Tak se to mohlo zvrnout

Nedávno jsem tu psala o masáži, kterou jsem vnímala tak, že se to mohlo posunout někam dál. Stačilo k tomu málo. A teď vím, že jsem to tak nevnímala jen já.

Kdyby tehdy k něčemu došlo, bylo by to asi mnohem jednodušší. Teď do toho už leze rozum, city, zábrany, strach...

Špinavej se mě ptal, jestli bych s nima šla do trojky. I když už předtím měl zvědavější otázky, než je běžný, a to i před svojí přítelkyní, stejně mě překvapilo, že se takhle přímo zeptal. Z očí do očí. Tušit se to dalo, právě podle těch dotazů. Takže otázka samotná mě nepřekvapila tolik, jako její vyslovení. Má odvahu :)

Odpovědět se nedalo přímo. Nešla bych do trojky po nějaké domluvě, kde bysme se sešli v ložnici, a "na povel" by se mělo začít. Muselo by to přijít spontánně, jako třeba při té masáži. Když na to všichni jsou naladění, připravení a chcou to. Takže jsem řekla, že by záleželo na situaci.

Večer mi pak psal další otázky, jestli se mi líbí, jestli mi voní... šokoval mě otevřeností i upřímností, v hodně dobrým smyslu. Pak i tím, že vše sdílí s partnerkou. Tak jsem mu vyfotila ten svůj zápisek z blogu o něm, aby si to přečetl. I přes zmíněný negativa se mu to líbilo. A pak přišel "problém".

Logika se postavila proti tomu, aby k něčemu mezi nama třema došlo. Chce, abysme si o tom všichni tři promluvili, až se jeho přítelkyně vrátí z dovolené. Já ale den na to odjíždím, takže prostor bude až tak za 10 dní. Čas bohužel pomáhá nejen hojit citové rány, ale i zabíjet citové možnosti. Takže si myslím, že i když to mělo potenciál, stejně k ničemu nedojde.

Ostatně, ani nevím, jestli bych chtěla. Sex na jednu či více nocí možná, ale dýl asi ne. Sice mi moc voní, je prý dominantní a nějakým směrem úchylnej (trošku představu mám, a nejsem si jistá, jestli by se mi to líbilo) ale nemělo by to pro mě smysl. Už jednou sem byla "ta druhá". Chci dítě, a nechci se o něj v budoucnu soudit. Takže pokud bych neměla chlapa relativně jistýho na celý život, a počala s ním dítě, nesmí vědět, že je jeho. A jejich vztah rozbíjet nechci, ani nemůžu. Jemu se na mě líbí to, co má i jeho přítelkyně. Pokud bych ho něčím dostávala víc, bylo by to jen "novostí". Jakmile bych se okoukala, byla by jeho přítelkyně opět ta lepší. Je mladší, drobounká, zná ho, vyhovuje mu a milují se. Já ani nejsem zamilovaná (naštěstí).

Ve chvíli, kdy mi napsal, že se mi raději bude vyhýbat, než to s přítelkyní vyřeší, jsem věděla, že se oba chystáme na stejnou zábavu. Myslela jsem si, že možná nepřijde, ale byl tam. Asi to ode mě nebylo hezký, ale to nutkání bylo moc silný. Když byly ploužáky, zeptala jsem se ho, jestli se bojí, nebo jestli mi jeden tanec dá. Chtěla jsem vědět, jak bych jeho blízkost cítila. Nešel do toho. Takže nevím. Asi to tedy ve mě uplně umře a nebudou ani ty fantazie. Škoda.

Chtěla jsem zkusit k tanci vyzvat toho, co jsem kdysi měla vyhlídnutýho na jiné zábavě (a konečně se s někym líbat), ale vždy se mi nějak ztratil. Asi osud. Objevil se až když už se mnou tancoval někdo jinej. Holt mam zůstat Slušnou úchylačkou.

Tancovala jsem tam asi se třema klukama, ale většinu času sama.

Zjišťuju, že mi to docela vyhovuje. Když jsem tam potkala starýho známýho, kterýho jsem měla dřív jako kamaráda hodně ráda, a podle pohybů a mluvení jsem ho poznala i po 17 letech, s asi 50 kg (holt pivo...) navíc a bez vlasů, měla jsem sice radost, ale ta mě přešla, když chtěl tancovat se mnou. Resp. přede mnou. Najednou jsem přestala vnímat hudbu, nevěděla jak se hýbat. Necítila jsem to. Tak jsem ho požádala, že chci tancovat sama, jestli by mě mohl nechat. Vyhověl mi, i když byl asi trochu zklamanej.

Když jsem jela ze zábavy, měla jsem prázdný auto. Vzala jsem jednu slečnu co šla po silnici. Brečela, tekla jí řasenka po tváři. Zábavy jsou prostě na ty emoce jak dělaný. Za svezení byla ale ráda, a když vystupovala, usmála se. Zeptala se mě na jméno, poděkovala, a už s úsměvem odcházela.