Deníček jedné slušné úchylačky

 Docela jsem se těšila na závody, který bohužel zrušili. Na posledních závodech jsem měla jako trenéra Bývalýho. Tento víkend jsem měla mít a Judu jako trenéra Ibrise, a příští týden na vzpírání Mýho (bývalýho). Sice mi to přišlo trošku jako "nevěra" ale těšila jsem se na to, že je poznám v této roli. Bohužel to nevyšlo. Zase Covid omezení. Bývalej mi měl něco dovízt, tak jsme se domluvili, že si uděláme nějakej výlet. Jako důvod se sejít, aby mi to předal. Když jsem nemohla najít vhodný místo, kam bych s ním chtěla jít (hledala jsem hlavně nějakou zříceninu, napůl cesty pro nás oba), navrhl mi, že bysme mohli do jeskyní kousek od Brna. Hrklo ve mě. Nemohla jsem mu napsat, že jsem tam byla nedávno s Mým (bývalým), a že to byl náš dlouho nenaplněnej plán, proto tam nemůžu jít s ním. Naštěstí se mě neptal na důvod, když jsem po delším přemýšlení odpověděla jen to, že tam radši ne. Nakonec přijede prostě ke mě na návštěvu. Ibris teď zkouší hledat a balit mladý holky. Zatim ho to...

 Došlo mi, že vždy když mam pocit, jako bych na světě byla sama, tak mam chuť se "zničit" sportem. Dřít, dřít a dřít. Ale tak, aby to mělo smysl. Aby byl vidět posun. Asi do konce roku ten metrák nadhodim.  Teď se mi docela hodí, že mam 3 MČR hned po sobě. Dám do toho všechno.  

 No, začalo se to trošku zamotávat. Musela jsem si začít znovu psát papírovej deníček. Asi je to jedno, když mi to tu nikdo nekomentuje :) ale cítím se trošku rozpolceně. I když tu nejsem uplně anonymní a šlo by mě snadno vyhledat z toho co píšu, přecijen tu nemůžu psát vše. (asi právě proto) Muj (bývalej) přišel se zajímavou taktikou. Psal mi to už dřív, ale nebrala jsem to nějak vážně. Navrhnul mi, že jsme se valstně před našim prvním rande vůbec nepoznávali, tak že bychom to mohli "smazat" a začít znovu. Jako bych ho prostě neznala. Když mě pak pozval v neděli na výlet do neveřejných jeskyní v Moravským krasu, kam jsme spolu už dávno chtěli jít, šla jsem ráda. Jako kamarádka ale. Byl to hezkej den. Šli jsme sice vedle sebe, ale když jsem se náhodou o něj otřela, nebo když mě chytil za ruku a stáhl z cesty před projíždějícím cyklistou... tak mi ten dotek byl příjemnej. Bylo těžký nedržet se za ruku, ale když spolu nechodíme, bylo by to blbý. Občas mě za tu ruku chytil a pom...

 Pokračovalo to vlastně stejně, jako dřív. Ještě ten den co jsem uslzená odjížděla, mi Muj (už bývalej) psal, že měl vážnější rozhovor s rodičema, a že to bylo vše nedorozumění, jeho chyba, a mohli jsme se vídat mnohem častěji.  Na jednu stranu - psal s pochopením, že už to beru jako definitivní konec, ale na druhou stranu už si představoval jak by to šlo dál.  Chtěl mě pak vidět, že mi musí něco dát. Nechtělo se mi za nim jezdit kvuli tomu, tak přijel on v pondělí za mnou, na Judo. Podruhé se tam setkal s Ibrisem. Dali si spolu slíbenou páku (samozřejmě Ibris vyhrál) Bylo mezi nima trochu napětí. Když byl skoro konec, začal se Ibris převlíkat a než odešel, obejmul mě. To normálně nedělá. Chtěl, aby to Muj viděl. Když jsem pak já odcházela do šatny, najednou se vyřítil ze schodů, obejmul mě ještě jednou a kousl do ramene. (To už Muj neviděl) Musela jsem se tomu smát, ale líbilo se mi to.  S Mým jsme si pak šli dat věci do auta  a na chvíli si sednout na zeď do p...

 V sobotu jsem se viděla s bývalým a pak i s Mým (už taky bývalým). S bývalým jsme se potkali řekněme "v práci," pak jsme šli na zmrzlinu, dali si kafe, chvíli povídali a odvezl mě na vlak. Cítila jsem, že je smutnej. Chtěl víc, doufal asi, že s ním budu dýl. Řekla jsem mu, že mam chvíli čas, ale ne až do večera. Neupřesňovala jsem to, ale určitě si občas všiml na mojem mobilu fotky Mýho, kterýho jsem tam ještě furt měla. A z toho asi byl smutnej. Nepřiznal to, neptal se co mam, ale jak byl smutnej, já věděla že ze mě, zase jsem se cítila špatně.  Pak jsem jela za Mým. Vzal mě na akci, kde byl brigádně, takže tam měl občas nějakou práci. Akce se mi vůbec nelíbila. Davy lidí, nic se tam pořádně nedělo, jen chlastalo. Muj mě vláčel tam a zpátky v tom davu, aniž bych věděla kam a proč jdeme většinou. Začala jsem cítit nechuť kamkoliv jít, cokoliv dělat, nejradší bych rovnou jela dom. Začalo mě (asi z toho) bolet břicho. Když jsem byla někdy sama, protože Muj něco dělal, psala js...

 V pondělí jsem byla místo Juda s Ibrisem na worout hřišti. Učil mě muscle up. Vysvětlil mi to, ukázal, a pak mi pomáhal. První za zadek :) pak už za koleno. Asi třikrát jsem to díky němu dokončila, ale musel mi hodně pomoct. Dělali jsme toho víc, ale tohle byl hlavní důvod, proč jsme tam šli. Utrhla jsem si mozol, ale stálo to za to. Líbilo se mi, jak když jsem mu řekla, že už jsem asi unavená, tak to nepůjde a dala bych něco jinýho, odpověděl, že si dám ještě dva. Naprosto jistě, nedalo se odporovat ani kdybych chtěla :) Pak si mě hodil na krk a dělal se mnou výpady. Chtěl abych si je pak dala s ním taky, ale ukecala jsem to na dřepy :D u každýho mě poplácával po nohách a zadku, takže jsem se musela smát. Byli jsme asi i trochu atrakcí pro kolemběžící, co se otáčeli a usmívali se.  V úterý jsem jela za Mým. Rozešli jsme se. Čekal to, což se nedivim. Ptala jsem se ho, jestli taky vidí, že už to prostě neni ono. Někdy napíše ať něco povídám, já mu na to odpovím ať začne, že já...

 Život mě nepřestává překvapovat. Ibris vlivem okolností měl po zábavě spát u mě. Nic jsem si neslibovala, připavila mu samostatnou postel a doufala jsem alespoň v ten ploužák na zábavě. Překvapil mě jak tím, že na zábavě byl jedním z těch neuvolněnějších, co se nebojí divoce tančit  a zpívat, kteří si to užívají naplno, tak tím, že tam celou dobu věnoval pozornost jen nám (mě a jedné dvojici z Juda co s námi šli) a ostatních lidí, ani holek, si nevšímal. Bylo to takový "dvojrande," i když my dva spolu nechodíme. (Mimochodem dvojrande mam na seznamu toho, co jsme chtěli "někdy v létě" udělat s tim Mým) Už na rychlý tancoval se mnou i s tou druhou slečnou. Chytal nás a roztancovával, blbnuli jsme, smáli se, bylo to naprosto rozdílný, než když jsem na zábavě s kýmkoliv jiným. Mnohem lepší. Všeho se hned chytil, takže když tam někdo vzal slečnu za krk, musel si vzít za krk mě, i když jsem měla sukni. Bála jsem se, že se mi natrhne, že mě shodí, nebo že se mi vyhrne až ...