Dopis vesmíru

 Dopis vesmíru, dopis sobě, nebo tak něco. Věříte tomu? Znáte? To si tak napíšete, co byste chtěli třeba za rok. Ideální představu toho co jste, kde jste, co máte, ideálního partnera...  hodíte to na papír, zalepíte do obálky a schováte. Zastrčíte to někam, abyste zapomněli kam a našli to až třeba za rok, dva. Najdete to pravděpodobně až ve chvíli, kdy se většina, či všechno z napsanýho, už splnilo. Pak si to tak čtete a říkáte si, "jak jsem to mohl/a tak blbě napsat?"  :D Vesmír vam splní přání přesně tak, jak ho máte napsané. Ale vždy to udělá jinak, než jste si vlastně představovali. Nebo se to někdy povede přesně? Kdo zvládá tak dobře formulovat, aby to nešlo udělat špatně?

Psala jsem si, asi před dvěma lety, jak by měl vypadat můj ideální partner.  Nešetřila jsem detailama, když už to píšu vesmíru, tak proč bych šetřila? Napsala jsem tam rozmezí věku, výšku, barvu vlasů, typ postavy, koníčky, sexuální preference, touhu po rodině... no, prostě popsala jsem celý papír. Našel se až tento týden. Když jsem si ho přečetla, zůstala jsem docela zaražená. Jak jsem mohla zapomenout napsat, že musím být zamilovaná do něj a on do mě? Jak jsem mohla místo "udělá mi dítě" napsat "chce mít brzo děti"? Dá se říct, že co jsem si napsala, to byl přesně Křivej. Tak jsem si ten dopis obřadně spálila a loučila se s Křivým, kterýho mi zřejmě poslal vesmír, aby mi ukázal, že co jsem chtěla, to vlastně nechci. A napsala jsem si nový dopis vesmíru - nově jsem popsala ideálního partnera. Snad jsem tam neudělala tolik bot jako minule, a snad už si přivolám někoho, s kým by to šlo celý život. 

No, teď na to musím zapomenout, a nechat to osudu... a po roce, dvou... si to přečtu a zjistím, jestli se to vyplnilo tak jak jsem chtěla, nebo to šlo zase nějak obejít.

 

Možná i ten dopis byl důvod, proč se teď nic nedělo. Jen ty sny. A zdály se mi další. Sny jsou plný emocí, silnych emocí, a ty já chci prožívat. Není proto divu, že když potřebuju fantazie, čerpám teď z těch snů, takže se mi do nich, chtě nechtě, dostává ON. Měla jsem jednu sexuální fantazii, kde jsem si ho představovala. Končila orgasmem, ale takovým normálním. A usnula jsem. V noci to zřejmě nějak pokračovalo, protože jsem se probudila mnohem lepším orgasmem, ale už si bohužel nepamatuju ten sen. Jen vím, že v něm byl ON. Spala jsem dál, ráno vstala, měla bych být docela odpočatá, ale v práci jsem byla duchem nepřítomná. Jakoby furt ve snu. Možná je to tím, že mám blízko ovulace. Tělo je roztoužený, hlava čeká sexuální podněty. Dalo mi zabrat soustředit se na práci, byla jsem tam jen tak napůl.  

Chtěla bych ho vidět. Nemyslím si, že bych se zamilovala, ale když už se mi nacpal do snů, tak povídka by z toho být mohla. Třeba se změnil. Třeba už je dost silnej... třeba... potřebuju ho vidět, vnímat, čerpat tu energii, najít si nějaký detail co rozproudí fantazii, abych po večerech při víně mohla začít psát.

 Když jsem na něj naposledy sahala - na předloktí, na krk, tak jsem to přecijen vnímala trošku jinak.