Přepnutí

Přepla jsem. Je zvláštní, že se člověk může vědomě rozhodnout, že se mu nějaký pocity nelíbí, a dobrovolně se jich vzdát. Vždy to má samozřejmě následky, se kterýma je potřeba počítat.
Minule jsem psala naštvaná. Dnes už jsem klidná. Nic se nezměnilo. Jen já "přepla."
Neznamená to, že bych se vzdala svýho vztahu. Jen jsem se vzdala toho trápení. Ukončila jsem "zamilovanost".
Od přepnutí jsme měli dva videohovory. Snažím se naučit odezírat mu ze rtů. Myslela jsem, že to bude jednodušší, ale my si klidně pustíme kameru, a jen se na sebe usmíváme :)
Je to zvláštní. Naživo by nám to ani nepřišlo, prostě bysme se navzájem dotýkali a líbali. Takhle jsme se mohli jen dívat. A to ještě tak blbě, že když se jeden chtěl druhýmu dívat do očí, tak ten druhý ho nevidí (musí se dívat do kamery).
První videohovor jsem se ho ptala, co vše sázeli na zahrádce, a to vyjmenovávání zeleniny a bylinek bylo první, kdy jsem vážně mohla trénovat odezírání. Tak jsme podruhé zkusili jen tak zvířata, pak měsíce a dny. U měsíců bylo zvláštní, že i když je říkal na přeskáčku, tak většínu jsem věděla dřív, než je vůbec vyslovil. Jako bych mu četla myšlenky.
Načetl mi tři odstavce své oblíbené knížky, tak jsem si to dnes pustila před spaním. Mohla jsem to jak číst, tak odezírat.
Ve čtvrtek se možná uvidíme. Furt doufám, že by mohl nějakoku dobu z té nucené izolace bydlet u mě. Alespoň na týden. Hodně by nám to dalo. Chvíle společnýho bydlení ukáže mnohem víc, než randění půl roku.