Dojmy ze závodů

Nejsilnější zážitek z dnešních závodů pro mě byl ten, když jsem mohla při vyzvednutí Vodnáře obejmout jeho bráchu, kterej ho dovezl. V té chvíli mě napadlo, že to takhle dál nepůjde. Budu ho muset požádat, aby mi řekl přímo, že to v sobě mám zabít. Potřebuju to mít "černý na bílým". Jistotu. Ale rozhodně osobně. Takže asi za 14 dní, zase na závodech.
 Mezitím se uvidím s Judistou, kterej by možná mohl mít tu moc, zabít to za něj. I když, příliš tomu nevěřím.Teď, když by se o mě někdo opravdu aktivně snažil, už v sobě mám blok - jako v té fantazii co jsem o něm psala. Bojím se, abych si něčím nezavřela dveře. Přitom ani nevím, jestli jsou vůbec otevřené. Musim to zjistit, abych zase byla volná. Nebo nebyla...

Na dnešních závodech byli kromě Býka všichni ostatní co se mi líbí. Ten s rovnátky (K3) je má dál :) do ledna prý. Měla jsem z toho až dětinskou radost :D Tak můžu dál přemýšlet, jak moc je nevhodný se pokusit alespoň o jeden pořádnej polibek. Asi by mě to lákalo i bez rovnátek, ale je to taková psychologická pomůcka - nikdy jsem se nelíbala s někým s rovnátky, tak mi to ospravedlňuje tu touhu :) O K3 jsem toho zatím moc nepsala vlastně. Líbí se mi na něm, že se furt směje. Dělá si co chce, provokuje, je pro každou špatnost, a přitom neztrácí nic na své vážnosti a autoritě. Alespoň u mě ne. I když něco říká napůl vážně, napůl ze srandy, vidím v tom cíl, kam směřuje. Jako když přesně ví co chce, nelpí na tom, ale pomalu  a jistě se tam krok za krokem dostává. Pokud mu život nachystá nějakou překážku, tak ji buď překoná, nebo si najde jinou cestu, která mu bude vyhovovat ještě víc. S lehkostí a s úsměvem. Líbí se mi jak chodí, sedí, vzpírá, prostě asi uplně všechno :D a to jak si s bráchou K1 furt dávaj vlasy do strany hrozně provokuje k rozcuchávání.

K1 jsem poprvé i předzávodně masírovala. Konečně. Vždy jsem záviděla tomu, kdo ho měl na starost :D a bylo co závidět. Má fakt moc hezky stavěnou postavu, a nejen na dívání.

V úterý jdu opět darovat plazmu, a ten ze seznamky to ví. Má druhou šanci mě potkat. Uvidíme, jestli se odváží.

Komentáře

  1. Jsem za tahle čtení moc ráda. Člověk se uvolní a uklidní a vrátí o pár let zpět, kdy tohle.byly příjemné starosti, které ho touhou sziraly :)

    Každopádně masírování mužů je věc, kvůli které jsem si začala dělat kurz masáží (nedokoncen, chtěli sahat i na mne 😂) a pak aplikovat na svém tehdy hodně dobře stavěném spolubydlícím 😂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vidím, že toho máme společného víc, než jsem myslela :) Já se na kurzu masáží nenechala masírovat. Naštěstí to respektovali, a jen jsem sama masírovala, nebo se dívala jak jiní masírujou. Na mě mohl sáhnout jen přítel. A to jsem přitom normálně "dotykovej" člověk. Masáž je pro mě intimní - masírovaný vkládá do maséra důvěru, odevzdá se mu. A odevzdání se je pro mě erotika :)

      Vymazat
    2. Já už v té době trpěla sociofobií a ta se rozvíjela ... Na doteky jsem nikdy moc nebyla, to mne naučil až manžel. Jako k dětem a zvířatům ano, ale lidi nee ... A představa, že na mne někdo sahá ... Brrr :) teď mi hodně chybí kontakt nahých těl. Ne sex, ale jen kontakt ... jenže to bych měla mlíko všude ...

      Vymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kletba prolomena

Pokračování s vysvoboditelem

Chtíč přichází nečekaně