Deníček jedné slušné úchylačky

 Když byl "StaráLáska" u mě, říkal mi, že dva z našich tehdejších kamarádů jsou u něj skoro každej den, a chlastají tam. Byla to zvláštní představa. Ale o týden později mě pozval, ať se na ně přijdu podívat, že je požádá, aby vydrželi střízliví, než přijedu. U jednoho se mu to nepovedlo, prý se opil už v práci. Holt vesnice... chlastali už před dvaceti lety, a už tehdy se dalo poznat, komu to zůstane, a kdo má trochu rozum. U jednoho je to teda trochu škoda. Byl to fakt moc hezkej kluk, měl si najít ženskou, která by ho z toho vytáhla. Teď už je plešatej s pivním pupkem. I tak má svý kouzlo, ale po tolika leteh s chlastem, už ho asi žádná žena nepřekoná. Alkohol ničí lidi.  Druhej tam byl a chlastal. Pak tam byl ještě jeden, kterýho jsme před těmi lety potkávaly se sestrou jen občas. Spíš jsme kamarádily s jeho bývalou ženou, které udělal dítě a vykašlal se na ni. A pak tam byl starší bratr StaréLásky. Ani jsem nevěděla, že má sourozence. No a chlastají v domě, co stojí kouse...

Za těch pár dní se toho stalo docela dost. Na tréninky dětí mi chodí vzpírat dcera kluka, do kterýho jsem byla v 18 letech zamilovaná. Je to hrozně sympatická holka, oblíbila jsem si ji už když u nás byla poprvé, když jsem ani nevěděla, jak se jmenuje. To až z přihlášky,   s jeho podpisem... dost mě to překvapilo tehdy. Chtěla jsem ho vidět. Stejně jako všechny ostatní kluky, se kterýma jsem se tu dřív se sestrou bavila, když nám bylo náct. Jeho asi o trochu víc, i když jsem si moc neuměla představit, co bysme si říkali. Nikdy dřív jsme se vlastně moc nebavili, a to zamilování bylo takový platonický, zábavový, ploužákový. Když jsme spolu někde byli, tak jsme tam sice byli spolu, ale nemluvili, nebo ne moc. Nebo jen tak obecně. Jednou po tréninku ta dcera říkala, že ji táta vyzvedává, tak jsem vyhrkla, že ji doprovodím, ať na mě počká. Že ho chci vidět. Vystoupil z auta, překvapenej. Koukala jsem, že vypadá furt stejně (a hned to řekla nahlas), i když měl vousy a dlouhý vlasy. N...

Reálně se nic moc neděje, a ty maličký "naděje" nebo zápaly mi ani nestály za otevření deníčku. Teď už si to vše samozřejmě uplně nevybavím, jak to bylo. Což je škoda. Měla jsem takový blbý období, kdy jsem nemohla najít motivaci k tréninku Juda, a ani na vzpírání mi to moc nešlo. Osekávala jsem trénink na to "nejnutnější," tedy jen technika a silovka. Stejně jsem i s kreatinem začala být přetrénovaná. Všechno mě bolelo, výkon šel dolů, a závody ve vzpírání byly blízko (9.10.). Na Českým poháru v Brně (10.9.) jsem v Judu vše prohrála. Nebyl tam můj trenér, měla jsem pochybnosti o jeho rozhodnutí, že mám opět závodit kategorii do 78 kg. Ve chvíli, kdy jsem se ho na to ptala, a chtěla aby rozhodl, jsem čekala, že mi potvrdí 70tku. No, možná to nakonec k něčemu bylo, to ukáže až čas, proč to tak mělo být. Ale závody byly moc dlouhý, já se prala úplně na konci, přitom od rozcvičení jsem netušila, kdy přijdu na řadu. Takže jsem byla asi 5 hodin nervózní, připravená...