to trochu přehnal a bylo mu špatně, tak mě vyprovodil k autu. Trochu se tam dávil a zvracel vodu do kanálu. Bylo mi ho líto, i když si za to mohl sám. Tak trošku jsem čekala, že k tomu dojde. Varoval mě, ale chtěla jsem si to zažít, ty jeho horší chvíle. Je mladej, vyroste z toho.
Přesto, že byl v takovým stavu, omlouval se mi, já ho objímala a nechtěla od něj pryč.
Nevím, jestli je to jen pobláznění, nepamatuju si už pořádně, jak jsem to cítila kdysi, když jsem naposledy zažívala něco opětovanýho. Bylo to před skoro třinácti lety. Připadám si spíš trošku jako při svým uplně prvním zamilování, když mi bylo 16. Jen už mám nějaký zkušenosti, tak snad to dopadne líp, než tehdy :)
Zase nevím, kdy se znovu uvidíme. Je to pro mě těžký, ale musím být trpělivá. Vím, že mě vidět chce a já jeho. Plánů už máme snad na rok dopředu, i když podle něj to vše stihneme v létě :D
Je fajn, že je vodnář, jako moje nejlepší kamarádka, tak s ní teď skoro vše řeším. Konečně mám nějakou "telenovelu" já pro ni a ne naopak, jako tomu bylo kdysi :D a dokáže mě vždy trochu uklidnit, protože některý vlastnosti maj vodnáři společný. Třeba to plánování vzdálené budoucnosti, zatímco ta blízká je nejistá. Prý se potřebují těšit a plánovat dopředu. A je fakt, že i s tou kamarádkou jsem si v tomto zažila perné chvíle, kdy nám plánovala půl roku dopředu, a pak bylo vše trošku jinak. Už jsme ale BFF skoro18 let :-o
V sobotu jsem za Mojim přijela na akci, kde byl jako jeden z organizátorů, tudíž s kamarádama (jednoho novýho mi představil, ty další už jsem znala z oslavy) měli přístup do těch zajímavějších prostorů kulturního domu. Na jednom takovým balkonku mě učil kroky na tři základní druhy tance, ale bylo tam tak málo místa a času, že si to budu muset ještě určitě zopakovat, abych mu na plese v březnu neudělala ostudu :)
Je trochu škoda, že jsem tam byla autem a musela na noc zase odjet, takže jsem nemohla s něma pít. Když jsem přijela, už byl trochu v náladě, přesto mi šel naproti, postaral se abych měla co pít, a vždy, když odcházel na cigáro (bohužel trochu kouří) tak mě někomu dal na starost. Bral si čepici, rukavici, aby mu nesmrděla ruka :D což me dost pobavilo, a než se ke mě vrátil, tak se napil kofoly, aby to z něj nebylo tak cítit. Přišlo mi, že stejně chodí jen kvůli tomu jednomu kamarádovi co kouřil, protože ho nechtěl nechat jít samotnýho. Alespoň jsem si trochu pokecala s jeho bráchou a nejlepším kamarádem, kteří nekouřej.
No, ke konci už to trochu přehnal a bylo mu špatně, tak mě vyprovodil k autu. Trochu se tam dávil a zvracel vodu do kanálu. Bylo mi ho líto, i když si za to mohl sám. Tak trošku jsem čekala, že k tomu dojde. Varoval mě, ale chtěla jsem si to zažít, ty jeho horší chvíle. Je mladej, vyroste z toho.
Přesto, že byl v takovým stavu, omlouval se mi, já ho objímala a nechtěla od něj pryč.
Nevím, jestli je to jen pobláznění, nepamatuju si už pořádně, jak jsem to cítila kdysi, když jsem naposledy zažívala něco opětovanýho. Bylo to před skoro třinácti lety. Připadám si spíš trošku jako při svým uplně prvním zamilování, když mi bylo 16. Jen už mám nějaký zkušenosti, tak snad to dopadne líp, než tehdy :)
Zase nevím, kdy se znovu uvidíme. Je to pro mě těžký, ale musím být trpělivá. Vím, že mě vidět chce a já jeho. Plánů už máme snad na rok dopředu, i když podle něj to vše stihneme v létě :D
Je fajn, že je vodnář, jako moje nejlepší kamarádka, tak s ní teď skoro vše řeším. Konečně mám nějakou "telenovelu" já pro ni a ne naopak, jako tomu bylo kdysi :D a dokáže mě vždy trochu uklidnit, protože některý vlastnosti maj vodnáři společný. Třeba to plánování vzdálené budoucnosti, zatímco ta blízká je nejistá. Prý se potřebují těšit a plánovat dopředu. A je fakt, že i s tou kamarádkou jsem si v tomto zažila perné chvíle, kdy nám plánovala půl roku dopředu, a pak bylo vše trošku jinak. Už jsme ale BFF skoro18 let :-o
Komentáře
Okomentovat