Pověrčivá realistka

Všechno se to nějak vyvíjí, i když je zrovna nepotkávám. Beru se za logicky uvažující, racionální bytost, ale přitom věřím ve věci, který se vysvětlit nedají. Vykládám si karty, čtu partnerský "horoskopy" na najdise.cz, a taky třeba věřím, že když se mi něco nepovede, je to proto, že mi víc lidí nepřálo, než přálo. Teď mě až děsí, jak mě dokážou tyto věci ovlivnit.
Jeden z těch 4, ten kterým to začalo, i když mě furt hodně přitahuje, je podle najdise snad nejhorší co by mě mohlo potkat :D Píšou tam, že se mu absolutně nelíbí můj vzhled, že má naprosto jiné zájmy a priority, že se v ničem, natož v sexu, neshodneme, není možný abychom se přitahovali. Takhle blbě mi teda ještě nikdo nevyšel :) No a na základě toho jsem přesunula pozornost na ostatní. Stejně to ale nechápu, protože ani u mě nepíší, že by mě nějak měl zaujmout, a přitom se to stalo.
Jiný to je s těma nejnevhodnějšíma. Je zvláštní, že i když jsem se první bála o tom nejmladším komukoliv říct, s obavou, aby mě neměli za "nemocnou", tak komu jsem to řekla, nejenže mě podpořil, ale dokonce mě pobízeli v tom, abych do toho šla, něco udělala, doufala... 3 lidi. Přesto o něm furt mám jen takový slušnější fantazie. Mám pocit, jako bych se vrátila v čase. Jako bych byla zas uplně bez zkušeností, a toužila po tom aby mě objekt fascinace objal a políbil. I přes ten věk mam pocit, že je silnější než já, po všech stránkách.
No a protože přecijen chci i ten sex, vždy se mi do představ zamotá i ten druhej nejnevhodnější.
A ten poslední? Přemýšlím, jestli to bylo opravdu jen tím prvním pohledem, kdy jsem si ho "všimla". Tím lehce bázlivým úsměvem a krátkým pohledem z očí do očí, když jsem mluvila o tom, proč závodit nahoře bez. Moje argumenty byly typicky "moje", prostě to tak chci, tak je to tak dobře :D až díky tomu pohledu jsem si to uvědomila a zmlkla. A začala víc pozorovat.