Výstup z anonymity

Kašlu na to, stejně bych to dlouho nevydržela. Prozradím svůj sport, a tím vlastně přestanu být anonymní pro ty, kdo si mě budou chtít najít. Jména tu dál zveřejňovat nebudu. Pokud to tu objeví někdo, kdo mě zná, buď bude přesně vědět o kom píšu, nebo naopak vůbec. Ať si.
Jsem vzpěračka a trenérka vzpírání. Dřív jsem si psala blog na stránkách, kde jsem dělala správkyni, a dlouho jsem tam psala hodně otevřeně. Než jsem zjistila, že o tom vědí snad všichni vzpěrači.

V sobotu jsem jela na závody se svým svěřencem. Den předtím mi napsal Býk, a zdálo se, že i přes tu povídku se se mnou bude dál normálně bavit. Přivítal se pak se mnou jako dřív. I přesto, že jsem ho měsíc a půl neviděla, ty oči na mě fungujou furt. Pocity jsou slabší, asi jako ke K1,  asi to tak i zůstane. Pro ty, co jsem si napsala do deníčku, budu mít vždy slabost.
 Jednu chvilku jsem odběhla ven do zimy, jen v tričku, s někým jsem mluvila. Ani jsem si nevšimla že se tam objevil a najednou mi dával kolem ramen svůj kabát. Tak mě to překvapilo, že jsem mu ho hned vracela. Mohla jsem si ho alespoň chvíli nechat. Škoda. Že mi voní (hodně!) vím už od soustředění v červenci. Jak z něj mám dostat to tričko? (červený, tréninkový s oloupaným nápisem)

Celá sobota byla náročná. Můj bývalý "nás" chtěl řešit, na místě, kde byl i Býk a K1 (a K2 a Vůdce z původní povídky k4.docx ) Samozřejmě jsem si od něj držela větší odstup, než třeba minulý víkend, když tam oni nebyli. A on to cítil. Bolelo mě, že se trápí, ale tím víc ve mě sílilo přesvědčení, že s ním už nemůžu být. Neni nic horšího, než žít vedle člověka kterýmu furt nechtěně ubližujete, jen tím, jací jste. Posledních několik let jsme se spolu opravdu víc trápili, než byli šťastní.

Jak jsem kluky viděla vedle sebe, srovnávala jsem, ale jsou nesrovnatelní. Býk je tak trošku jako porcelánová panenka. I když je docela velkej a přiměřeně těžkej, prostě tak nějak typicky moc hezkej :D nevím, jak to líp popsat, představte si prostě dokonalýho kluka z pohledu náctileté holky. Působí spíš étericky. (takže vlastně vůbec můj typ?) I když vzpírá, zatím mi přijde, že činka poráží jeho. Když jsem se s ním na soustředění prala, bylo to jiný. Tam mohl využít víc tu vnitřní sílu. Kdyby chtěl, tak může hodně. Ale dokázal by to? Přes překážky?
Po cestě ze závodů jsem měla další fantazii. Ale on v ní zase "jen" svazoval očima, takže jsem si k docela možné, reálné situaci přimyslela jeho bráchu. Možná proto, jak je pozornej a milej, si neumim představit, že by hledal a překračoval hranice. Že by  si dovolil něco, u čeho by si nebyl jistý, že je to správně. Něco v něm je, vlastně ani nevím, jestli to potřebuje probudit, nebo už o tom ví.

K1 je uplně jinej. Menší, ale širokej. Má zajímavou kostru. Široký záda, nohy ale i pas (ano, i pas může být širokej, tím nemyslím tlustej), zápěstí, lícní kosti, velký hranatější ruce (dlaně), prostě celej působí silně a pevně. Když se usmívá, rty vypadají jako by se mračil :) takový paradox. Má větší horní ret, a navíc do špičky, tak to bude asi tím. Fascinuje mě i to, že je nesymetrickej. Prostě, rozhodně ne typicky hezkej, ale tak trošku nebezpečně zajímavej. (prostě muj typ)
Nevím jistě, jestli mi voní proto, že mě přitahuje, nebo jestli bych to v jiným případě vnímala jinak. Jeho blízkost se mnou furt ještě něco dělá.

K2 mě přitahuje asi "jen" osobností. možná i těma lícníma kostma, co maj s bráchou společný. Nelíbí se mi jeho moc hubená postava, ale líbí se mi jeho držení těla. Nelíbí se mi jeho oči, ale líbí se mi jeho pohled (hodně. To byl ten okamžik, kterým mě poprvé zaujal, jak se na mě podíval). Nelíbí se mi jeho zuby, ale líbí se mi když mluví nebo se usmívá. Líbí se mi detaily, který na něm dokážu najít, a který umocňují ten pocit z jeho osobnosti. Možná proto je zajímavej, že mě nutí zkoumat, co mě to na něm vlastně tak přitahuje. I když nemá snad žádný svaly, při vzpírání on poráží činku, ne ona jeho. Když seděl naproti mě, zaujala mě třeba žíla na bicepsu :D už dřív zářez na bradě, jizvička ve tváři, ruce, který sice nemá tak hezky široký jako K1, ale takový vznešený. To bude možná to správný slovo k celé jeho osobnosti.

Komentáře

  1. Hele tvoje povolání/záliba dost mění v celé situaci kontext :) Já si pořád říkala, co sakra děláš, že máš kolem sebe "takové" chlapy :) teď už to chááááápu a možnáááá trošku závidím :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Počkej, to mi závidíš ty chlapy co mě nechcou? :D Co z toho?

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kletba prolomena

Pokračování s vysvoboditelem

Chtíč přichází nečekaně