Ibris

 Dýl jsem nepsala. Ne že by nebylo co, spíš naopak. Ale nebyl čas a přístup k internetu.

 S Mým furt chodíme, ale moc se toho nezměnilo. Když jsem s ním, je mi dobře. Když s ním nejsem, vidím to jinak. Problém je ten, že se víc nevidíme, než vidíme. Takže většinu času jsem rozhodnutá, že příští schůzka bude tou poslední. Trochu divnej vztah, co?

V jednu chvíli mi došlo, že se snažím plnit si to, co jsme si naplánovali s Mým, ale s jinýma klukama. Na truc. Už v době koronaviru jsem prostě šla na celodenní vandr s bývalým, když on si neudělal čas. U ohně jsem seděla se Špinavým, s Mým ještě ne... za týden je konec léta. Toho léta, na který plánoval, že stihneme celej seznam toho, na co neměl čas během roku. Je to prostě snílek. A asi mu ty sny i stačí. Mě ne. I když on v těch snech má mě, pracuje aby mohl za rok být se mnou, já ho ve své budoucnosti nevidím. Ani logicky a vlastně ani citově. Myslím, že mi ten vztah měl jen "otevřít dveře," a jemu taky.

Poslední dobou se mnou trochu víc flirtuje kluk, co je ještě mladší, než ten muj. Víc než flirtuje. Chce to posunout dál. Dost mi povahově připomíná Tygra. Píšou podobně, maj to zdravý sebevědomí v očích, ale Tygr se odmlčel a je daleko. Ibris je blízko. Vnímam až moc, jak se na mě někdy dívá, jak se nenápadně dotýká, nebo i nápadně. Jsme si blízcí z Juda. Děláme si naschvály, ale máme se rádi.

Řekla jsem mu upřímně, že je moc mladej, a proto bych si k němu nic nedovolila. Možná to ale vzal spíš jako výzvu. Ví, že jsem submisivní. Sama nevím, kam až bych ho pustila, kde už by mi to přišlo nevhodný. Ale možná i proto mě ta představa láká. Je tu dobrej důvod k tomu, abych se něčemu víc bránila. Dost nekompromisně bránila. A vím, že je fyzicky silnější. Pokud by byl silnější i psychicky, přesto, že by vše dělal vlastně poprvé, mohlo by to být hodně zajímavý. To už mi dokázal tak trochu i Muj, že jde být silnej i v něčem, co nikdy nedělal. Nebude to o zkušenostech, ale o povaze. Osobnosti. Buď to tam je, nebo to tam neni. Možná mě dokáže přemoct, zlomit nejen fyzicky, ale i psychicky, podmanit si mě, donutit mě abych to chtěla... a pak to v sobě má a už to nevymaže. Bude chtít víc a víc... ať už se mnou, nebo později s jinou. Pokud to v sobě nemá, tak k ničemu ani dojít nemůže.

Na Judistickým soustředění mi "vyhrožoval," že by mi bez problému naplácal na holou, a jindy chtěl abych mu ve sprše umyla záda. Provokovala jsem, že klidně, když já budu oblečená. Myslela jsem, že couvne, a taky prozatím couvl. Ale chce to realizovat později, tak jsem zvědavá. Řekla bych, že si to rozmyslí:) 

Když jsme jeli autem zpět, asi mi spadl vlas na rameno, tak jsem se tam poškrábala. On natáhl ruku a poškrábal mě tam taky. Pak ji ale nesundal, chvíli škrábal dál a nakonec tam ruku nechal jen položenou a trošku hladil. Byla jsem z toho nesvá, ale líbilo se mi to. 

V sobotu spolu jdeme na zábavu. Na tu zábavu, co chtěl abych mu slíbila, že s ním půjdu, už před rokem :D Ještě v době, kdy jsem neměla kluka. Bál se, že s ním teď nepůjdu, když jsem zadaná, ale ten Muj na mě ani nemá čas, ani nemá rád zábavy (jednou se mnou byl), a prostě CHCI jít s ním. Hlavně ze zvědavosti asi.  Pokud se mu tam bude líbit nějaká mladá holka, klidně mu ji pomůžu získat, ale minimálně jeden ploužák si s ním chci zatancovat. Judo je blízkej sport, ale tanec je přecijen něco trochu jinýho. 

Mimochodem, soustředění, kde jsou tři tréninky Juda za den, je naprosto úžasná "dovolená" :) neměnila bych to ani za hory, ani za moře. Možná jen - nakombinovala bych to se vzpíráním :D