14.5.17. - Místa a lidi se musej zažít
Mám před sebou dvě těžký zkoušky ve škole. Učím se po večerech, kdy se líp soustředím. Čas docela tlačí. Vždy když to takhle mám, tak mě stres dostává do kreativního stavu, a taky ve mě probouzí touhy po sexu, erotice, divokosti. Je to taková moje droga :)
Nejlepší by bylo mít teď po ruce chlapa, kterýho bych mohla svýst. Vytrhnout ho z jeho práce, vybouřit se, a pak se znovu soustředit na svý učení. Nebo třeba učení nechat na další den ...
O víkendu jsem někam jela. A když jsem jela zpět, tak mě to hrozně táhlo do vesničky, kde bydlej aktéři mé povídky. Věděla jsem, že tam tou dobou stejně asi nebudou, a vlastně by to bylo spíš dobře. Táhlo mě to do toho místa. Podívat se, jak to tam vypadá, jak vypadá tvrz, která mě popostrčila k námětu na prostředí povídky. Prožít si to. Fotky jsem si už samozřejmě našla, ale stejně jako lidi, aj místa maj atmosféru, která z fotek vidět nejde. Podle navigace to z místa, kde jsem stála bylo blíž, než ke mě domů. Kvůli zkouškám jsem se ale rozhodla realisticky. Cukání jsem měla celou cestu, a trošku litovala. Jednou se tam podívám. Až budu zas vědět, že jsou někde pryč. Asi by bylo divný vysvětlovat, kdyby mě tam někdo z nich viděl, co tam dělam :)
Třeba tam najdu nějakej vhodnej strom, ze kterýho budu mít rozhled, a napíšu další fantazii. Vzala bych to cestou od sestry, která bydlí hodně blízko.
Nejlepší by bylo mít teď po ruce chlapa, kterýho bych mohla svýst. Vytrhnout ho z jeho práce, vybouřit se, a pak se znovu soustředit na svý učení. Nebo třeba učení nechat na další den ...
O víkendu jsem někam jela. A když jsem jela zpět, tak mě to hrozně táhlo do vesničky, kde bydlej aktéři mé povídky. Věděla jsem, že tam tou dobou stejně asi nebudou, a vlastně by to bylo spíš dobře. Táhlo mě to do toho místa. Podívat se, jak to tam vypadá, jak vypadá tvrz, která mě popostrčila k námětu na prostředí povídky. Prožít si to. Fotky jsem si už samozřejmě našla, ale stejně jako lidi, aj místa maj atmosféru, která z fotek vidět nejde. Podle navigace to z místa, kde jsem stála bylo blíž, než ke mě domů. Kvůli zkouškám jsem se ale rozhodla realisticky. Cukání jsem měla celou cestu, a trošku litovala. Jednou se tam podívám. Až budu zas vědět, že jsou někde pryč. Asi by bylo divný vysvětlovat, kdyby mě tam někdo z nich viděl, co tam dělam :)
Třeba tam najdu nějakej vhodnej strom, ze kterýho budu mít rozhled, a napíšu další fantazii. Vzala bych to cestou od sestry, která bydlí hodně blízko.
Mám to stejně. Vše dělám na poslední chvíli, protože stres mě dostává úplně někam jinam - jsem produktivnější, vše mi jde paradoxně lépe, ale jsem zároveň i dost agresivní a potřebuji se vybouřit. Takže když zrovna nemám chlapa nebo ho nemám po ruce, tak je to celkem se mnou peklo. Nejlépe se mi fakt vyhýbat. Vím to o sobě já a ví to v podstatě o mně i mé okolí 😁
OdpovědětVymazat