Dominanti

 Poslední dobou mí píše nějak moc dominantních kluků. Tedy oni se už představí jako dominantní, a další konverzaci se mě snaží přesvědčit, že jsou to ti praví pro mě. Nebo spíš, že já jsem ta pravá pro ně a nemam jinou možnost, než to přijmout. Docela by mě zajímalo, jestli je to furt jen jeden kluk, co to po "zvorání" zkouší znova s jinou fotkou, nebo jestli jich je fakt víc. Minimálně 4 byli.

Ze začátku to vždy bylo docela zajímavý, až jsem si říkala, že by z toho třeba fakt mohlo něco být. Ale po nějaké době se tam vždy vkradla nedůvěra a nechala jsem to vyšumět. Jednoho jsem dokonce málem hodila do ignoru, když se asi opil, vylezlo z něj, že mě chce jen na sex, a když jsem to odmítla tak mi začal nadávat. Další den zkoušel psat normálně, ale už jsem neměla důvod mu odpovídat. Pak se ozval zase jinej...

Nicméně, kromě těchto případů jsem si přes seznamku začala trochu psát s klukem, kterej je hrozně podobnej jednomu klukovi, co dřív vzpíral v Praze. Ten se mi tehdy sice líbil, ale nepřitahoval mě. Tak jsem to tomu ze seznamky napsala, poslala mu fotku, a uznal, že podoba tam bude :) Chvíli mi pak trvalo ho přesvědčit, že nejsem zklamaná, že to neni on. Na rozdíl od Motorkáře, s tímhle nam ta konverzace jde nějak sama. Začnu něčim a po chvíli už se bavíme o něčem jiným, zajímavějším. Nebo teď už to občas sklouzne i k těm sexuálním řečem, ale tak neškodně. No a u něj jsem zjistila vlastně náhodou, že je dominantní. Je to po delší době asi první kluk, kde nechci aby to vyšumělo a přestali jsme si psát. Líbí se nam stejná hudba, v té erotice se představama asi taky shodneme, co zatim vim, bydlí docela blízko, je hezkej, trénuje s činkama, přijde mi docela rozumnej. Je mladší, ale tak akorát. Řekla bych v ideálním věku. Dělal si i bdsm test a vyšel mu stejně jako mě v tom, co má být stejný, a opačně v tom, co má být opačný. Skoro i těma procentama to sedělo :) Fakt by mě zajímalo, jakej by byl sex s dominantním chlapem, kterej to o sobě už ví. Zatim jsem měla jen vanilky.

Znova to lehce zkusil i jeden (taky prej dominantní) vzpěrač, co se o mě pokoušel v létě, a já ho odmítla. Přijel mi pomoct dát stromeček do stojánku, což dost oceňuju. Byla to fakt šílenost (a šílení lidi jsou nejlepší, :D ) jet v noci před Štědrým dnem takovou dálku a po půlnoci zase zpět. Jen tak...  pomohl mi, byla to i sranda, pokecali jsme, bylo mi fajn. Dá se s ním i dobře dvojsmyslně bavit, ale prostě mě nepřitahuje. To bohužel nezměním. Je to smutný, když je jeden člověk poblázněnej tak moc a druhej vubec. Zažila jsem si to mockrát i z druhé strany.