Co dál? Mám spiklence.

Když jsem si psala s bráchou Býka, nějak do rozhovoru vložil svoji přítelkyni :D asi si to řekli a začal se bát, že bych na něj taky mohla něco zkoušet. Psala jsem mu totiž, že pro mě bylo důležitý, že na tom soustředění v létě byli oba. Prý to byla vlastně náhoda a jel jen kvůli bráchovi. Kdyby tam byl jen Býk, bez něj, možná bych ho furt ještě brala jako "crossfiťáka" a třeba si ho ani moc nevšímala. Tím, že tam byli oba, a on (Vodnář) se choval jako by se mnou měl nějaký úmysly, tak jsem věnovala pozornost oběma. A při druhým setkání už mi bylo jasný, že Vodnář (už?) nic nechce (tudíž já taky ne), a že s Býkem to bude pro mě jiný.

No, a co teď? Ještě dva z těch, co mě přitahujou, mi neřekli, že maj přítelkyni :D  Asi bych se začala smát, kdybych se jich zeptala rovnou takhle. Když nad tím tak přemýšlím, K2 se na nic ptat nemusim. Přitahuje mě tím, jak se na mě dokáže občas podívat, že se z toho cítím provinile. Možná mi ten jeho pohled i stačí, a třeba díky tomu i vznikne nějaká další povídka. Musím si vymyslet, jak ho k tomu pohledu vyprovokovat :) Minule jsem třeba mohla vzít to tričko. Třeba ještě bude příležitost. Škoda, že pokračování po tom pohledu, si fakt můžu jen vyfantazírovat, protože udělat by to mohl jedině on sám. V sobotu na závodech vážil závodníky, byla jsem s ním sama v jedné malé místnosti, a chtěla se začít svlíkat na váhu, když mi řekl, že nemusím, že mi váhu oblečení odečte. Možná jsem byla i trochu zklamaná :)

Tak už zbývá jen K1, nebo K3 pokud se "rozejde s přítelkyní, :D nebo ji zanedbáme," což by mohlo být ještě zajímavý. Z K1 mam furt trochu respekt. V sobotu měl novej sestřih, tak už si nedával vlasy do strany :) sluší mu to, jen už neni důvod ho chtít rozcuchávat.

Našla jsem si spiklence. Někoho, kdo mi bude schopen nezaujatě poradit, na kterýho bych měla zaměřit pozornost. A možná i najít způsob, jak to někam pohnout. Tak jsem na to zvědavá :)

p.s. před chvílí jsem byla tradičně jako každé úterý na místě, který už asi na furt budu mít spojený s Býkem. Přitom to byla tak necelá minuta, jednou v životě, kdy jsem ho tam objala "na pozdrav" při přebírání jeho bráchy do auta. Minuta, ve které mi došlo, jak je to ve mě silný. Přemýšlím si tu teď jak se sblížit s někým, kdo mě přitahuje, a přitom stejně vím, že mě to možná tak rozptýlí, a budu muset počkat, až se znova do někoho takhle zamiluju. Bezdůvodně, nepochopitelně, ale srdcem. Jako do těch, co mám na zadní stránce deníčku. (Letos K1, K3 a Býk) Nebo možná je lepší, když si najdu někoho rozumem? (umim to vůbec rozumem? :D) Můj bývalý byl taky srdcem, a po deseti letech vztahu to muselo být ukončeno. Každej důležitej člověk v našem životě má svoji úlohu. Jen ji najít, a pochopit.

Mimochodem, spojila se mi s ním písnička, která je trefná i textem. Je zajímavý, že často se mi zalíbí nějaká hudba, a až potom zjistím, že ten text naprosto sedí k náladě. Always in my head - Coldplay.