Klid

Uběhl měsíc od polibku. Ani jsem si neuvědomila, že je to tak dlouho, než jsem se podívala, kdy jsem měla poslední zápisek do blogu. Přesto, že jsem od té doby s ním, ani nikým jiným novým nic neměla, přišel jakýsi klid. Necítím už potřebu vyhledávat neustále příležitosti, jak potkat novýho chlapa, kde se seznámit, kde by mohl být "ten pravý". Nepřišlo to hned, ale teď, v této chvíli cítím, že už to pro mě není tak důležitý.
Dítě zatím taky nepřišlo,  a taky to nehrotím.
Možná konečně přišla ta doba, kdy můžu vše "pustit z hlavy", nechat to osudu, a snad se tím začnou přání plnit.

Na Bdsmlife mi někdo psal, takovým tim stylem jedna věta na zprávu, nic zajímavýho. Když jsem poněkolikáté odmítla pozvání na kafe od anonyma, zmínil, že už jsme si psali na mailu a facebooku. Později jsem dokonce podle něčeho ty zprávy v mailu dohledala, ale bylo to skoro totéž. Nicneříkající krátký věty. Nic, podle čeho bych si ho zapamatovala. Přitom to zkoušel už rok. Takových jako on je víc, co to na mě zkouší, přitom o nich vlastně nic nevím.
Pak jsou jiní, jejichž přezdívku nebo avatar si pamatuju, mam ji spojenou s něčím konkrétním, co pro ně bylo vyjímečný. Čím byli jiní než ostatní. Ti když mi napíšou, vyvolají alespoň úsměv na tváři, a určitě by byli schopní mě i na to kafe dostat nějak :) Nebo spíš na jinou formu schůzky. Kdyby chtěli.
No, a jednomu co mi psal na FB kdysi, a psali jsme si docela dlouho, jsem teď dokonce sama napsala, že bych ho ráda viděla :D Ale u něj je to jiný, je zadanej. Tzn nikdo se nebude o nic snažit, jen ho chci poznat naživo.