Deníček jedné slušné úchylačky

Potvrzeno. Po pěti dnech napětí. Další pokus o otěhotnění nevyšel. Nevadí mi to. Piju červený víno, za 14 dní půjdu na trénink Juda mezi ty ze soustředění, a začnu se připravovat na MČR ve vzpírání. Kdybych byla těhotná, plány by byly jiný. Je to zvláštní, vpodstatě žiju plánováním z měsíce na měsíc, když nevím, kdy TO vyjde. Netuším, jestli za měsíc budu ještě moct dělat tohle či tamto. Předevčírem se mi zdál sen. Byla jsem tam intimně s nějakým klukem. Velkým, hezkým, ale nebyly v tom city. Něco jsem s ním dělala, když najednou se tam objevil Býk, a díval se na nás. Myslím, že v tom snu byla jeho přítomnost spíš symbolická, než že bych na něj nějak myslela, protože v té chvíli kdy se objevil mě napadlo - "co když si tím zavírám dveře?" Jako v té povídce, co jsem o něm psala. Když jsem se probudila, vyložila jsem si to jako varování, abych zvážila, jestli si chci ještě s někým jen tak užít, nebo jestli chcí aby mě ostatní měli za slušnou, a tím k sobě přilákat i chlapa na ...

Uběhl měsíc od polibku. Ani jsem si neuvědomila, že je to tak dlouho, než jsem se podívala, kdy jsem měla poslední zápisek do blogu. Přesto, že jsem od té doby s ním, ani nikým jiným novým nic neměla, přišel jakýsi klid. Necítím už potřebu vyhledávat neustále příležitosti, jak potkat novýho chlapa, kde se seznámit, kde by mohl být "ten pravý". Nepřišlo to hned, ale teď, v této chvíli cítím, že už to pro mě není tak důležitý. Dítě zatím taky nepřišlo,  a taky to nehrotím. Možná konečně přišla ta doba, kdy můžu vše "pustit z hlavy", nechat to osudu, a snad se tím začnou přání plnit. Na Bdsmlife mi někdo psal, takovým tim stylem jedna věta na zprávu, nic zajímavýho. Když jsem poněkolikáté odmítla pozvání na kafe od anonyma, zmínil, že už jsme si psali na mailu a facebooku. Později jsem dokonce podle něčeho ty zprávy v mailu dohledala, ale bylo to skoro totéž. Nicneříkající krátký věty. Nic, podle čeho bych si ho zapamatovala. Přitom to zkoušel už rok. Takových jako...

Už jsem se začínala radovat. Asi brzo. Dnes jsem byla zatrénovat na mega soustředění, kde měla být spousta dobrých Judistů, včetně těch ze soustředění z minulýho týdne. No, byli od tama jen dva, Sice tam trénovalo dost jiných zajímavých tváří, takže bylo koho sledovat, ale vrátilo mě to v čase do doby, kdy jsem se na Judo vykašlala. Když byly dvojice, zbyl na mě někdo menší a lehčí než já. Když bylo randori (zápas) rozdělili nás na dvě skupiny - muže, a ženy s lehčíma klukama. To neni žádná motivace, prát se s holkou o 15 kg lehčí než jsem já. Co z toho mam mít? Nezlepším se, když ji hodím, nevím jestli to bylo mojí váhou nebo technikou. Když ona hodí mě, akorát to demotivuje. A hlavně mě to s holkama nebaví. Ani závodit se mi kvůli tomu moc nechtělo. Ještě že jsem vzpěračka. Na činku si vždy dám tolik, co chci. Zas aby to nebylo jen negativní... dívala jsem se samozřejmě po chlapech. Po trenérech a těch očividně větších, mužnějších, silnějších. Poznala jsem tam i jednoho, na jehož p...

Ráno jsem byla z ostatních trošku nejistá. Přecijen sřízliví se chovali jinak. Nicméně, večer se to spravilo.  Jela jsem s klukama koupit alkohol, a přibrali mě pak mezi sebe. Hrála se jedna z těch alkoholových her typu flaška – „Nikdy jsem…“.   Jen tak mimochodem se ujišťovali, že jsem s tím 16 opravdu neměla sex, takže jim to asi takhle fakt řekl. Možná se jen bál trapasu, kdybych to pak popřela, kdo ví… Je zvláštní, že i když jsem mezi nima byla jedinná plnoletá (já vím, měla bych jim ten chlast zakázat :D), cítila jsem se skvěle. Jako mezi svýma. Ten večer jsem se ještě víc začala zajímat o druhýho kluka, kterýho jsem měla vybranýho jako „zálohu“, kdyby mě ten první odmítl. Je mu prý 17, achjo. Je zajímavej, dost jinej než ostatní, a občas má takovej ten „zfetovanej“ pohled. I když není opilej, třeba na tréninku. Je vodnář.  Za nejhezčí chvilku toho večera mám okamžik, kdy   jsme leželi hromadně na třech spojených postelích, já vedle...

Tak už piju alkohol. Jsem teď týden mezi judistama. Dva dny jsem vpodstatě "vybírala", kdo by mě mohl vysvobodit ze zakletí, s kým bych se chtěla líbat. Je tu hodně sympatických kluků, nikdo mě neokouzlil na první pohled jako kdysi ten ženatej, ale být s nima dýl, určitě by hr ozilo, že se do některýho zamiluju. Jenže nemam "dýl". Mam na to poznávání týden. Tak jsem zaměřila pozornost na toho, co se mi líbil nejvíc. Věděla jsem, že asi bude dost mladej, ale že je mu jen 16 jsem se dozvěděla až po svým rozhodnutí.  Včera večer bylo grilování a pilo se. Seděla jsem opodál půlkruhu kluků a on uvolnil mezi židlema místo tak, abych vešla mezi ně. Potěšilo mě to. Seděla jsem pak vlastně celou dobu vedle něj, trochu se ho občas dotkla kolenem, jak bylo málo místa. Bylo poznat, jak na něj alkohol funguje. První po doteku ucukával, pak už ne. A pil teda jedno pivo za druhým. Já ještě uplně střízlivá. Asi po desátým pivu říkal že půjde nahoru pro flašku s něčím silnějš...

V noci jsem si psala na bdsm chatu s nějakým ajťákem z Ostravy, co bydlí na kolejích. Připomělo mi to starý časy, ty nejvíc plodný, co se týče psaní erotických povídek mimochodem. Když jsem šla spát, myslela jsem si, že se mi o tom bude zdát. O matfyzácích, kolejích, nebo tak něčem. Zdálo se mi o K2. Proč? Nechápu to. Už nějakou dobu ho mám "mimo". Stačilo poznat jeho přítelkyni. Nějaký bližší interakce mezi nama teď taky nebyly, takže neměla kde vzniknout inspirace k fantaziím. Vlastně, možná trochu se tam ta realita promítla. V sobotu jsme se dívali na závodech na televizi, jak jeho brácha závodí v zahraničí. I když mezi nama byl prostor asi metr a půl, a kus nějakýho přístroje na cvičení, seděl vlastně "vedle mě". Já tehdy spíš vnímala přítomnost K1, kterej byl až za ním. Nicméně v tom snu: Seděla jsem někde u stolu, blízko vedle něj, a dotýkala jsem se svým kolenem jeho. Zaujatě jsme sledovala něco před nama, už nevím co. Mohla to být ta televize. Kolenem jse...

Jsem naštvaná. Pokaždé, když mi další holka řekne, jak je K1 krásnej nebo zajímavej. Nechci ho. Z trucu - když ho chce každá, nemůžu ho chtít já. Nikdy jsem nebyla na hezouny. Sakra ale dyť on ani neni hezoun, když jsem ho viděla poprvé, strašně se mi nelíbil. Je jen něčím zajímavej. Tak jaktože se každé líbí? Furt si to opakuju. NECHCI HO!  Dnes jsem se s ním ale viděla, a celou dobu jsem se nemohla ubránit tomu, abych ho nesledovala. Když ke mě stál zády, když seděl opodál, spíš když on neviděl mě. Nechtěla jsem aby to věděl. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdybych ho prostě chytla zezadu kolem pasu, přilepila se na něj celým tělem a zakousla se mu do krku. Musel by cítit tu načasovanou bombu ve mě, syčení proudu energie, kterou bych tím ze sebe dostávala. A pak bych možná jen v tranzu bořila zuby hlouběji a hlouběji, tiskla ho rukama k sobě, zabořila mu prsty do těla, víc a víc... až bych ho celýho pohltila a zůstala by jen syčící pára. Uplně jsem se teď vžila do té hentai pří...