Potají, úvahy
Ve čtvrtek jsme se s tim Mým viděli. Potají, na půl hodiny. Přijela jsem k němu a šli jsme k prameni u lesa pro vodu. Byla jsem ráda, že ho vidím, ale zamilovanost je pryč, a nejistota před náma mi nedovolila se uvolnit a jen tak si to užít. Objala jsem ho, dali jsme si pusu, šli ruku v ruce. Tak jsem to cítila správně. Nevinný "rande".
Bylo horko. Já si vyhrnula rifle, a měla jsem jen tílko a rozeplou košili s krátkým rukávem. On přišel ve dvou tričkách a bundě. Divila jsem se, ale pak mi řekl, že to spodní tričko je pro mě :) proto byl tak navlečenej, aby se trochu zapotil a já ho pak měla kousek u sebe, než se znova uvidíme. Funguje to. Mám ho v posteli a furt po něm voní.
Když jsem odjela, napsal mi, že jsem byla smutná. Samozřejmě že byla. Musela jsem se držet, abych mu vše znovu nevyčetla. Napsala jsem asi 5 dlouhých zpráv a vždy je zase smazala. K ničemu by to nebylo, jen bych mu ublížila.
Večer mi psal, že o mě mluvil s rodiči, a do konce nouzového stavu se uvidíme jedině potají. Takže další 3 týdny čekání na pořádný rande. Na chvilku se uvidíme snad i tento týden. Doufám. Zatím si píšeme a docela často si i večer voláme přes videohovor.
Bude asi dýl trvat, než mu budu moct plně důvěřovat. Ale zatím nemá smysl abych se bránila "vytěsněním," jak to někdy dělám.
Je mi trošku divný, že co je se mnou, tak chodí dost brzo spát (kolem 10 hodiny), zatímco když jsme si jen psali, často se to protahovalo i do dvou či tří ráno. No a i přesto teď furt zívá a je unavenej. Prej mu doktorka řekla, že to může být žvýkáním nikotinu, se kterým ale přestal co se mnou začal chodit. Tak možná absťák. A nebo ta horší verze...
Jsem sice optimistka, a u všech situací si umim představit snad nekonečno možností, jak by to mohlo být, ale taky jsem opatrná.
Chvíli po půlnoci psal, že usíná. Ve 3 ráno jsem mu psala, a zpráva se skoro hned ukázala jako přečtená. Když jsem se ho ptala, co ke mě cítí, tak mimo jiné vyzdvihoval i to, že nejsem stíhačka. Prý takovou měl. Nedivím se. Vlastně vše, co mi napsal o bývalkách, z jejich strany chápu. Chyba byla zřejmě v něm a on to neviděl. Nebo mohla být na obou stranách samozřejmě. Kdybych mu psala vše, co se mi honí hlavou, taky bych byla za stíhačku. Už jsem ale dost vyspělá na to, abych si to nechala pro sebe. Nebo pro svůj anonymní blog.
Přemýšlela jsem o tom, co by pro mě vlastně znamenalo, kdyby pravdivá byla ta špatná varianta - tedy že neni upřímnej, v noci nejde spát hned ale píše si s někým dalším (jednou či více ženama?). Že když "nemá čas kvůli práci doma, kterou nutně musí udělat, a rodiče ho nepustí ven," tak je venku s někým jiným (s kamarádama, holkama ze seznamky, jednou konkrétní holkou...?)
Že nechce být v izolaci u mě, ne kvůli rodičům, ale proto, že by nemohl dělat to, co mi nechce říct že dělá?
Na spoustu otázek mi neodpovídá. I když se to vždy nějak "zamluví," takže to nevypadá jako záměr, stejně si to vždy pamatuju.
Nejlíp se člověk pozná právě při společným bydlení. Kdy se fakt blbě něco skrývá, a ti dva se tak zažijí po všech stránkách, se svýma přednostma i chybama.
Myslím, že jsem hodně tolerantní, a dokázala bych už přijmout spoustu faktů, co by pro většinu žen znamenalo konec vztahu. Co ale nedokážu, je být ve vztahu bez důvěry, která musí být oboustranná. Já musím věřit jemu a vědět, že on věří mě.
Takže - co by pro mě znamenalo, kdyby situace byla taková, jak jsem psala výš? Pokud si píše nebo se schází s jinýma, je to jeho problém. Co tak vím, často ke schůzce ani nedojde, a většinu holek co má v přátelích na FB ani nikdy neviděl. Jsou jen rozptýlením a ztrátou času.
Pokud se s nějakou vídá, tak proč to udržuje i se mnou? Kdyby mu šlo jen o sexuální zkušenosti, asi by se snažil být se mnou intimně, a ne to jen oddalovat a "pojišťovat" si mě předstíráním vztahu, kdy na něj jen čekám.
Nebo můžu být "záloha", kdyby mu to s jinou nevyšlo. V tom by ta izolace docela nahrávala.
To vše asi zjistím až po nouzovém stavu, až se budeme moct vidět oficiálně, a snad i poznam ty jeho rodiče, na který se furt vymlouvá.
Pokud zjistím, že má fakt tak divný rodiče a život, že opravdu sám věří tomu, co říká, že opravdu chodí spát brzo, budu muset jen doufat, že "dospěje" a od rodičů se trošku trhne. Popelku nechci. Už jsem mu mockrát psala, že vztah pro mě není to, že mi řekne co vše musí udělat a ať na něj čekám. Ale to, že vše budeme dělat společně. Je mi jedno co, ale pokud si to udělá sám nebo s bráchou, tak mě nepotřebuje, a radši budu s někým, kdo mě nechá dělat věci s ním.
No a nebo mi ho mezitím vezme jiná holka. Teď bych to asi přijala docela s klidem, v té nejistotě. Ať se trápí místo mě.
Nebo se pomalu začne ukazovat v čem kdy kecal... a důvěra se lepí opravdu hodně těžko. To bych ho asi pustila já. Záleželo by pak jen na něm, jestli mě opravdu chce, bude bojovat a "lepit," nebo to vzdá.
Všechny ty závěry zatim vypadaj dost negativně, ať už je realita jakákoliv. Vztah neni o slovech, ale o činech. Vždyť mě i sbalil činama, takže to umí.
Mam ho ráda, chci být s ním, ale mam i svou hrdost.
Nejradši bych mu napsala, že si prostě do toho 1.5. nebudem ani psát, a žila bych si svůj život. Ale asi bych tím zabila všechny šance, že to může pokračovat. Teď je to asi stejně jedno, jestli jsem "papírově" s ním, nebo sama. Stejně nikoho jinýho nemam kde potkat. Na seznamku se mi už zpět moc nechce.
Bylo horko. Já si vyhrnula rifle, a měla jsem jen tílko a rozeplou košili s krátkým rukávem. On přišel ve dvou tričkách a bundě. Divila jsem se, ale pak mi řekl, že to spodní tričko je pro mě :) proto byl tak navlečenej, aby se trochu zapotil a já ho pak měla kousek u sebe, než se znova uvidíme. Funguje to. Mám ho v posteli a furt po něm voní.
Když jsem odjela, napsal mi, že jsem byla smutná. Samozřejmě že byla. Musela jsem se držet, abych mu vše znovu nevyčetla. Napsala jsem asi 5 dlouhých zpráv a vždy je zase smazala. K ničemu by to nebylo, jen bych mu ublížila.
Večer mi psal, že o mě mluvil s rodiči, a do konce nouzového stavu se uvidíme jedině potají. Takže další 3 týdny čekání na pořádný rande. Na chvilku se uvidíme snad i tento týden. Doufám. Zatím si píšeme a docela často si i večer voláme přes videohovor.
Bude asi dýl trvat, než mu budu moct plně důvěřovat. Ale zatím nemá smysl abych se bránila "vytěsněním," jak to někdy dělám.
Je mi trošku divný, že co je se mnou, tak chodí dost brzo spát (kolem 10 hodiny), zatímco když jsme si jen psali, často se to protahovalo i do dvou či tří ráno. No a i přesto teď furt zívá a je unavenej. Prej mu doktorka řekla, že to může být žvýkáním nikotinu, se kterým ale přestal co se mnou začal chodit. Tak možná absťák. A nebo ta horší verze...
Jsem sice optimistka, a u všech situací si umim představit snad nekonečno možností, jak by to mohlo být, ale taky jsem opatrná.
Chvíli po půlnoci psal, že usíná. Ve 3 ráno jsem mu psala, a zpráva se skoro hned ukázala jako přečtená. Když jsem se ho ptala, co ke mě cítí, tak mimo jiné vyzdvihoval i to, že nejsem stíhačka. Prý takovou měl. Nedivím se. Vlastně vše, co mi napsal o bývalkách, z jejich strany chápu. Chyba byla zřejmě v něm a on to neviděl. Nebo mohla být na obou stranách samozřejmě. Kdybych mu psala vše, co se mi honí hlavou, taky bych byla za stíhačku. Už jsem ale dost vyspělá na to, abych si to nechala pro sebe. Nebo pro svůj anonymní blog.
Přemýšlela jsem o tom, co by pro mě vlastně znamenalo, kdyby pravdivá byla ta špatná varianta - tedy že neni upřímnej, v noci nejde spát hned ale píše si s někým dalším (jednou či více ženama?). Že když "nemá čas kvůli práci doma, kterou nutně musí udělat, a rodiče ho nepustí ven," tak je venku s někým jiným (s kamarádama, holkama ze seznamky, jednou konkrétní holkou...?)
Že nechce být v izolaci u mě, ne kvůli rodičům, ale proto, že by nemohl dělat to, co mi nechce říct že dělá?
Na spoustu otázek mi neodpovídá. I když se to vždy nějak "zamluví," takže to nevypadá jako záměr, stejně si to vždy pamatuju.
Nejlíp se člověk pozná právě při společným bydlení. Kdy se fakt blbě něco skrývá, a ti dva se tak zažijí po všech stránkách, se svýma přednostma i chybama.
Myslím, že jsem hodně tolerantní, a dokázala bych už přijmout spoustu faktů, co by pro většinu žen znamenalo konec vztahu. Co ale nedokážu, je být ve vztahu bez důvěry, která musí být oboustranná. Já musím věřit jemu a vědět, že on věří mě.
Takže - co by pro mě znamenalo, kdyby situace byla taková, jak jsem psala výš? Pokud si píše nebo se schází s jinýma, je to jeho problém. Co tak vím, často ke schůzce ani nedojde, a většinu holek co má v přátelích na FB ani nikdy neviděl. Jsou jen rozptýlením a ztrátou času.
Pokud se s nějakou vídá, tak proč to udržuje i se mnou? Kdyby mu šlo jen o sexuální zkušenosti, asi by se snažil být se mnou intimně, a ne to jen oddalovat a "pojišťovat" si mě předstíráním vztahu, kdy na něj jen čekám.
Nebo můžu být "záloha", kdyby mu to s jinou nevyšlo. V tom by ta izolace docela nahrávala.
To vše asi zjistím až po nouzovém stavu, až se budeme moct vidět oficiálně, a snad i poznam ty jeho rodiče, na který se furt vymlouvá.
Pokud zjistím, že má fakt tak divný rodiče a život, že opravdu sám věří tomu, co říká, že opravdu chodí spát brzo, budu muset jen doufat, že "dospěje" a od rodičů se trošku trhne. Popelku nechci. Už jsem mu mockrát psala, že vztah pro mě není to, že mi řekne co vše musí udělat a ať na něj čekám. Ale to, že vše budeme dělat společně. Je mi jedno co, ale pokud si to udělá sám nebo s bráchou, tak mě nepotřebuje, a radši budu s někým, kdo mě nechá dělat věci s ním.
No a nebo mi ho mezitím vezme jiná holka. Teď bych to asi přijala docela s klidem, v té nejistotě. Ať se trápí místo mě.
Nebo se pomalu začne ukazovat v čem kdy kecal... a důvěra se lepí opravdu hodně těžko. To bych ho asi pustila já. Záleželo by pak jen na něm, jestli mě opravdu chce, bude bojovat a "lepit," nebo to vzdá.
Všechny ty závěry zatim vypadaj dost negativně, ať už je realita jakákoliv. Vztah neni o slovech, ale o činech. Vždyť mě i sbalil činama, takže to umí.
Mam ho ráda, chci být s ním, ale mam i svou hrdost.
Nejradši bych mu napsala, že si prostě do toho 1.5. nebudem ani psát, a žila bych si svůj život. Ale asi bych tím zabila všechny šance, že to může pokračovat. Teď je to asi stejně jedno, jestli jsem "papírově" s ním, nebo sama. Stejně nikoho jinýho nemam kde potkat. Na seznamku se mi už zpět moc nechce.
Komentáře
Okomentovat