Prázdné místo

Je zajímavý, jak se moje hlava snaží zaplnit to prázdný místo, a stůj co stůj se chce zamilovat. Mohla bych toho nějak využít, vybrat si, do koho bych se zamilovat chtěla, a pak to hlavě dovolit. Když už do toho znova spadnu, mělo by z toho něco být. Alespoň povídka. Takže bych toho kluka měla alespoň občas potkávat, aby byla inspirace, a ideálně by měl mít povahu na provokování, aby se dalo trošku flirtovat, ať už by to dopadlo jakkoliv.
Takže... koho si vybrat? :)

Je vtipné, jak v obchodě prodávají žvýkačky se jmény a já si nemůžu žádný koupit. Nechci v kapse nosit žádný z těch jmen, co tam jsou. Přitom si je vždy prohlížím, a hledám to "svoje". Tedy ne svoje jméno, ale jméno kluka, do kterýho (ne)jsem zakoukaná. A to tam logicky není.

V pátek jsem šla na poštu, a ve dveřích jsem se minula s mladým chlapem, co vedle sebe měl malé dítě. První jsem se podívala jemu do očí, když jsem mu uvolňovala prostor ve dveřích, pak jsem se automaticky dýl dívala na to dítě a usmívala se. Než se za ním dveře zavřely, musela jsem se ohlédnout. Doufám, že ho ještě někdy potkám. Na zamilování to ale asi vhodnej objekt nebude, když má dítě. Přesto... já taky chci dítě, a budu svobodná matka, tak proč by nemohl být i chlap volnej s dítětem, nebo ho mít jen na hlídání? Jen je potřeba to zjistit před tím zamilováním...