Tygr

Chtěla jsem začít psát už v týdnu, naštvaně. Každej den jsem to ale přepisovala, až jsem to uplně smazala. Prostě... tajný setkání žádný nebylo. V pátek se uvidíme, snad na docela dlouho, i když nouzovje stav byl prodloužen až do 17.5. jsem zvědavá, jaký to bude.  Vůbec nevím, co od toho teď čekat. Netěším se, nebojím, jsem jen zvědavá, co přijde.
Už si skoro ani nemáme o čem psát. Vždy mě něčím naštve, takže ani nemam chuť nějaký téma rozvíjet, a on se sám nerozepisuje. Nemam chuť fantazírovat a plánovat něco, co se nestane. Musim první mít jistotu, že se to může stát. Už toho padlo tolik, že mi to nedovolí se těšit moc dlouho dopředu.
Včera jsme se domluvili (on to chtěl) že si kolem oběda zavoláme přes videohovor, abysme se viděli. Docela jsem se na to i těšila. Psala jsem mu, ať mi tedy ráno dá vědět čas, kdy bude volat, abych se přizpůsobila s vařením oběda. Ráno psal jen neutrální zprávy, nic k videohovoru. V 11:30 jsem to nevydržela a zeptala se ho jak to vidí, kdy teda bude volat? Ignoroval to. Pak jsem mu posílala další zprávu, na kterou už odpověděl normálně, ale k hovoru se nevyjádříl. Pak už se ozval až večer, jestli si teda zavoláme. To už jsem fakt neměla náladu. Nejen na horov, ale ani na vymýšlení, o čem si psát, když si chtěl psát. Ať si to vymýšlí sám.

Posledních pár dnů mam ale zajímavý rozptýlení. Díky zavřeným posilovnám jsme si začali uplně náhodou psát s tim Judistou, o kterým jsem tu kdysi psala (Prokletých 16) alespoň myslím, že to nakonec byl on, z těch dvou bratrů. Přestal s Judem a přemýšlí o vzpírání. Tak nějak se nam to zvrhlo ve slušnej flirt. Včera jsem o něm měla fantazii. Svýho kluka jsem si odsunula do pozadí, protože netušim na čem jsem, a jak to dál bude. Nemůžu mít divoký sexuální představy "s nejistotou". S Tygrem (když se mě ptal, co by se mi na něm mohlo líbit, přiznala jsem, že ten pohled, kterým se na mě díval, a "hranatost." On tomu říkal "muj tygří pohled.") Vlastně se mi ani moc nelíbí. Tehdy mě dostal opravdu jen tím pohledem. A zatím naznačuje, že i povahově bude tak přímej, jako ten jeho pohled. Možná přijede. Jen tedy, žije na opačné straně republiky a já mám kluka. (to ví, a říkal, že je na mě ten kluk moc mladej :D přitom sám nebude o moc starší* (edit: zjistila jsem, že je jen o 24 dní starší :D)*). Zatím je to jen neškodnej flirt, a pokud budu zadaná, tak s ním určitě nic mít nebudu. Nicméně, přijde mi škoda, že mě to teď naplňuje víc, než vztah, kterej konečně "mam."
 V představách bych až moc chtěla aby vážně přijel, a dostal mě. Neměl by to lehký, ale možná právě proto, že ho ještě moc neznám, že něbyl čas na získání nějakých pochybností, tak vidím, jak jsem vůči jeho pohledu bezmocná, nechtění se pomalu odměřovaným násilím mění na chtění, až mě bude mít plně v moci.
V té fantazii, co jsem o něm měla, jsem ho naučila něco ze vzpírání, a on mě pak učil v kimonu něco z Juda. Chvilka s tělem na těle, tvářema blízko u sebe, zápěstí uvězněný v jeho ruce, násilnej polibek s bradou zafixovanou v jeho dlani, kterýmu nešlo dlouho vzdorovat, a tělo začínalo chtít něco jinýho než rozum. Roztržený tričko, odhalený ňadro, trápení bradavky, slovni a oční donucení k orálu, a když mělo dojít k sexu, už jsem měla reálnej orgasmus, a představa nepokračovala.
Dnes večer jsme si zase psali. Často jsem u toho měla takovej ten stav, kdy se rozechvěje srdce, rozzáří oči, probudí se ve mě provokatérka a v klíně mi to začne tepat a hořet. Třeba když (vytrženo z kontextu) napsal "to sis teda vybrala," já: "já si tě ale nevybrala," on: "já si vybral tebe."

Bylo to asi podobný, jako když mi kdysi K3 napsal v diskuzi o jeho imaginálním špeku na břiše, že mu musim věřit, že ho má...  tak, že napsal "Musíš!" já: "Proč?" on: "Protože to říkám."
Některý slova na mě prostě působí, i když vím, že to v té chvíli pro ně neznamená to, co pro mě.