Pouto k neznámému
Tak nakonec to bude trošku jinak, možná líp. Jsem prý úplně zdravá, ovuluji jak mám, takže místo IVF půjdu na IUI (v červenci), což je bez hormonů a bez narkózy. Až pokud by tohle nevyšlo (šance bývá 20%), přišlo by na řadu IVF (v srpnu). Tímpádem se to opět protahuje, a třeba k tomu nakonec nedojde...
V srpnu možná pojedu na soustředění Juda tam, kde je trenérem ON. Bude i vzpěračský soustředění, kde budou K. a třeba i někdo další zajímavej (možná i Bráchové?). Snad se zas povede někoho svýst na randori :)
No a do léta je ještě měsíc a půl, ve mě začíná hořet oheň, a chci riskovat. Být přímá, brát si co chci, odmítnutí přejít jen jako kámen hozený pod nohy, který můžu snadno překročit, a jít dál. Když zkusím udělat to co chci, počítám s tím, že se to nemusí povést. Pokud se to nepovede a jen se tomu zasměju, nic se vlastně nestane. Jen budu vědět, že cesta vede jinudy. Slova nestačí, když slovní odpověď nedá jistotu. Čekají mě závody, zábavy, možná i nějakej ten fesťák, nějaký ten sraz BDSM+ lidí, snad i u táboráku.
Je teď pár lidí, ke kterým začínám cítit jakýsi pouto, a nezáleží na tom, jestli s nima někdy něco budu mít. Prostě jsou mi bližší. U jednoho ani nevím, jak vypadá. Píšu si s ním už dýl. Chvíli to vypadalo že to vyšumí, ale pak jsme se zas rozepsali. Zajímá mě čím dál víc, asi jako kdysi jeden kluk z Gigachatu (hradní strašidlo), kterej muj život hodně ovlivnil, kterýho jsem milovala, i když jsem s ním vlastně ani nechtěla chodit. Tehdy jsem ho snad půl roku naháněla abych ho konečně viděla osobně (do té doby jsem neviděla ani fotku), zdálo se, že se mě už bojí. Ale když jsem od toho byla opravdu kousek... stačilo udělat pár kroků a zaklepat, došlo mi, že ho nejen potřebuju vidět, ale chcí, aby i on chtěl poznat mě. Povzdechla jsem si a nechala si tuto příležitost utéct. Uvolnila jsem tu agresi ve mě a přenechala to osudu. A tak nakonec opravdu on přišel za mnou. Na dřevárně, kde jsme byli oba. Přišel, lehl si na vedlejší dřevěnou postel chatkovýho stanu, a povídali jsme si asi do pěti ráno. Vzniklo o něm několik mojich erotických povídek a básniček, a to v době, kdy jsem ho osobně neznala.
Teď jsem si prohlížela jeho fotky a uvědomila si, že spoustu jeho rysů vyhledávám u chlapů i teď. Jak vzhledových, tak povahových. Má už dvě moc hezký děti, a žije v USA.
Bude pro mě i tento kluk mít takový význam v životě? Není zvláštní, když člověk k někomu přilne, aniž by ho znal osobně, a aniž by dokonce věděl, jak ten druhý vypadá?
V srpnu možná pojedu na soustředění Juda tam, kde je trenérem ON. Bude i vzpěračský soustředění, kde budou K. a třeba i někdo další zajímavej (možná i Bráchové?). Snad se zas povede někoho svýst na randori :)
No a do léta je ještě měsíc a půl, ve mě začíná hořet oheň, a chci riskovat. Být přímá, brát si co chci, odmítnutí přejít jen jako kámen hozený pod nohy, který můžu snadno překročit, a jít dál. Když zkusím udělat to co chci, počítám s tím, že se to nemusí povést. Pokud se to nepovede a jen se tomu zasměju, nic se vlastně nestane. Jen budu vědět, že cesta vede jinudy. Slova nestačí, když slovní odpověď nedá jistotu. Čekají mě závody, zábavy, možná i nějakej ten fesťák, nějaký ten sraz BDSM+ lidí, snad i u táboráku.
Je teď pár lidí, ke kterým začínám cítit jakýsi pouto, a nezáleží na tom, jestli s nima někdy něco budu mít. Prostě jsou mi bližší. U jednoho ani nevím, jak vypadá. Píšu si s ním už dýl. Chvíli to vypadalo že to vyšumí, ale pak jsme se zas rozepsali. Zajímá mě čím dál víc, asi jako kdysi jeden kluk z Gigachatu (hradní strašidlo), kterej muj život hodně ovlivnil, kterýho jsem milovala, i když jsem s ním vlastně ani nechtěla chodit. Tehdy jsem ho snad půl roku naháněla abych ho konečně viděla osobně (do té doby jsem neviděla ani fotku), zdálo se, že se mě už bojí. Ale když jsem od toho byla opravdu kousek... stačilo udělat pár kroků a zaklepat, došlo mi, že ho nejen potřebuju vidět, ale chcí, aby i on chtěl poznat mě. Povzdechla jsem si a nechala si tuto příležitost utéct. Uvolnila jsem tu agresi ve mě a přenechala to osudu. A tak nakonec opravdu on přišel za mnou. Na dřevárně, kde jsme byli oba. Přišel, lehl si na vedlejší dřevěnou postel chatkovýho stanu, a povídali jsme si asi do pěti ráno. Vzniklo o něm několik mojich erotických povídek a básniček, a to v době, kdy jsem ho osobně neznala.
Teď jsem si prohlížela jeho fotky a uvědomila si, že spoustu jeho rysů vyhledávám u chlapů i teď. Jak vzhledových, tak povahových. Má už dvě moc hezký děti, a žije v USA.
Bude pro mě i tento kluk mít takový význam v životě? Není zvláštní, když člověk k někomu přilne, aniž by ho znal osobně, a aniž by dokonce věděl, jak ten druhý vypadá?
Komentáře
Okomentovat