Zlej ze snu
O minulém víkendu proběhl sraz ZŠ po spoustě let. Organizace se ujal jeden spolužák, kterého jsem kdysi potkala ve vlaku, kde jsme asi dvě hodiny kecali o BDSM :) Ani nevím, jak jsme se k tomu dostali. Spolužák mi teď tvrdí, že se to nedá zapomenout, a že nás poslouchal celý vlak. Díky té cestě mě považuje za svoji "mentorku" v této věci. Je v tom až po uši.
Ke konci srazu jsme byli v baru. Já střízlivá (řídila jsem) ostatní ožralí, a on se mi svěřil, že to se mnou vždy chtěl zkusit (alespoň mi dát pěkně na zadek), protože já jsem ta, co ho do toho namočila tehdy. A i když je HODNĚ dominantní, tak si na mě prostě netroufne.
Seděla jsem těsně vedle něj. Představovala si, jak se prostě natáhne, ohne si mě přes kolena a naplácá mi. Sice bych se bránila, ale asi by se mi to líbilo. Neudělal to. Škoda.
Z tří týdnů už zbývá jen 14 dní do rande přes seznamku (pokus č. 2), a ve mě se střídají dost protichůdný pocity. Na jednu stranu se těším, na druhou se obávám, že k tomu možná ani nedojde, nebo že se mi nebude líbit, nebude mi vonět... Střídá se ve mě žárlivost s lhostejností. Dřív jsme si psali skoro do rána, už je to ale 14 dní známosti přes internet, a žádnej osobní pocit. Píšeme si dál, posílá mi svý fotky, a dokonce jsem se nechala přinutit, a i já jemu poslala selfíčko. I když je nesnáším, a myslím, že jsem to ještě nikomu neposlala.
Dvakrát jsem si mezi tím psala s Lotrandem. Starším klukem ze seznamky, kterej mi přišel vtipnej, a chtěla jsem se s ním potkat. Ale nikam to nesměřuje. Spíš zdůrazňuje jak na nic nemá čas, a téměř i mě obviňuje, že nemám čas... i když se mu snažím ukázat, že u mě by byl (a může klině navrhnout schůzku) když budu chtít. Už jsem to vzdala. Proč vkládat energii do někoho, kdo se sám snažit nechce? S Pošťákem jsem tehdy taky asi jen ztrácela čas.
Tento víkend jsem pořádala seminář, kam přišel i jeden kluk, o kterým se mi kdysi (před dvouma a půl rokama) zdál sen. Někdy se mi zdá o někom, koho sice potkávám, ale nijak mě nezajímá, nelíbí se mi, ani ho třeba pořádně neznám. A po tom snu mě najednou začne zajímat. Stalo se mi to i s mojí první školní láskou, i s K1, a pak ještě s jedním vzpěračem, kterýmu jsem to i napsala, a trošku jsme si zaflirtovali přes písmenka. Možná ještě s někým, na koho si teď nevzpomenu.
Ten kluk na semináři seděl hned naproti mě. Sice tak 4 metry daleko, ale bohatě to stačilo. Občas jsem se na něj podívala. Líbilo se mi jak sedí, s nohama od sebe, uvolněně a přitom jako by byl stále ve střehu. Na okamžik jsem se setkala s jeho pohledem, a rychle bloudila očima dál, po ostatních lidech, aby to nebylo divné. Mockrát jsem se ale k těm jeho musela vrátit. Nevím, jestli si toho všiml. Ve chvílích, kdy se naše oči na tu milisekundu setkaly, vždy to na mě působilo. Poskočilo mi srdce a projela mi tělem nějká dráždivá vlna. Jako by tam nebyl nikdo jiný, než on.
Měla jsem chuť na něj skočit a znásilnit ho. Nebo spíš - přinutit ho, aby on znásilnil mě. Táhlo mě to k němu. Když pak odcházel, chtěla jsem mu napsat zprávu: "kdybych byla zvířátko, skočila bych po tobě a znásilnila tě" ale přišlo mi to divný :) (zvířátko proto, že jako člověk respektuju to, že je šťastně zadaný, a nic bych si nedovolila) přesto mi bylo líto nic neudělat. Když nic neudělám, nic se nepohne, nestane. Tak jsem měla otevřené okno na zprávu... a pak jsem si vzpoměla na ten sen. A napsala mu to. Že od té doby, co se mi o něm zdálo, tak ho vidím jinak. Odpověděl. A hra začala. Trefilo se to. Stačilo pár zpráv, a rozběhla se mi fantazie. Zatím to není na povídku, ale možná bude. Provokoval. Chci to, čím mě škádlil. Chci se mu opravdu dlouze dívat do očí, ponořit se tam a utopit. Prožít si svázání a podřízení, aniž by na mě musel sáhnout.
Trošku mi tento zážitek natlačil do pozadí to rande, co mám mít. Za 14 dní se ale může stát lecos. Tento víkend mám hned dva BDSM srazy, a jeden seminář, kde budu jako účastník. Můžu potkat spoustu dalších, zajímavých lidí. A "Zlej ze snu" slíbil, že mi zítra napíše svoje představy...
Ke konci srazu jsme byli v baru. Já střízlivá (řídila jsem) ostatní ožralí, a on se mi svěřil, že to se mnou vždy chtěl zkusit (alespoň mi dát pěkně na zadek), protože já jsem ta, co ho do toho namočila tehdy. A i když je HODNĚ dominantní, tak si na mě prostě netroufne.
Seděla jsem těsně vedle něj. Představovala si, jak se prostě natáhne, ohne si mě přes kolena a naplácá mi. Sice bych se bránila, ale asi by se mi to líbilo. Neudělal to. Škoda.
Z tří týdnů už zbývá jen 14 dní do rande přes seznamku (pokus č. 2), a ve mě se střídají dost protichůdný pocity. Na jednu stranu se těším, na druhou se obávám, že k tomu možná ani nedojde, nebo že se mi nebude líbit, nebude mi vonět... Střídá se ve mě žárlivost s lhostejností. Dřív jsme si psali skoro do rána, už je to ale 14 dní známosti přes internet, a žádnej osobní pocit. Píšeme si dál, posílá mi svý fotky, a dokonce jsem se nechala přinutit, a i já jemu poslala selfíčko. I když je nesnáším, a myslím, že jsem to ještě nikomu neposlala.
Dvakrát jsem si mezi tím psala s Lotrandem. Starším klukem ze seznamky, kterej mi přišel vtipnej, a chtěla jsem se s ním potkat. Ale nikam to nesměřuje. Spíš zdůrazňuje jak na nic nemá čas, a téměř i mě obviňuje, že nemám čas... i když se mu snažím ukázat, že u mě by byl (a může klině navrhnout schůzku) když budu chtít. Už jsem to vzdala. Proč vkládat energii do někoho, kdo se sám snažit nechce? S Pošťákem jsem tehdy taky asi jen ztrácela čas.
Tento víkend jsem pořádala seminář, kam přišel i jeden kluk, o kterým se mi kdysi (před dvouma a půl rokama) zdál sen. Někdy se mi zdá o někom, koho sice potkávám, ale nijak mě nezajímá, nelíbí se mi, ani ho třeba pořádně neznám. A po tom snu mě najednou začne zajímat. Stalo se mi to i s mojí první školní láskou, i s K1, a pak ještě s jedním vzpěračem, kterýmu jsem to i napsala, a trošku jsme si zaflirtovali přes písmenka. Možná ještě s někým, na koho si teď nevzpomenu.
Ten kluk na semináři seděl hned naproti mě. Sice tak 4 metry daleko, ale bohatě to stačilo. Občas jsem se na něj podívala. Líbilo se mi jak sedí, s nohama od sebe, uvolněně a přitom jako by byl stále ve střehu. Na okamžik jsem se setkala s jeho pohledem, a rychle bloudila očima dál, po ostatních lidech, aby to nebylo divné. Mockrát jsem se ale k těm jeho musela vrátit. Nevím, jestli si toho všiml. Ve chvílích, kdy se naše oči na tu milisekundu setkaly, vždy to na mě působilo. Poskočilo mi srdce a projela mi tělem nějká dráždivá vlna. Jako by tam nebyl nikdo jiný, než on.
Měla jsem chuť na něj skočit a znásilnit ho. Nebo spíš - přinutit ho, aby on znásilnil mě. Táhlo mě to k němu. Když pak odcházel, chtěla jsem mu napsat zprávu: "kdybych byla zvířátko, skočila bych po tobě a znásilnila tě" ale přišlo mi to divný :) (zvířátko proto, že jako člověk respektuju to, že je šťastně zadaný, a nic bych si nedovolila) přesto mi bylo líto nic neudělat. Když nic neudělám, nic se nepohne, nestane. Tak jsem měla otevřené okno na zprávu... a pak jsem si vzpoměla na ten sen. A napsala mu to. Že od té doby, co se mi o něm zdálo, tak ho vidím jinak. Odpověděl. A hra začala. Trefilo se to. Stačilo pár zpráv, a rozběhla se mi fantazie. Zatím to není na povídku, ale možná bude. Provokoval. Chci to, čím mě škádlil. Chci se mu opravdu dlouze dívat do očí, ponořit se tam a utopit. Prožít si svázání a podřízení, aniž by na mě musel sáhnout.
Trošku mi tento zážitek natlačil do pozadí to rande, co mám mít. Za 14 dní se ale může stát lecos. Tento víkend mám hned dva BDSM srazy, a jeden seminář, kde budu jako účastník. Můžu potkat spoustu dalších, zajímavých lidí. A "Zlej ze snu" slíbil, že mi zítra napíše svoje představy...
Komentáře
Okomentovat