Born to be wild

Heslo, který je na mojem oblíbeným trčiku (náhodou) a taky bylo na jednom z mojich oblíbených plakátů s vlkama (náhodou): "Born to be wild".  Cítím to tak. Chci a potřebuju být divoká. Zároveň  ale cítím, jako by mě život držel na vodítku, a neuvědomoval si, že nejsem pes, ale vlk. Že mě nemůže zkrotit, a pokud se ta divokost ve mě neprojeví, nebudu  uplně spokojená. Něco mi bude chybět.
Na fesťáku Obscene Extreme jsem přišla o dvě nejzajímavější představení. Byl to zajímavej festival, hlavně co se týče účastníků. Nikde jinde už asi nepotkám pankáče vedle růžových jednorožců, nudistů, monster a ženochlapů. Asi to mohlo být tak divný i proto, že tam byli většinou cizinci. Já tam byla "v civilu", kraťásky s laclem a tílko. Nenormálně normální :)
Když mě někdo oslovil, většinou se ptal jestli sportuju - zřejmě kvůli nohám. Zakecal se se mnou i jeden z aktérů těch krvavých představení. Dva dny ze tří  jsem ale byla ve společnosti jednoho Itala. Když mě oslovil, tak nechápal, proč mu nerozumím. Ale zkoušel to a zkoušel, až se dostal k psaní na mobil. Konečně jsem rozuměla. Tedy trochu. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout tolik anglických slovíček. O minulém a budoucím čase ani nemluvím. Bylo fajn tam s někým pokecat, ale zas mi trošku vadilo, že jsem se na něj cítila navázaná. Když jsem "tancovala" v kolečku před pódiem sama, mezi těma divnochama, cítila jsem se nejlíp. Divoce :)
Spala jsem v autě. První noc mi dala docela zabrat, druhá už byla lepší. Na třetí jsem jela domů.

Den po příjezdu jsem šla na zábavu. Bylo to uplně jiný. Hudba, na kterou se dalo opravdu tancovat. Na fesťáku jsem skoro nepila (1 rum v čaji na zahřátí), i když jsem mohla. Samotné se mi nechtělo pít. Na zábavě jsem taky nepila, řídila jsem. Přesto -hudba a prostředí na fesťáku je "zfetovaná", hudba a prostředí na zábavě je "opilá". Jsou to stavy, který můžu prožívat i za střízliva. Stačí to kolem.  Na zábavě jsem neobjevila nikoho zajímavýho, tak jsem pozornost směřovala na toho hezčího kytaristu/zpěváka. Když byly ploužáky, něco ve mě mi nedovolilo sedět, a tancovala jsem sama. Dívala se na zpěváka a prostě si to prožívala pro sebe. Když mě o tanec požádali postupně dva chlapi (uplně mimo muj vkus), odmítla jsem je. Líbilo se mi tancovat sama. Pak ale kdosi tancoval s nějakou ženou, udělal s ní otočku a pustil ji ven z kola. Ona odběhla, a on, jak měl prázdný ruce, chytil do nich mě. Bylo to tak nečekaný a vtipný, že jsem se nechala strhnout.
No a ke konci zábavy jsem dostala od bubeníka paličku :) svoji první, a dokonce s podpisem.

O týden později jsem šla k Žabí princezně na grilovačku. Je fajn, že je z těch holek, co víc kamarádí s klukama, než s holkama. Nebo alespoň tam to tak vypadalo. Už po příchodu  se mi tam jeden zalíbil. měl hezký oči, nebo spíš pohled - otevřenej, pohlcující, zářivej, a roztomilej ďolíček v bradě. Byl mi i celkově dost sympatickej. Jako jeden z mála uměl pít, resp. přestat pít :)
Pak přišel i kluk, kterýho jsem nedávno měla vyhlídnutýho na zábavě a chtěla s ním tančit. Ten se mi sice furt docela líbi, ale povahově mi až tak nesedí. Přijde mi málo sebevědomej. Myslím, že zatím neví, co od života chce. Těžko by zvládl mě.
No, a teď doufám, že ten první, kterej ani nevím jak se jmenuje, protože Princezna taky neví, jak se jmenuje, a je to cizinec, bude v pátek na zábavě. A že se mi povede si s ním zatancovat ploužák. Nebo, když bude realita konečně divočejší, tak třeba i něco víc.

BORN TO BE WILD!