Co se stát hentai příšerkou?

Jsem naštvaná. Pokaždé, když mi další holka řekne, jak je K1 krásnej nebo zajímavej. Nechci ho. Z trucu - když ho chce každá, nemůžu ho chtít já. Nikdy jsem nebyla na hezouny. Sakra ale dyť on ani neni hezoun, když jsem ho viděla poprvé, strašně se mi nelíbil. Je jen něčím zajímavej. Tak jaktože se každé líbí? Furt si to opakuju. NECHCI HO!
 Dnes jsem se s ním ale viděla, a celou dobu jsem se nemohla ubránit tomu, abych ho nesledovala. Když ke mě stál zády, když seděl opodál, spíš když on neviděl mě. Nechtěla jsem aby to věděl. Přemýšlela jsem, co by se stalo, kdybych ho prostě chytla zezadu kolem pasu, přilepila se na něj celým tělem a zakousla se mu do krku. Musel by cítit tu načasovanou bombu ve mě, syčení proudu energie, kterou bych tím ze sebe dostávala. A pak bych možná jen v tranzu bořila zuby hlouběji a hlouběji, tiskla ho rukama k sobě, zabořila mu prsty do těla, víc a víc... až bych ho celýho pohltila a zůstala by jen syčící pára. Uplně jsem se teď vžila do té hentai příšerky (viz obrázek). To by byla úleva... :)
Ale vážně... občas si říkám, že by se mi na chvíli hodilo přepnout na svoji dominantní část, a toho chlapa si zkusit nějak drze přivlastnit a "znásilnit". Jen by to byla taková má jednorázová tabletka na uklidnění. Asi bych pak toho vybranýho chtěla "použít" zase až jen v nouzi.
No, teď jsem se uklidnila, a myslím to naprosto vážně, když říkám, že už ho nechci. Jdu spát a necham si zdát o tom, že se ze mě stává hentai chapadlovitá příšerka, nebo možná o tom, jak se nějaká taková zmocňuje mě. Proč se ve fantazii omezovat jen na chlapy, když nereálný je obojí stejně :)