Proboha, ať už si někoho najde

Začínám mít tušení, že si lidi kolem mě musí myslet, nebo brzo začnou myslet: "Proboha, ať už si někoho najde." Čim dýl nemam chlapa, tim víc ve mě roste sexualita a agresivita. Zkouším, co vše moje tělo zvládne, a přestávám kontrolovat co říkám. Klidně řeknu pravej důvod, že někam jedu proto, že tam budou hezcí chlapi. Dnes jsem jednomu klukovi okomentovala hromadnou fotku, že jeho brácha bez trička vypadá líp, mužněji. Možná by to nevadilo v partě kamarádů, ale já to zatahuju i do své práce. Žiju svojí prací, tak to moc nejde oddělit. Občas si sama říkám, že se chovám nevhodně. Vsadila jsem se s mladým klukem o jeho tričko, že ho v kimonu přeperu (a vyhrála jsem), veřejně jsem si ho od něj brala. Co si asi myslelo okolí? O dva dny později jsem dostala tričko z "vodnáře", a před třema kamarádama jsem na jejich údiv řekla, že prostě sbírám trička kluků, co se mi líbíjou.
Naštěstí už jsem nedodala ten důvod.
O víkendu jsem původně myslela, že pojedu jinam než jsem pak jela, ale záleželo to na tátovi kluků, kvůli kterým vznikl tento blog vlastně. Ten se mnou přes internet skoro nemluví, a nakonec mi jen napsal, že se mnou nepočítají. Co když se bojí, abych mu nezkazila kluky? Nebo jeho? :) Je starší generace, musí vnímat ty signály co kolem sebe vysílám. Mladí kluci můžou být ještě slepí, ale on to určitě zná.

Ještě chci napsat, co se děje uvnitř mě. Za tu dobu, co uplynula od poslání povídky bráchům, se toho ve mě změnilo dost. Z těch, co se mi líbili, prošli sítem jen tři. Ten, kterým to začalo(K1), a bráchové.  Ke K1 jsem dřív cítila takový obdiv, posvátnou úctu, chtěla jsem, aby si mě všimnul, bála jsem se, abych neudělala něco špatně. Když byl blízko, cítila jsem se jak na jehlách, a skoro zapomínala dýchat, aby se ten okamžik prodloužil. Teď už to tam není. Když si ho vybavím, mam chuť ho přátelsky pošťuchovat, dělat si z něj trošku srandu, napadat a zase uklidňovat jeho ego :) (a že ho má slušný teda), mam ho ráda, zajímá mě jako člověk, furt mi přijde přitažlivej, ale přešla jsem do fáze, kdy naděje byly pohřbeny. Je to osvobozující pocit. Můžu si hrát :)
S Vodnářem to je podobně. Zajímá mě, chci ho potkávat a pozorovat, ale nemusím být přímo s ním v kontaktu. Stačí mi sledovat ho z povzdálí, jeho reakce, jak mluví, jak gestikuluje, jsou na něm hodně vidět emoce. Chci prostě jen s úsměvem pozorovat, jak bere život vážně, asi ho i trošku popichovat. Je uplně jedno, že jsem mu poslala povídku, kde s ním mám sex. Cítím se být silnější než on, nad věcí.
Jiný je to s Býkem. Když si představím jeho, cítim se maličká a zranitelná. Zamilovaná. Přebilo to všechny ostatní. Vlastně si neumím představit, jak to bude vypadat, až se znova setkáme. Asi se budu bát podívat se mu do očí. Možná z dálky. Vím, že jsem naviní, ale chci to v sobě uzavřít až potom, co ho uvidím. Takže se mu do těch očí budu muset podívat. Smířit se s tím, že zůstanu na druhé straně té sametové opony, za kterou jsem se snažila šmírovat, a rituálně si nechat vrazit nůž do srdce. Pak už snad taky získám odstup, a třeba se zas zakoukám do někoho novýho. Nebo... ještě je tu špetka naděje, že mi tu oponu nechá pootevřenou. Co pak?

Komentáře

  1. Tomi nějak úplně uniklo,ze jsi to poslala i brachum! A nebo jsem to zapomněla ... každopádně .... tříčka jsou fajn suvenýry, já "brala" mikiny. Manžel mi je pak vyházel 😂😂😂 ale to bych udělala i sama před svatbou. A neumím si tě představit. Fakticky mi nejde si tě představit jako sexuální sépii, které se bojí otec dospělých kluků :)

    OdpovědětVymazat
  2. kolik jsi jich měla? :D Já triček moc nemám, od jednoho mám mikinu, občas ji nosím. Píšu toho teď nějak moc asi :) http://denicekslusneuchylacky.blogspot.cz/2017/08/odeslano-nepiju.html Tady je o tom odeslání.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

Kluk z instagramu

Rande přes seznamku