Ty jezdíš rychle?

Přestala jsem jezdit rychle a začala dodržovat předpisy. Konečně jsem dostala pádný argument, proč bych měla jezdit pomaleji. Že je to nebezpečný - není argument. Že porušuju předpisy - není argument. Že mi můžou sebrat řidičák - není argument. Ale... bývalej mi řekl:

"Není špatný jezdit rychle, špatný je, mít to jako normu."

Zamyslela jsem se nad tím, a uznala, že je to hluboká pravda. Když jsem se učila jezidt autem, byla jsem opatrná, neustále ve střehu a jezdila pomalu. Na 80 mi přišlo, že jedu rychle. Pak jsem si zvykla, začala jezdit po známých cestách 100, pak 110, někdy i 130. Neviděla bych to jako problém, znám to tam, vím co mě kde může čekat, kde je zatáčka... ale zvyknu si na tu rychlost, a pak už mi nepřijde nijak vysoká. Když jedu teď 80, zdá se mi to hrozně pomalu. Posunula se mi hranice vnímání. A to dobře není. Ne, v tomto případě. V BDSM je to třeba naopak fajn :D

A proč o tom píšu? Jela jsem pomalu z tréninku, a přemýšlela nad tou rychou jízdou. Jednou to rozebírali kluci, když jsem jela asi 160 ze závodů. Byla jsem tehdy zamilovaná, a takhle jsem ze sebe dostávala to naštvání na život, nudnou realitu, na nevyužité šance, na chlad od těch pro který já jsem hořela. Pro tyto chvíle potřebuju, aby těch 160 nebylo "normou". Tehdy to trošku pomohlo, a navíc jsem díky tomu dostala do fantazií jednu obyčejnou větu od K2: "Ty jezdíš rychle?", díky tomu, jakým způsobem ji řekl. Umí mluvit "dominantním způsobem".



Dnes jsem na tréninku dávala 10 kč svojemu sparingovi. Občas se vsadíme, kdo ujde dál po rukou, nebo kdo vydrží dýl ve stojce, možná ještě o nějakou blbinu. Za minule jsem mu ji dlužila. Vrátil mi ji, že ji nechce, protože bych byla brzo na mizině, s tím, jak často prohrávám sázky :D
No, měla bych tu chůzi po rukou trošku víc trénovat, a nebo si začít vymýšlet něco jinýho na sázku, než desetikoruny.
Za měsíc má narozeniny. Mam pro něj něco speciálního, a jsem zvědavá, co na to řekne.

Zamilovaná nejsem, zakoukaná nejsem, pít můžu ale nepiju, protože není proč. Nějak se uklidnilo i to, že chlapi letěli na mě. Asi to bylo takový období, nebo to bylo tím, že jsem byla zamilovaná. Už se "snažej" jen internetoví anonymové, kteří nemaj šanci.

Když zapřemýšlím, tak vlastně dva chlapi se mi docela líbíjou, ale muselo by přijít něco od nich, aby u mě vzbudili větší zájem.

Komentáře

  1. Jde o volný tok myšlenek? Trošku si říkám, jak jsme se od jízdy autem dostaly k posilovně 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Můj blog je prostě deník. Píšu co jsem prožila, co je aktuální. No a detail - sparing neni v posilovně ale na Judu.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kluk z instagramu

Umělé oplodnění