Hrátky osudu

Shodou okolností jsem potřetí viděla Judistu. A to rovnou u mě doma, i s jeho rodičema. Neměli jsme čas ani pokecat, o to zajímavější to bylo pro mě. Mohla jsem jen pozorovat, a to docela z blízka. Zajímavý, že asi kvůli těm okolnostem, jsem měla pocit, že ho už zám dlouho. Měla jsem chuť ho trochu provokovat, pošťuchovat. Byl v mojem prostředí, tak jsem se cítila dost jistě. Tentokrát už jsem ale věděla, že na vztah to není. Nezamiluji se. Je to pěknej kluk, ale maximálně by to mohl být bližší kamarád (bez výhod).

Měla jsem rozepsaný blog o dvou chlapech ze seznamky, ale než jsem to stihla dopsat a odeslat, vše se změnilo. Ve zkratce - myslela jsem, že bych se konečně byla ochotná s někým i sejít. Po prvním rozhovoru s dvouma klukama. Jenže každej další "rozhovor" už byl horší, a chuť mě skoro přešla. Asi bych fakt měla chlapy na nějakej čas uplně pustit z hlavy a nechat to osudu.

V pondělí uvidím K3, ve středu nebo čtvrtek možná K1. Bohužel se mi povedlo na Judu blbě spadnout, soupeř spadl plnou vahou na mě Mám naražený žebra a klíční kost, takže se nemůžu opřít o ruku ani ji pořádně zvednout nad hlavu. Myslím, že to brzo bude vpořádku, ale sázku bych takhle teď rozhodně nevyhrála.
Možná je to dobře. Sama jsem váhala, jestli bych ho vůbec chtěla porazit. Věřím, že bych to dokázala, ale za jakou cenu? Chci aby se cítil silnější a lepší než já. Chci ho dorovnávat, ne předčit.

 

Komentáře

  1. Ty jdeš taky až na hranu :) jenže hrana nese riziko změny kompletního pohledu... Možná i postoje vůči někomu... Možná tak někoho zaujmes, jak si přeješ. Ale pamatuj, že každá akce má i následky a někdy, ač se to hned nezdá, je total lepší (z dlouhodobějšího hlediska).

    Díky takové akci a porážce na poli toho, do koho jsem byla blazen, jsem získala lásku na 5 let ... bohužel nakonec spíše bratrskou než partnerskou :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Takže radíš porazit ho, nebo to nezkoušet? :D

      Vymazat
    2. Těžká otazka. Když bych ho porazila, v silovem souboji, bylo by to pro mne hodně divné, muž má být silnější samec (teď se done pustí feministky . ...). Jenže moje ego by vyhrát potřebovalo. KdYž bych ho nechala vyhrát, poznal by to a já bych věděla, že jsem ho nechala a ztratilo by ro celé smysl.

      S jedním klukem, byla jsem s ním 5 let, jsme jezdili oba na koních. Tam jsem snesla, že jsem uměla být lepší. Ale v kontaktu tělo nevím nevím. Neporadím. Omlouvám se.

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kletba prolomena

Pokračování s vysvoboditelem

Chtíč přichází nečekaně