Deníček jedné slušné úchylačky

Mohla jsem mít další tričko K1. Když jsem ho viděla (po závodech) zmuchlané v rohu na lavičce, zapomenuté, v už téměř opuštěné místnosti, trošku jsem nutkání měla. Ale to spíš bylo ze "zvyku" nebo ze zvědavosti. Stejně tyto trička (nebavlněný) nemam ráda.  Tak jsem jen řekla K3, že ho tam jeho brácha zapomněl, a on mu ho vzal. Než se rozcvičoval, měl na sobě K1 bílý balvněný, ve kterým hezky vynikly jeho obří záda. U toho bych možná neodolala a minimálně bych mu ho vzala sama. Asi bude zas potřeba něco, jako v létě. (úlet, líbání) Ne, že bych byla zamilovaná a potřebovala se odmilovat, ale přece neni normální si představovat líbání, sex a intimnosti skoro s každým, koho potkám? Teda ne že by to s každým šlo, to spíš zableskne myšlenka, hned ji zaženu jako hnusnou třeba, a vím, že dotyčný mě už v tom směru nezajímá. Nebo tu myšlenku nezaženu, ale zastydím se za ni. Jen v pár případech bych ty myšlenky i chtěla proměnit v činy. A tam jsou moje preference bohužel hodně stálý....

Tuto i minulou sobotu jsem byla na zábavě. První zábava byla větší, s hromadou lidí, kde jsem jich pár znala. Šla jsem tam s jednou ze svých svěřenkyň - vzpěračkou. Tu tam skoro od začátku začal obletova jeden známý, co dřiv taky vzpíral. Ona ho nechtěla, tak jsem si ji nenechala vzít. Utíkala jsem k nim, když se o mě začal snažit někdo, koho jsem nechtěla já. Poslední dobou žiju hodně jako "pozorovatel". I na těch zábavách jsem hlavně pozorovala. Svoji vzpěračku jak se baví, dělá si selfíčka, namotává si kluky kolem prstu, i když s nima nic nechce mít... je zábava, sledovat to jen jako divák. Pozorovala jsem i ostatní lidi, a nakonec jsem zjistila, že sleduji i sama sebe. Jako bych tam byla dvakrát. To jedno já, co se snaží dát najevo chlapům, že s nima nic (možná než přátelský pokec) nebude, a druhý, který se hrozně baví tím, jak to první je nuceno schovávat se v davu a unikat za kamarádku, která to nakonec nevydrží, a dotýčného někam pošle :D (netuším co mu řekla, ale na...

Na třetím rande jsme se sešli v Olomouci. Po setkání mi dal pusu a chytil mě za ruku. Hledali jsme místo, kde by měli palačinky s malinama. Celou tu dobu jsme se drželi. Bylo mi to příjemný. Vnímala jsem jeho dlaň, a možná to i dokázalo nahradit rozhodující polibek. Když si to tak zpětně vybavím, sice ten dotek byl přijemný, líbilo se mi, že našel tu dovahu a chytl mě, měl dobrej stisk, ale byla tam jakási nekompatibilita. Necítila jsem ho u sebe blíž, než kdyby šel metr ode mě. Kdysi dávno, když jsme se dávali dohromady s bývalým, začalo to rukama. Seděli jsme vedle sebe, naše ruce se dotkly a rozehrály takovou hru, jako by se vášnivě milovaly. My jen seděli vedle sebe, koukali před sebe, na sebe nebo na ty dlaně, co to vůbec dělají. Nemuseli jsme mluvit, ale srdce bušila, zorničky se rozšiřovaly, bylo to hodně intimní. No, po této schůzce jsme si s Dohazovaným napsali, jak to cítíme. Ráda bych ho občas potkávala a poznávala, ale obávám se, že už se nezamiluju. Třeba jsem ho měla po...

V neděli dopoledne jsem se podruhé viděla s Dohazovaným a jeho dcerkou. Začalo i končilo to pusou na tvář, za což jsem byla ráda. Cítila jsem se s nima dobře, uteklo to. Platil za mě, tak jsem říkala, že příště jídlo platím já. A tím jsem vlastně potvrdila, že nějaké příště bude. V tom jsem pochybnosti neměla. Je to zajímavej člověk. Přesto se dalšího setkání zase obávám. Už poněkolikáté zkoušel náznaky zjistit, jak se mi líbí vousy, jestli si je má nechat delší, nebo oholit. Jednou mi psal, že se mu zdálo, jak se s někým líbá, a pamatuje si jen rty. Tak jsem nejistá z toho, že furt nevím, jestli to chci někam posunout. Pokud se uvidíme během tohoto týdne, tak... Vlastně na to ani radši nemyslím, a doufám, že se to nějak samo ukáže, až k tomu dojde. Věřím, že k němu můžu být upřímná, a pokud bych něco nechtěla, tak to neudělá. Přemýšlím i nad radou sestry, co mi dávala kdysi dávno. Rozhodnout se po polibku. V úterý jsem byla jako obvykle v bufetu na bazéně, a paní, nebo možná ješt...

Dva týdny se nic nedělo, pak se ozval "Dohazovanej". Po té době jsem trošku otupila. V úterý večer jsem šla na zábavu s tím, že se tam třeba může objevit někdo jiný, zajímavější. Moje fantazie mi nabízela spoustu varinat, co by se mohlo stát. To, že mi těsně před zábavou odešlo auto, což znamenalo, že nebdu řídit a můžu i pít alkohol, tomu jen nahrávalo. Realita nakonec samozřejmě zklamala. Někdy je bohatá fantazie trošku na škodu :) Ale jak jsem psala dřív, že nevím, jestli na zábavy chodit, nebo ne, tak -  když nepůjdu, nestane se určitě nic. Když půjdu, je malá šance, že se něco stane. Čím častěji někam půjdu, tím je ta šance vyšší. Nejzajímavější z mojich představ o průběhu asi byla ta, že se tam nakonec kolem půlnoci (v době ploužáků) objeví Dohazovanej, já budu s někým jiným tancovat tělo na tělo, nebo se možná i líbat, on mu mě rozzuřenej sebere a už nepustí. Takže vlastně, i když jsem ho pustila za těch 14 dní z hlavy, a přestala jsem něco chtít, někde v pozadí tam ...

Už je to rok, od mého posledního zamilování se, 8 měsíců od posledního polibku. Byl první máj, bez polibku pod třešní. Před dvouma týdnama byla u nás zábava, o které jsem se s kamarádkou dozvěděla a až na poslední chvíli. Šly jsme. A nelitovaly. Asi to bylo i tím, že tam přišlo málo lidí, tedy i málo holek, ale přetahovali se tam o mě dva kluci. Nebo spíš jeden kluk, a kamarád jinýho kluka. Výjimečně jsem tam mohla pít, protože to bylo u nás, tak jsem se v náladě nechala unášet tím pocitem - být chtěná. Celý večer jsem se smála, sledovala tu situaci jako odněkud shora, a bavila se. Líbil se mi tam ještě jeden kluk, asi zvukař. Občas jsem ho sledovala, a hledala chvilky, kdy si ho budu moct pořádně prohlídnout. Víc jsem se asi zaměřila na něj, než na ty dva, co se o mě přetahovali. Zase padla řeč na věk. Tentokrát už ho ale neříkám. Zjišťovala jsem od toho prvního, proč se mě na to ptá. K čemu mu je, vědět věk? Ptal se, jestli by pro mě nebyl problém, uvažovat o chlapovi jako partnero...

Váhala jsem, jestli to sem vůbec psát, ale když už jsem to dřív nakousla, dokončím to. Prošla jsem si pokusem o umělé oplodnění - IVF. Rozhodla jsem se pro to už v květnu, a pro všechny ty nutný postupy a vyšetření kolem, začal samotný cyklus až v lednu. Nejhorší bylo, že jsem se s tím vlastně nikdy uplně nesmířila. Pokaždé, když jsem zjistila, že to nebude tak hned, jsem si to rozmýšlela. Vždy to bylo 50/50 jestli couvnu, nebo vydržím. Nelíbilo se mi to podstupovat, ale viděla jsem to jako poslední možnost. Čím víc jsem toho o IVF zjišťovala, tím míň se mi do toho chtělo. Bála jsem se hormonů, celkové anestezie, bála jsem se doby bez cvičení. Čím blíž to bylo, tím víc jsem se bála. Nesnáším léky, hormony ještě víc. Když mi píchli první injekci, začala jsem přemýšlet nad závětí, kdyby náhodou. Asi se to zdá přehnané, ale mám v životě takový okolnosti, že jsem se opravdu smiřovala s tím, že bych mohla během toho pokusu umřít. Vzhledem k termínu IVF jsem se musela smířit s tím, že l...